RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 10 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Právo rozhodné pro mimosmluvní závazkové vztahy – nařízení „Řím II“

Toto nařízení se vztahuje na mimosmluvní závazkové vztahy občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů, aniž by zasahovalo do hmotného práva členských států. Toto nařízení je použitelné od roku 2009 ve všech členských státech Evropské unie (EU) s výjimkou Dánska a vztahuje se na mimosmluvní závazkové vztahy občanského a obchodního práva s výjimkou oblastí, jako jsou rodinné vztahy nebo odpovědnost státu.

AKT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)

PŘEHLED

V případě kolize právních řádů se toto nařízení vztahuje na mimosmluvní závazkové vztahy občanského a obchodního práva. Mezi ně mimo jiné patří odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, jednatelství bez příkazu nebo „culpa in contrahendo“ (předsmluvní odpovědnost vyplývající z předsmluvního jednání). Toto nařízení se použije ode dne 11. ledna 2009 ve všech členských státech kromě Dánska. Jeho cílem není harmonizace hmotného práva členských států v oblasti mimosmluvních závazků, ale harmonizace jejich právních předpisů v případě kolize právních řádů. Právo určené na základě tohoto nařízení se tedy použije bez ohledu na to, zda je právem některého z členských států. Podle obecného pravidla je rozhodným právem:

  • právo země, kde škoda vznikla; nebo
  • právo země, kde má osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště; nebo
  • právo země, s níž je občanský delikt zjevně spojen úžeji, než jsou země výše uvedené.

Nařízení poskytuje zúčastněným stranám možnost zvolit si po vzájemné dohodě rozhodné právo.

Nařízení stanoví zvláštní pravidla pro některé oblasti, jako je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku nebo porušování práv duševního vlastnictví. Nařízení se nevztahuje na věci daňové, celní či správní ani na odpovědnost státu za jednání a opomenutí při výkonu státní moci, za mimosmluvní závazkové vztahy vyplývající z rodinných vztahů nebo z majetkových vztahů mezi manželi.

Určení rozhodného práva: harmonizace při kolizi právních řádů zemí EU

Nařízení „Řím II“ se použije u soudních orgánů členských států ode dne 11. ledna 2009 (den použitelnosti). Toto nařízení se použije pro skutečnosti, jež vedou ke vzniku škody, ke kterým došlo po dni 20. srpna 2007 (den vstupu v platnost).

Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy podle tohoto nařízení se řídí zejména:

  • základ a rozsah odpovědnosti, včetně určení osob, které mohou nést odpovědnost za své jednání;
  • důvody pro vyloučení odpovědnosti, omezení odpovědnosti a rozdělení odpovědnosti;
  • určení vzniku škody, její povahy a posouzení nebo nárokovaného odškodnění;
  • opatření, která může soud přijmout v rozsahu své pravomoci podle procesního práva, aby zabránil vzniku nebo trvání škody na zdraví nebo na majetku anebo aby zajistil náhradu této škody;
  • otázka, může-li dojít k převodu práva na uplatnění nároku na náhradu škody nebo odškodnění, včetně děděním;
  • určení osob oprávněných k náhradě škody utrpěné jimi osobně;
  • odpovědnost za jednání jiné osoby;
  • způsob zániku závazku a pravidla o promlčení a prekluzi, včetně pravidel o počátku, přerušení a stavení běhu promlčecí doby nebo prekluzivních lhůt.

Podle obecného pravidla (článek 4) je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z občanských deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Pokud je občanský delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, použije se právo této jiné země. Takový vztah by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva. Právo určené na základě tohoto nařízení se použije bez ohledu na to, zda je právem některého z členských států.

Nařízení však stanovuje možnost volby práva, tedy možnost stran zvolit si právo, kterým se bude řídit jejich mimosmluvní závazkový vztah: buď dohodou, která byla uzavřena poté, co došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, nebo dohodou, která byla svobodně sjednána před tím, než došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, v případě, že všichni účastníci jednají v rámci své podnikatelské činnosti. Tato volba musí být výslovně vyjádřena nebo musí s dostatečnou určitostí vyplývat z okolností případu a nejsou jí dotčena práva třetích osob. Je důležité poznamenat, že tato volba práva se nevztahuje na některé oblasti, jako je porušení práv duševního vlastnictví (viz dále). V případě, že se v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, nacházejí všechny prvky pro situaci významné v jiné zemi než v zemi, jejíž právo bylo zvoleno, není volbou práva, kterou strany učinily, dotčeno použití ustanovení práva této jiné země, od nichž se nelze smluvně odchýlit. Stejně tak v případě, že se v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, nacházejí všechny prvky pro situaci významné v jednom nebo ve více členských státech, není volbou jiného rozhodného práva stranami než práva členského státu dotčeno použití těch ustanovení práva Společenství, případně v podobě, v jaké je provedeno v členském státě sídla soudu, od nichž se nelze smluvně odchýlit.

Souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu, s již existujícím vztahem mezi stranami, který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah. Pokud neexistuje vztah mezi stranami, ale tyto strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla k bezdůvodnému obohacení, obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Nemůže-li být rozhodné právo určeno jinak, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo. Pokud je mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, zjevně úžeji spojen s jinou zemí, použije se právo této jiné země. Stejné je to v případě jednatelství bez příkazu (rozhodné právo, kterým se řídí existující vztah mezi stranami, právo země obvyklého bydliště nebo právo země, s níž je vztah spojen zjevně úžeji). Pokud jde o „culpa in contrahendo (mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z předsmluvního jednání, bez ohledu na to, zda došlo ke skutečnému uzavření smlouvy), je rozhodným právem právo, které se použije na smlouvu nebo které by se na ni použilo, kdyby byla uzavřena. Pojem „culpa in contrahendo“ je samostatný pro účely tohoto nařízení a nemusí být nutně interpretován ve smyslu vnitrostátního práva. Nemůže-li být rozhodné právo určeno, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo; není-li tato podmínka splněna, použije se právo země, kde mají strany obvyklé bydliště (ve stejné zemi), nebo právo země, s níž je vztah zjevně úžeji spojen.

Pro některé specifické oblasti stanoví nařízení následující použití práva:

  • Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku. Právo země, v níž měl poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště, byl-li výrobek v této zemi uveden na trh. Není-li tato podmínka splněna, právo země, ve které byl výrobek pořízen. Není-li splněna žádná z předchozích podmínek, právo země, kde škoda vznikla, byl-li výrobek v této zemi uveden na trh. Rozhodným právem je však právo země, ve které má osoba, vůči které je uplatňován nárok na náhradu škody, obvyklé bydliště, pokud tato osoba nemohla rozumně předvídat uvedení daného výrobku na trh v jedné z výše uvedených zemí. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je občanský delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země, v níž existuje smlouva mezi stranami, použije se právo této jiné země.
  • Nekalá soutěž a jednání omezující volnou hospodářskou soutěž. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazky, které vznikají z jednání z nekalé soutěže, je právo země, ve které dochází nebo pravděpodobně dojde k narušení soutěžních vztahů nebo společných zájmů spotřebitelů. Postihuje-li však jednání z nekalé soutěže výlučně zájmy určitého soutěžitele, použije se výše uvedený článek 4. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z omezení hospodářské soutěže, je právo země, jejíž trh je nebo může být narušen. Jestliže je nebo může být narušen trh ve více zemích, může se osoba usilující o náhradu škody, která žaluje u soudu bydliště žalovaného, místo toho rozhodnout žalovat podle práva soudu, u něhož je žaloba podávána, za předpokladu, že trh v daném členském státě byl narušen omezením hospodářské soutěže. Pokud žalobce u daného soudu žaluje více než jednoho žalovaného, může se rozhodnout žalovat pouze podle práva tohoto soudu, pokud omezení hospodářské soutěže přímo a významně narušuje také trh členského státu daného soudu. Rozhodné právo pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z nekalé soutěže nebo z porušení práva duševního vlastnictví, nelze vyloučit dohodou podle článku 14 tohoto nařízení. Tento článek stanovuje, že strany si mohou dohodou zvolit právo, kterým se bude řídit jejich mimosmluvní závazkový vztah.
  • Škoda na životním prostředí. Použije se výše uvedené obecné pravidlo, pokud si osoba, která uplatňuje nárok na náhradu škody, nezvolí za rozhodné právo pro svůj nárok právo země, kde došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody.
  • Porušení práv duševního vlastnictví. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z porušení práva duševního vlastnictví, je právo země, pro kterou je uplatňována ochrana těchto práv. Rozhodné právo určené podle tohoto ustanovení nelze vyloučit dohodou podle článku 14.
  • Protestní akce v kolektivním vyjednávání. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, pokud jde o odpovědnost osoby v postavení zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo organizací zastupujících jejich profesní zájmy za škody způsobené trvající nebo uskutečněnou protestní akcí v kolektivním vyjednávání, je právo země, ve které akce byla nebo má být uskutečněna.

Vyloučení některých případů z oblasti působnosti

Toto nařízení se nevztahuje na věci daňové, celní či správní ani na odpovědnost státu. Z oblasti působnosti tohoto nařízení se dále vyjímají mimosmluvní závazkové vztahy vyplývající z:

  • rodinných vztahů a vztahů se srovnatelnými účinky, včetně vyživovací povinnosti;
  • majetkových vztahů mezi manželi nebo mezi osobami ve vztazích s účinkem srovnatelným s manželstvím a ze závětí a dědění;
  • směnek, šeků a jiných převoditelných cenných papírů;
  • práva obchodních společností a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických osob a týkají se například vzniku a způsobilosti k právům a právním úkonům, osobní odpovědnosti vedoucích osob atd.;
  • vztahů mezi zakladateli, správci a oprávněnými osobami dobrovolně vytvořeného trustu;
  • jaderné události;
  • narušení soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy.

Vztah ke stávajícím mezinárodním úmluvám

Tímto nařízením není dotčeno použití mezinárodních úmluv, jejichž stranou je jeden nebo více členských států ke dni přijetí tohoto nařízení a které stanoví kolizní normy pro mimosmluvní závazkové vztahy. Podle článku 29 tohoto nařízení členské státy oznámí Komisi seznam těchto úmluv nejpozději do 11. července 2008. Po tomto dni oznámí členské státy Komisi veškerá vypovězení zmíněných úmluv. Z tohoto důvodu je zmiňovaný článek použitelný ode dne 11. července 2008, zatímco nařízení vstupuje v platnost od roku 2009.

Toto nařízení se však použije mezi členskými státy přednostně ve vztahu k úmluvám uzavřeným výlučně mezi dvěma a více členskými státy v rozsahu, ve kterém se týkají předmětu právní úpravy tohoto nařízení.

Studie o uplatňování tohoto nařízení

Evropská komise do 31. prosince 2008 předloží studii o situaci v oblasti práva rozhodného pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají v souvislosti s narušením soukromí a osobnostních práv, a zohlední při tom pravidla vztahující se ke svobodě tisku a svobodě projevu ve sdělovacích prostředcích.

Nejpozději do 20. srpna 2011 předloží Komise zprávu o uplatňování tohoto nařízení. V případě potřeby ke zprávě přiloží návrhy na jeho změny.

ODKAZY

AktVstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník

Nařízení (ES) č. 864/2007 (přijetí: postupem spolurozhodování COD/2003/0168)

20. 8. 2007
Datum použití:
11. 1. 2009

-

Úř. věst. L 199 ze dne 31. 7. 2007

Poslední aktualizace: 13.08.2007

Viz také

Další informace jsou dostupné na následujících internetových stránkách:

Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky