RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 22 jazycích
Nové jazyky:  BG - CS - ET - LV - LT - HU - MT - PL - RO - SK - SL

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Příslušnost, rozhodné právo a evropské dědické osvědčení

Tímto nařízením se harmonizují pravidla o příslušnosti a rozhodném právu v dědických věcech v EU, jakož i pravidla o uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v takových věcech. Také se jím zavádí evropské dědické osvědčení, které použijí dědici, odkazovníci a vykonavatelé závětí nebo správci pozůstalosti, kteří potřebují prokázat svůj status nebo vykonávat svá práva v jiném členském státě.

AKT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení

PŘEHLED

Toto nařízení se použije na dědění majetku zemřelých osob. Nepoužije se na daňové, celní či správní věci.

Příslušnost

Soudy členského státu EU, na jehož území měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti, jsou příslušné rozhodovat o dědictví jako o celku. Nenachází-li se místo obvyklého pobytu zůstavitele v době smrti na území členského státu, jsou soudy členského státu, v němž se majetek tvořící pozůstalost nachází, přesto příslušné k rozhodování o dědictví jako celku, pokud:

  • měl zůstavitel v době smrti státní příslušnost tohoto členského státu; nebo
  • se místo předchozího obvyklého pobytu zůstavitele nacházelo na území tohoto členského státu, za podmínky, že v době zahájení řízení neuplynulo od změny tohoto místa obvyklého pobytu období delší než 5 let.

Pokud právo, které si zůstavitel podle tohoto nařízení zvolil, aby se jím řídilo jeho dědictví, je právem členského státu, mohou se dotčené strany dohodnout, že soud či soudy tohoto členského státu jsou výlučně příslušné k rozhodování o kterékoli otázce související s dědictvím.

Soudy členského státu, na jehož území měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti, mohou prohlásit, že nejsou příslušné pro rozhodování o dědictví, pokud mají za to, že soudy členského státu zvoleného práva jsou vhodnější pro rozhodnutí o dědictví s ohledem na praktické okolnosti dědictví, jako je místo obvyklého pobytu stran či místo, kde se pozůstalost nachází.

Soudy členského státu, jehož právo si zůstavitel zvolil, jsou příslušné pro rozhodování o dědictví, pokud:

  • za splnění zvláštních podmínek vymezených v nařízení prohlásil soud, u něhož bylo řízení zahájeno dříve, ve stejné věci svou nepříslušnost;
  • se strany řízení dohodly, že přenesou příslušnost k soudu nebo soudům daného členského státu;
  • strany řízení výslovně uznaly příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno.

Rozhodné právo

Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro dědění (dědictví jako celek) právo státu, ve kterém měl zůstavitel svůj obvyklý pobyt v době smrti.

Každá osoba si může zvolit za právo, jímž se řídí její dědictví jako celek, právo státu, jehož je státním příslušníkem v době uskutečnění této volby nebo v době smrti. Osoba s vícenásobnou státní příslušností si může zvolit právo kteréhokoli státu, jehož je státním příslušníkem.

Tímto právem se řídí zejména:

  • důvody, doba a místo zahájení dědického řízení;
  • určení oprávněných osob a jejich příslušných podílů a povinností, které jim mohou být uloženy zůstavitelem, a určení dalších dědických práv;
  • dědická způsobilost;
  • vydědění a dědická nezpůsobilost;
  • přechod majetku, práv a závazků, které jsou součástí pozůstalosti, na dědice a případně na odkazovníky, včetně podmínek a účinků přijetí či odmítnutí dědictví či odkazu;
  • pravomoci dědiců, vykonavatelů závětí a jiných správců pozůstalosti, aniž jsou dotčena zvláštní pravidla pro jmenování a pravomoci správce pozůstalosti v určitých situacích;
  • odpovědnost za dluhy plynoucí z dědictví;
  • část pozůstalosti, s níž je možno nakládat, povinné podíly a jiná omezení nakládat s majetkem po smrti, jakož i případné nároky, jež osoby zůstaviteli blízké mohou mít vůči pozůstalosti či vůči dědicům;
  • povinnost vrátit nebo započíst dary, zálohy na dědictví nebo odkazy při určování podílů jednotlivých oprávněných osob;
  • rozdělení pozůstalosti.

Uznávání a vykonatelnost rozhodnutí

Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.

Rozhodnutí vykonatelná v členském státě, kde byla vydána, jsou vykonatelná v jiném členském státě, pokud tam byla na žádost kterékoli dotčené strany prohlášena vykonatelnými místním soudem nebo příslušným orgánem.

Přijímání a výkon veřejných listin

Veřejná listina vyhotovená v jednom členském státě má v jiném členském státě stejné důkazní účinky jako ve státě původu, popřípadě účinky co nejvíce srovnatelné, pokud to není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dotčeného členského státu.

Veřejné listiny vykonatelné v členském státě, kde byly vyhotoveny, jsou vykonatelné v jiném členském státě, pokud tam byly na žádost kterékoli dotčené strany prohlášeny vykonatelnými místním soudem nebo příslušným orgánem.

Evropské dědické osvědčení

Tímto nařízením se zavádí evropské dědické osvědčení, které se vydá za účelem využití dědici, odkazovníky majícími přímá práva k dědictví a vykonavateli závětí nebo správci pozůstalosti, kteří v jiném členském státě potřebují prokázat svůj status nebo vykonávat buď svá práva jako dědicové či odkazovníci, nebo své pravomoci jako vykonavatelé závětí či správci pozůstalosti. Jakmile bylo osvědčení vydáno, vyvolává účinky ve všech členských státech, aniž by se vyžadoval jakýkoli zvláštní postup.

Závěrečná ustanovení

Toto nařízení se použije na dědictví osob, které zemřely 17. srpna 2015 nebo později. Volba práva a pořízení pro případ smrti učiněné před tímto datem jsou platné za zvláštních podmínek stanovených v nařízení.

ODKAZY

AktVstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník
Nařízení (EU) č. 650/2012

16. 8. 2012

Úř. věst. L 201 ze dne 27. 7. 2012

Poslední aktualizace: 16.01.2013
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky