RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy – nařízení Řím I

Toto nařízení nahrazuje Římskou úmluvu, která stanovila jednotná pravidla pro určování práva rozhodného pro smluvní závazkové vztahy v Evropské unii (EU).

AKT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)

PŘEHLED

Toto nařízení platí na smluvní závazkové vztahy v občanských a obchodních věcech v případě kolize právních řádů. Nevztahuje se na věci daňové, celní či správní ani na dokazování a soudní řízení.

Toto nařízení se nevztahuje ani na závazkové vztahy související s následujícím:

  • osobní stav nebo způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům;
  • rodinné vztahy;
  • majetkové vztahy mezi manželi;
  • převoditelné cenné papíry, jako jsou cizí a vlastní směnky a šeky;
  • rozhodčí řízení a volba soudu;
  • právem obchodních společností, sdružení a jiných právnických osob;
  • zavazování vůči třetí osobě jinou osobu nebo společnost;
  • trust;
  • předsmluvní jednání;
  • pojistné smlouvy, s výjimkou smluv vymezených ve čl. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES o životním pojištění.

Právo určené na základě tohoto nařízení se použije bez ohledu na to, zda je právem některého z členských států, či nikoliv.

Volba práva

Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Pokud všechny strany souhlasí, může se rozhodné právo kdykoli změnit. Pokud je zvolené právo právem jiné země, než je země, která má ke smlouvě nejužší vazbu, je nutné ustanovení tohoto práva respektovat. Pokud se smlouva týká jednoho nebo více členských států, nesmí zvolené rozhodné právo, pokud se nejedná o právo členského státu, být v rozporu s právem Společenství.

Rozhodné právo, nedojde-li k jeho volbě

Pokud si strany nezvolí rozhodné právo u smluv na prodej zboží, poskytování služeb, franšízy a distribuci, bude určeno na základě země bydliště hlavního aktéra provádějícího smlouvu. V případě smluv týkajících se nemovitostí se uplatňuje právo země, v níž se nemovitost nachází, kromě případů dočasného a soukromého nájmu (nejvýše šest po sobě jdoucích měsíců). V takových případech je rozhodným právem právo země, v níž má pronajímatel bydliště. V případě koupě zboží v dražbě se uplatňuje právo země, v níž se dražba koná. Pokud jde o určité finanční nástroje řízené jediným právem, bude rozhodným právem toto právo.

Pokud na smlouvu neplatí žádné z výše uvedených pravidel nebo více než jedno pravidlo, bude rozhodné právo určeno na základě země bydliště hlavního aktéra provádějícího smlouvu. Pokud má smlouva užší vazbu k jiné zemi, než jak to stanoví tato pravidla, bude použito právo této jiné země. Totéž platí, když není možné určit žádné rozhodné právo.

Pravidla pro specifické smlouvy

Pro následující typy smluv stanoví nařízení možnosti pro výběr rozhodného práva a určuje, jaké právo se má uplatnit, nedojde-li k jeho volbě:

  • smlouvy o přepravě zboží – nedojde-li k volbě rozhodného práva, bude rozhodným právem právo země bydliště přepravce, pokud se jedná zároveň o místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesílatele. Jinak bude platit právo země, do níž bude doručení provedeno;
  • smlouvy o přepravě cestujících – rozhodné právo může být zvoleno ze země bydliště cestujícího nebo dopravce, země, kde se nachází ústřední správa dopravce, nebo země odjezdu nebo určení. Nedojde-li k volbě rozhodného práva, bude platit právo země bydliště cestujícího, pokud je také místem odjezdu nebo určení. Pokud má smlouva užší vazbu k jiné zemi, bude použito právo této jiné země;
  • spotřebitelské smlouvy mezi spotřebiteli a obchodníky – rozhodným právem je právo země bydliště spotřebitele, pokud je tato země také zemí, kde obchodník vykonává své činnosti nebo do které jsou tyto činnosti zaměřeny. Strany také mohou na základě volnosti při volbě použít jiné právo, pokud toto právo poskytuje spotřebiteli stejnou úroveň ochrany jako právo v zemi jeho bydliště;
  • pojistné smlouvy – nedojde-li k volbě rozhodného práva, bude rozhodným právem právo země bydliště pojistitele. Pokud má však smlouva užší vazbu k jiné zemi, bude použito právo této jiné země;
  • individuální pracovní smlouvy – rozhodné právo může být určeno na základě zásady volnosti při volbě, pokud úroveň ochrany poskytnutá zaměstnanci je stejná jako v případě rozhodného práva, nedojde-li k jeho volbě. V tomto případě bude právem rozhodným pro smlouvy právo země, kde nebo odkud zaměstnanec provádí své úkoly. Pokud to nelze určit, bude rozhodným právem právo země, v níž se nachází provozovna. Pokud má však smlouva užší vazbu k jiné zemi, bude použito právo této jiné země.

Působnost práva rozhodného pro smlouvu

Právem rozhodným pro smlouvu se podle tohoto nařízení řídí výklad, plnění závazků vyplývajících ze smlouvy, sankce za neplnění závazků, stanovení škody, ukončení závazků, pokyny pro opatření a sankce za neplatné smlouvy. Právní předpisy Společenství, které stanoví kolizní normy v oblasti smluvních závazkových vztahů souvisejících se zvláštními případy, mají přednost před tímto nařízením s výjimkou případu pojistných smluv.

Komise do 17. června 2013 předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení.

Toto nařízení se použije na smlouvy uzavřené po 17. prosinci 2009.

Kontext

Vídeňský akční plán (DA) (DE) (EL) (EN) (ES) (FR) (IT) (NL) (PT) (FI) (SV) z roku 1998 uznal důležitost harmonizovaných kolizních norem při uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v občanských a obchodních věcech. Společný program Komise a Rady z roku 2000 určuje opatření týkající se této harmonizace. Haagský program z roku 2004 znovu potvrdil, jak je důležité pokračovat v práci na kolizních normách v oblasti smluvních závazkových vztahů. Obsahuje akční plán, který stanoví přijetí návrhu Řím I. Toto následující nařízení nahrazuje Římskou úmluvu z roku 1980 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, mění jej na nástroj Společenství a modernizuje jej.

ODKAZY

AktVstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník

Nařízení (ES) č. 593/2008

24. 7. 2008-

Úř. věst. L 177 

ze dne 4. 7. 2008

Tento přehled se vydává pro informaci. Jeho cílem není interpretovat nebo nahradit referenční dokument, který i nadále představuje jediný právně závazný základ.

Poslední aktualizace: 22.09.2008

Viz také

  • Další informace najdete na internetových stránkách „rozhodné právo“ (EN) Generálního ředitelství pro spravedlnost Evropské komise
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky