Společná přistěhovalecká politika pro Evropu

Společná evropská přistěhovalecká politika musí poskytovat flexibilní rámec, který bere v úvahu konkrétní situaci v jednotlivých zemích Evropské unie (EU) a který je prováděn v partnerství mezi zeměmi a orgány EU. Toto sdělení stanovuje deset zásad, na kterých společná politika bude stavět, a nezbytná opatření pro provádění těchto zásad. Jejich cílem je zajistit, aby legální přistěhovatelství přispívalo k socioekonomickému rozvoji EU, aby kroky zemí EU byly koordinované, aby se spolupráce s třetími zeměmi rozvíjela dále a aby potírání nelegálního přistěhovatelství a obchodování s lidmi bylo efektivní.

AKT

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 17. června 2008 – Společná přistěhovalecká politika pro Evropu: zásady, opatření a nástroje (KOM(2008) 359 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku).

PŘEHLED

Toto sdělení obsahuje deset obecných zásad s konkrétními kroky pro jejich provedení, na jejichž základě bude formulována společná evropská přistěhovalecká politika. Pro dosažení koordinovaného a integrovaného přístupu k přistěhovalectví jsou tyto zásady zahrnuty do tří hlavních proudů politiky Evropské unie (EU), tj. prosperity, solidarity a bezpečnosti.

Společná přistěhovalecká politika bude vypracována v partnerství mezi zeměmi EU a orgány. Pravidelně bude kontrolována pomocí nového monitorovacího a hodnoticího mechanismu, včetně každoročního hodnocení. Evropská rada bude na základě zprávy Komise o situaci ohledně přistěhovalectví na evropské úrovni a na vnitrostátních úrovních předkládat doporučení.

PROSPERITA: přínos legálního přistěhovalectví k socioekonomickému rozvoji EU

Jasná pravidla a rovné podmínky

Společná přistěhovalecká politika by se měla vyznačovat přehledností, transparentností a spravedlností a měla by být zaměřena na podporu legálního přistěhovalectví. Měl by tak být zajištěn přenos nezbytných informací týkajících se legálního vstupu a pobytu v EU státním příslušníkům třetích zemí. Kromě toho by mělo být zaručeno spravedlivé zacházení se státními příslušníky třetích zemí, kteří pobývají v EU legálně. Pro zavedení těchto zásad do praxe by EU a její země měly:

• stanovovat jasná a transparentní pravidla pro vstup a pobyt v EU;
• poskytovat informace potenciálním přistěhovalcům a žadatelům, včetně informací o jejich právech a o předpisech, které musí v případě legálního pobytu v EU dodržovat;
• poskytovat pomoc a podporu týkající se splnění požadavků na vstup a pobyt, a to jak v zemi původu, tak v zemi určení;
• usilovat o vytvoření pružné celoevropské vízové politiky.

Soulad mezi kvalifikací a potřebami

Přistěhovalectví z ekonomických důvodů by v rámci Lisabonské strategie mělo reagovat na hodnocení vycházející ze společných potřeb trhu práce EU. Měl by být brán v úvahu pokrok v rámci všech úrovní a kvalifikací a odvětví v souvislosti se znalostní ekonomikou a hospodářským růstem. Současně by se nemělo zapomínat na zásadu upřednostňování pracovníků z členských států EU, práva zemí EU stanovit objemy přijímaných pracovníků a práva přistěhovalců. V praxi to pro EU a její země znamená:

• hodnocení současných, střednědobých a budoucích (do roku 2020) potřeb evropského trhu práce z hlediska kvalifikačních požadavků;
• vytváření vnitrostátních „přistěhovaleckých profilů“ zahrnujících informace o situaci na trhu práce a o dostupných kvalifikacích a shromažďování komplexních a srovnatelných údajů o přistěhovalectví;
• rozvoj politik a nástrojů pro slaďování poptávky a nabídky na trhu práce, přijímání mechanismů mechanismů uznávání zahraničních kvalifikací a organizace odborné přípravy v zemích původu;
• hodnocení současného a budoucího potenciálu pro podnikání mezi přistěhovalci, včetně legislativního a provozního rámce pro usazení a rozvoj podpůrných opatření;
• prosazování opatření ke zvýšení zaměstnanosti mezi státními příslušníky třetích zemí se zaměřením zejména na ženy a poskytování alternativních řešení pro ilegální zaměstnávání.

Integrace je klíčem k úspěšnému přistěhovalectví

Měla by být podporována integrace jako „dvousměrný proces“, splňující společné základní zásady integrace. Měla by být posílena účast přistěhovalců, zatímco by se měla rozvíjet sociální soudržnost a přístupy k rozmanitosti v hostitelských společnostech. Za tímto účelem by EU a její země měly:

• konsolidovat rámec EU pro integraci;
• podporovat řízení rozmanitosti a hodnocení výsledků politik integrace v zemích EU;
• podporovat integrační programy zaměřené na příchod nových přistěhovalců;
• zajišťovat rovné příležitosti pro pokrok na trhu práce pro legální pracovníky ze třetích zemí;
• uplatňovat programy sociálního zabezpečení stejnou měrou na přistěhovalce a státní příslušníky EU;
• rozvíjet prostředky pro zvýšení účasti přistěhovalců ve společnosti;
• provést přezkum směrnice Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny;
• pokračovat v uplatňování azylové politiky EU a současně dále rozvíjet opatření, zejména prostřednictvím plánu politiky pro azyl.

SOLIDARITA: koordinace mezi členskými státy a spolupráce s třetími zeměmi

Transparentnost, důvěra a spolupráce

Základem společné přistěhovalecké politiky by měly být zásady solidarity, vzájemné důvěry, transparentnosti, odpovědnosti a sdíleného úsilí mezi EU a jejími zeměmi. Proto by měly usilovat o:

• zlepšování sdílení informací případně s cílem vytvořit koordinované přístupy;
• rozvíjení nezbytných mechanismů pro sledování dopadu vnitrostátních opatření, aby bylo dosaženo konzistence v celé EU;
• vytvoření interoperabilních systémů k účinnějšímu řízení přistěhovalectví;
• zajištění vnitřní a vnější komunikace týkající se přistěhovaleckých politik EU.

Účinné a soudržné využívání dostupných prostředků

Ve jménu solidarity by měly být ve finančním rámci brány v úvahu konkrétní výzvy, jimž vnější hranice některých zemí EU čelí. V tomto ohledu by EU a její země měly:

• doplňovat vnitrostátní zdroje členských států pomocí rámcového programu nazvaného Solidarita a řízení migračních toků (2007–2013);
• podporovat provádění vnitrostátních politik a schopnosti reagovat na nenadále situace s mechanismy výše uvedeného programu;
• provádět nepřetržitá hodnocení přidělených prostředků ze zdrojů prostřednictvím programu zemím EU a tyto prostředky dle potřeby upravovat;
• dále rozvíjet řízení činností, které jsou financovány ze zdrojů EU i z vnitrostátních zdrojů za účelem předcházet souběžným opatřením.

Partnerství se třetími zeměmi

Přistěhovalectví by mělo být nedílnou součástí vnějších politik EU. V partnerstvích s třetími zeměmi by měla být podporována spolupráce na všech všech aspektech problematiky migrace. Za tímto účelem by EU a její země měly:

• podporovat rozvoj přistěhovaleckých a azylových systémů třetích zemí, jakož i jejich legislativních rámců;
• posilovat spolupráci a budování kapacit v partnerských zemích a rozvíjet partnerství pro mobilitu v souvislosti s pracovní migrací;
• využívat nástroje politiky vytvoření v rámci „Globálního přístupu k migraci“, zejména s cílem posílit spolupráci s (potenciálními) kandidátskými zeměmi a garantovat dostupnost a účinné využívání finančních nástrojů potřebných pro provádění tohoto rámce;
• spolupracovat s africkými partnery na realizaci procesu z Rabatu z roku 2006 a partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti;
• posilovat spolupráci s evropskými sousedními zeměmi, Latinskou Amerikou a Karibikem a Asií s cílem prohloubit vzájemné porozumění problémů spojených s migrací;
• rozvíjet právní a operativní prostředky k zajištění příležitostí pro cirkulační migraci a spolupracovat se zeměmi původu v oblasti ilegálního přistěhovalectví;
• začlenit ustanovení o sociálním zabezpečení do dohod o přidružení se třetími zeměmi.

BEZPEČNOST: účinný boj proti nedovolenému přistěhovalectví

Vízová politika, která slouží zájmům Evropy a jejím partnerům

Společná vízová politika by měla usnadňovat vstup legálním návštěvníkům na území EU a zvyšovat vnitřní bezpečnost. Tato vízová politika by se měla opírat o využívání nových technologií a rozsáhlé sdílení informací mezi zeměmi EU. Za tímto účelem by EU a její země měly:

• zavést čtyřstupňový systém, aby byly kontroly žadatelů o víza prováděny ve všech fázích;
• zavést jednotná evropská schengenská víza;
• vydávat víza na společných konzulárních střediscích;
• prozkoumat možnost zřízení systému elektronického schvalování cesty pro státní příslušníky třetích zemí;
• prozkoumat důkladněji vízové postupy, zejména v souvislosti s dlouhodobými vízy.

Integrovaná správa hranic

Zásadní je ochrana integrity Schengenského prostoru. Měla by být tedy zlepšena správa vnějších hranic a rozvoj politik souvisejících s hraničními kontrolami by měl být sladěn s politikou celních kontrol a prevence hrozeb. V praxi by EU a její země měly:

• posílit funkční aspekty Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex);
• vytvořit integrovaný přístup ke správě hranic na základě lepšího využití informačních technologií a sedmého rámcového programu (RP7);
• dále pracovat na budování evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR);
• spolupracovat s třetími zeměmi na rozvoji správy hranic v příslušných zemích původu a tranzitu;
• poskytovat finanční podporu rozvoji systému integrované evropské správy hranic;
• rozvíjet systém jednoho správního místa na pozemních hranicích prostřednictvím posílené spolupráce mezi orgány zemí EU.

Bojovat aktivně proti nedovolenému přistěhovalectví a nulová tolerance k obchodu s lidmi

Měla by být rozvíjena soudržná politika boje s nedovoleným přistěhovalectvím a obchodem s lidmi. Měla by být přijata opatření proti nehlášené práci a nezákonnému zaměstnávání a na ochranu obětí obchodování s lidmi. S cílem dosáhnout těchto cílů by EU a její země měly:

• poskytnout zdroje pro prošetřování případů převaděčství a obchodu s lidmi;
• spolupracovat se zástupci pracovníků a zaměstnavatelů za účelem boje proti nezákonnému zaměstnávání;
• vytvořit nástroje na analýzu rizik a zajišťovat hodnocení politik a zlepšování technik posuzování;
• podporovat spolupráci mezi správními orgány, zejména s ohledem na křížové kontroly, a asistovat při navazování výměn osvědčených postupů;
• posílit využívání biometriky jako důležitého nástroje pro boj proti nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi;
• uplatňovat základní lidská práva na státní příslušníky třetích zemí, kteří pobývají v EU nezákonně;
• poskytovat ochranu a pomoc obětem obchodování s lidmi, rovněž s ohledem na zotavení a opětovné začlenění do společnosti;
• rozšířit právní rámec pro uplatňování nových trestních jevů v oblasti nedovoleného přistěhovalectví a sexuálního zneužívání dětí;
• zajistit účinné provádění mezinárodních nástrojů v oblasti převaděčství a obchodování s lidmi v EU.

Účinné a udržitelné návratové politiky

Účinné návratové politiky jsou nepostradatelnou složkou politik. Mělo by se zabránit tomu, aby se rozsáhle legalizovalo postavení nezákonně pobývajících osob; přitom by měla zůstat otevřená možnost možnost legalizovat postavení jednotlivců. EU a její země by tak měly:

• zajistit, aby rozhodnutí o návratu byla v EU vzájemně uznávána, a prosazovat spolupráci mezi zeměmi EU při provádění těchto rozhodnutí;
• zajistit, aby byla provedena a okamžitě po vstupu v platnost používána směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách pro vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí;
• rozvíjet prostředky pro identifikaci navrátilců bez dokumentů a zkoumat, zda lze zavést evropský průkaz pro vracení přistěhovalců bez dokladů;
• prosazovat provádění readmisních dohod třetími zeměmi;
• zavést společný evropský přístup k poskytování právního postavení nelegálním přistěhovalcům.

Kontext

V dnešní Evropě bez vnitřních hranic má řízení přistěhovalectví koordinovaným způsobem maximální význam. EU o to usiluje od roku 1999 pod záštitou Smlouvy o založení Evropského společenství (nyní podle Smlouvy o fungování Evropské unie). Komise se však domnívá, že dosavadní úspěchy nepostačují. Pro zajištění rámce pro soudržná opatření je zapotřebí celoevropské společné politiky. Vize této politiky byla představena ve sdělení Komise „Směrem ke společné přistěhovalecké politice“ dne 5. prosince 2007. Následně Evropská rada potvrdila význam rozvoje společné politiky a požádala, aby Komise předložila v roce 2008 návrhy.

Poslední aktualizace: 16.05.2011