RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Globální technická harmonizace vozidel

Celosvětová technická harmonizace vozidel se řídí podle dvou dohod, u kterých je Evropská unie smluvní stranou. Cílem těchto dohod je vytvořit na celosvětové úrovni pravidla, která budou zajišťovat vysokou úroveň bezpečnosti, ochrany životního prostředí, energetické účinnosti a ochrany před krádežemi.

AKTY

Rozhodnutí Rady 97/836/ES ze dne 27. listopadu 1997 o přistoupení Evropského společenství k Dohodě Evropské hospodářské Komise Organizace spojených národů o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel (revidovaná dohoda z roku 1958) (Úř. věst. L 346 ze dne 17.12.1997)

Rozhodnutí Rady 2000/125/ES ze dne 31. ledna 2000 o uzavření Dohody o zavedení celosvětových technických předpisů pro kolová vozidla, vybavení a části, které se mohou montovat nebo užívat na kolových vozidlech (paralelní dohoda) (Úř. věst. L 35 ze dne 10.2.2000)

PŘEHLED

Pro podpoření vzájemného uznávání technických ustanovení a v důsledku toho omezení překážek volného obchodu se Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů (EHKOSN) (EN) stala fórem pro přípravu dohody o technické harmonizaci vozidel (EN), známé jako „dohoda z roku 1958“. Evropské společenství se stalo smluvní stranou této dohody 24. března 1998.

Společenství také hrálo aktivní úlohu při vyjednávání druhé mezinárodní dohody, známé jako „paralelní dohoda“ z roku 1998 (EN ) (FR ), která vstoupila v platnost dne 25. srpna 2000. Tato dohoda má zvláštní rys v tom, že zahrnuje určité země, které nemohou přijmout zásady vzájemného uznávání v dohodě z roku 1958.

Smyslem těchto dvou dohod je vytvořit harmonizované technické předpisy týkající se bezpečnosti, ochrany životního prostředí, spotřeby energie a ochrany před krádežemi. Pro obě dohody se používají stejné pracovní strany a stejné způsoby postupu. Koncept technických předpisů vytvořených pracovními stranami musí být schválen hlasováním v rozhodovacím orgánu, který spravuje tyto dvě dohody.

Uzavření těchto dohod sleduje cíle společné obchodní politiky: tyto cíle přispívají k odstranění stávajících technických překážek obchodu s automobily, zařízeními a částmi vozidel a zabraňují vzniku nových překážek. Zapojení Společenství umožňuje udržovat již provedenou práci v oblasti harmonizace a usnadňuje přístup na trhy třetích zemí. Přistoupení Společenství k těmto dohodám také umožňuje vytvoření zvláštního institucionálního rámce pro uspořádání spolupráce mezi smluvními stranami.

Dohoda z roku 1958

Podle dohody z roku 1958 má smluvní strana, která přijala nařízení EHKOSN, nárok udělovat schválení typu vozidel, zařízení a částí vozidel, na něž se vztahuje toto nařízení. Je od ní také vyžadováno, aby přijímala schválení typu udělená jinou smluvní stranou, která přijala tentýž předpis. V rámci této dohody bylo doposud vytvořeno 120 předpisů.

Dohoda z roku 1958 má 47 smluvních stran. Podle podmínek dohody jsou nové předpisy a změny platných předpisů přijaty, pokud obdrží dvě třetiny hlasů přítomných smluvních stran. Nový předpis vstoupí v platnost pro všechny smluvní strany, které neoznámí svůj nesouhlas do šesti měsíců od oznámení, pokud námitky nevznese více než třetina smluvních stran; v takovém případě předpis nevstoupí v platnost.

Vzájemné uznávání schválení typu mezi smluvními stranami, které uplatňují předpisy, usnadňuje obchod s automobily po celé Evropě.

„Paralelní“ dohoda z roku 1998

Na rozdíl od dohody z roku 1958 paralelní dohoda neobsahuje žádná ustanovení o vzájemném uznávání schválení typu, což umožňuje zemím, které nechtějí přijmout závazky vyplývající ze vzájemného uznávání, mít určitou úlohu při vytváření celosvětových technických předpisů.

Pro přípravu nových celosvětových technických předpisů dohoda stanoví dva rozdílné přístupy. První přístup představuje harmonizaci stávajících předpisů nebo norem, kdežto druhý přístup znamená vytváření nových celosvětových technických předpisů v oblastech, kde dříve žádné neexistovaly.

Tato dohoda stanoví, že stávající předpisy smluvních stran, které by bylo možné harmonizovat, mají být zapsány do seznamu navržených celosvětových technických předpisů, aby bylo možné je snadněji transformovat na celosvětové předpisy. Předpis je do tohoto seznamu přidán, pokud je podpořen nejméně jednou třetinou hlasů přítomných smluvních stran, včetně hlasu Evropského společenství, Japonska nebo USA.

Zahrnutí celosvětového technického předpisu do celosvětového registru musí být přijato shodným hlasováním smluvních stran, které jsou přítomny a účastní se hlasování. Pokud některá ze smluvních stran hlasuje proti doporučenému celosvětovému technickému předpisu, nebude takový předpis zahrnut. Celosvětové technické předpisy se vkládají do celosvětového registru, který slouží jako depozitář technických předpisů, jež mají být následně přijaty zeměmi po celém světě.

Skutečnost, že vznikne nějaký celosvětový technický předpis, nijak nezavazuje smluvní strany, aby jej učinily právně závazným. Smluvní strany naproti tomu musí oznámit své rozhodnutí o tom, zda přijímají celosvětový technický předpis, a datum, kdy vstoupí v platnost. Dále každá smluvní strana, která hlasuje pro zavedení určitého technického předpisu, je povinna postoupit tento předpis do procesu, který používá, aby byl právně závazný.

Komise provádí všechny nezbytné postupy jménem Společenství, včetně:

  • přijímání a oznamování celosvětových technických předpisů;
  • účast na řešení sporů;
  • pozměňování dohody.
Poslední aktualizace: 05.07.2007
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky