Ochrana zaměstnanců vystavených azbestu
Činnosti spojené se zpracováním azbestu mohou představovat zdravotní riziko. Pracovníci vystavení škodlivému působení azbestu musí být co nejlépe chráněni dodržováním limitních hodnot expozice a náležitých postupů.
AKT
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci (kodifikované znění) (Text s významem pro EHP)
PŘEHLED
Vystavení zaměstnanců azbestovému prachu nebo prachu z materiálů, které azbest obsahují, představuje zdravotní riziko. Tato směrnice zavádí předpisy pro ochranu a prevenci, jež mají toto riziko omezit.
Pro účely této směrnice se „azbestem“ rozumějí tyto látky: aktinolit, amosit, antofylit, chrysotil, krokydolit, tremolit.
Expozice azbestu
Tato směrnice zakazuje:
- aplikaci azbestu postřikem a pracovní postupy, které zahrnují použití izolačních nebo zvukotěsných materiálů s nízkou hustotou (menší než 1 g/cm³);
- těžbu, výrobu a zpracování azbestu a výrobků, které obsahují záměrně přidaný azbest.
Zpracování a zneškodňování materiálů vzniklých v důsledku demolice a odstraňování azbestu je však povoleno. Expozice zaměstnanců musí být snížena na minimum, ať se jedná o:
- počet zaměstnanců;
- pracovní postupy, při kterých nesmí vznikat azbestový prach, aby nedošlo k jeho uvolňování do vzduchu;
- všechny prostory a vybavení využívané při zpracování azbestu musí být možné pravidelně a účinně čistit a udržovat;
- skladování a přepravu ve vhodném utěsněném obalu;
- sběr odpadu, který musí být z pracoviště odstraňován co nejrychleji a ve vhodně utěsněných obalech opatřených štítkem upozorňujícím, že obsahují azbest, v souladu se směrnicí 91/689/EHS o nebezpečných odpadech.
Limitní hodnoty expozice azbestu
Zaměstnavatelé zajistí, aby žádný zaměstnanec nebyl vystaven koncentraci azbestu ve vzduchu vyšší než 0,1 vlákna na cm³ vypočtené jako časově vážený průměr (TWA) za referenční období osmi hodin.
Posouzení rizik
Před zahájením činnosti, která by mohla zahrnovat riziko expozice azbestovému prachu nebo prachu z materiálů, jež azbest obsahují, musí být posouzeno riziko. Posouzení rizika se provádí na základě odběru vzorku reprezentativního pro osobní expozici zaměstnance.
Pro účely měření azbestu ve vzduchu se vezmou v úvahu pouze vlákna:
- o délce větší než 5 mikrometrů, se šířkou menší než 3 mikrometry;
- s poměrem délka/šířka větším než 3:1.
Průběh prací
Před započetím prací zaměstnavatel musí informovat vnitrostátní orgány o:
- umístění staveniště;
- typech a množství azbestu;
- prováděných činnostech a použitých postupech;
- počtu zaměstnanců;
- době trvání prací;
- opatřeních přijatých za účelem omezení expozice zaměstnanců.
Místa, kde probíhají činnosti související s odstraňováním azbestu, nesmí být přístupná pro zaměstnance s výjimkou těch, kteří jsou z důvodu své práce nebo povinností nuceni do těchto míst vstupovat, musí být jasně ohraničena a označena výstražnými značkami. Musí představovat oblasti se zákazem kouření.
Demoliční práce nebo odstraňování azbestu se provádí podle předem stanoveného plánu práce, který musí zaručit, aby se azbest odstranil před použitím demoličních technik a aby se riziko expozice snížilo na minimum.
Zaměstnanci musí absolvovat školení zejména o vlastnostech azbestu a jeho účincích na zdraví, o nouzových postupech, dekontaminačních postupech a lékařském dohledu.
Posouzení zdravotního stavu
Posouzení zdravotního stavu každého zaměstnance musí být k dispozici před zahájením expozice azbestu. Navíc je pro každého zaměstnance zavedena osobní zdravotní dokumentace, na jejímž základě se mohou provádět preventivní nebo ochranná opatření. Lékařský dohled může pokračovat i po ukončení expozice.
Všechny členské státy Evropské unie vedou seznam rozpoznaných případů nemocí souvisejících s azbestem (např. azbestózy a mezotheliomu).
Kontext
Tato směrnice zrušuje směrnici 83/477/EHS, aby vyjasnila příslušná ustanovení.
ODKAZY
| Akt | Vstup v platnost | Lhůta pro provedení v členských státech | Úřední věstník |
|---|---|---|---|
|
Směrnice 2009/148/ES |
5. 1. 2010 |
– |
Úř. věst. L 330 ze dne 16. 12. 2009 |



