Klasifikace, balení a označování nebezpečných látek
Dochází k harmonizaci klasifikace, balení a označování nebezpečných látek a přípravků, aby se zajistila ochrana zdraví a životního prostředí a volný pohyb těchto produktů. Tyto předpisy týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek byly pozměněny, když vstoupilo v platnost nové nařízení (ES) č. 1272/2008 a byla vytvořena Evropská agentura pro chemické látky.
AKT
Směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (Viz pozměňovací akt(y))
PŘEHLED
Tato směrnice jako první harmonizuje předpisy v oblasti chemických výrobků. S ohledem na šíři této oblasti Komise oblast působnosti této první směrnice omezila na harmonizaci klasifikace, balení a označování nebezpečných látek.
Tato směrnice neovlivňuje ustanovení vztahující se na:
- léčivé přípravky;
- kosmetické produkty;
- směsi látek ve formě odpadů;
- potraviny;
- krmiva;
- pesticidy;
- radioaktivní látky;
- jiné látky nebo přípravky, pro které existuje postup oznámení nebo schválení;
- přepravu nebezpečných látek;
- nezpracované látky, které jsou přepravovány a podléhají celní kontrole.
Definice
Pro účely této směrnice se „látkami“ rozumějí chemické prvky a jejich sloučeniny v přirozeném stavu nebo průmyslově vyrobené. „Přípravky“ jsou pak směsi nebo roztoky tvořené dvěma nebo více látkami.
Klasifikace
Klasifikace nebezpečných látek je založena na kategoriích řádně definovaných směrnicí, které zohledňují nejvyšší stupeň nebezpečí a specifickou povahu rizik. Nebezpečné látky se dělí na dráždivé, výbušné, hořlavé, toxické, škodlivé atd.
Přílohy směrnice obsahují mimo jiné seznam nebezpečných látek (příloha I), jejich klasifikaci a ustanovení týkající se označování, symboly pro každou látku, standardní formulace týkající se povahy zvláštních rizik u každé látky a v případě potřeby i pokyny pro bezpečné zacházení s látkou.
Balení
Balení látek musí splňovat tyto požadavky:
- obal musí být upraven a uzavřen tak, aby zabránil jakékoliv ztrátě obsahu; tento požadavek se neuplatňuje tam, kde jsou předepsána zvláštní bezpečnostní nařízení;
- materiály tvořící obal a uzávěry nesmějí reagovat s obsahem nebo vést k tvorbě zdraví škodlivých nebo nebezpečných sloučenin s obsahem;
- obaly a uzávěry musí být silné a pevné.
Označování
Na štítku musí být uveden:
- název látky;
- původ látky (jméno a adresa výrobce, distributora nebo dovozce);
- symbol nebezpečnosti a označení nebezpečnosti spojené s použitím látky;
- odkaz na zvláštní rizika vyplývající z této nebezpečnosti.
Provedení těchto informací musí být v souladu s přílohami směrnice (symboly, standardní formulace atd.). Stejně tak tomu je v případě pokynů pro bezpečnostní opatření.
Nadto musí štítek odpovídat ustanovením týkajícím se jeho rozměrů. Rozměry štítku nesmějí být menší, než je normalizovaný formát A8 (52 × 74 mm), a každý symbol musí pokrývat alespoň jednu desetinu povrchové plochy štítku.
Členské státy mohou vyžadovat, aby štítek látky byl vyveden v úředním jazyce nebo jazycích.
Pokud je balení příliš malé, může být označení upevněno jiným vhodným způsobem.
Členské státy mohou povolit, aby nebezpečné látky, které nejsou ani výbušné, ani toxické, mohly být značeny odchylně od obecných pravidel pro označování, uvedených v článcích 23 a 24 této směrnice. Označování těchto látek může být nepovinné nebo se může lišit od stanovených předpisů, pokud se látka uvádí v množství tak malém, že nepředstavuje žádné nebezpečí pro uživatele.
V rámci mezinárodní a/nebo vnitrostátní přepravy nebezpečných látek musí být označování v souladu s mezinárodními a/nebo vnitrostátními právními předpisy.
Členské státy nemohou bránit volnému pohybu nebezpečných látek, které jsou v souladu s touto směrnicí, v Evropské unii, pokud tyto látky nepředstavují riziko pro zdraví a/nebo životní prostředí. V takovém případě je členský stát povinen informovat Komisi, která zahájí postup konzultací, aby ohodnotila rizika, a v případě potřeby přijala potřebná opatření.
Členské státy musí informovat Komisi o opatřeních přijatých v souvislosti s touto směrnicí.
Kontext
Příloha I je zrušena nařízením (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí a nahrazena tabulkou 3.1 přílohy VI tohoto nařízení ode dne 20. ledna 2009.
Příloha II bude zrušena dne 1. června 2015.
Příloha III bude zrušena dne 1. června 2015.
Příloha IV bude zrušena dne 1. června 2015.
Příloha V se nahrazuje nařízením (ES) č. 440/2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) ode dne 1. června 2008.
Příloha VI bude zrušena dne 1. června 2015. Ustanovení týkající se označování a balení látek v příloze VI však nebudou platná již ode dne 1. prosince 2010.
Příloha VII A, VII B, VII C, VII D a příloha VIII jsou zrušeny směrnicí 2006/121/ES ode dne 1. června 2008.
Příloha IX bude zrušena ode dne 1. června 2015.
Tato směrnice se zrušuje jako celek ode dne 1. června 2015.
ODKAZY
| Akt | Vstup v platnost | Lhůta pro provedení v členských státech | Úřední věstník |
|---|---|---|---|
|
Směrnice 67/548/EHS |
29. 6. 1967 |
1. 2. 1972 1. 1. 1975 (Irsko) |
Úř. věst. 196 ze dne 16. 8. 1967 |
| Pozměňovací akt(y) | Vstup v platnost | Lhůta pro provedení v členských státech | Úřední věstník |
|---|---|---|---|
| Směrnice 71/144/EHS |
24. 3. 1971 |
– |
Úř. věst. L 74 ze dne 29. 3. 1971 |
| Směrnice 1973/146/EHS |
24. 5. 1973 |
24. 11. 1973 |
Úř. věst. L 167 ze dne 25. 6. 1973 |
| Směrnice 1975/409/EHS |
27. 6. 1975 |
1. 6. 1976 |
Úř. věst. L 183 ze dne 14. 7. 1975 |
| Směrnice 79/831/EHS |
19. 7. 1976 |
18. 9. 1981 |
Úř. věst. L 259 ze dne 15. 10. 1979 |
| Směrnice 92/32/EHS |
22. 5. 1992 |
31. 10. 1993 |
Úř. věst. L 154 ze dne 5. 6. 1992 |
| Směrnice 96/56/ES |
21. 9. 1996 |
1. 6. 1998 |
Úř. věst. L 236 ze dne 18. 9. 1996 |
| Směrnice 1999/33/ES |
19. 8. 1999 |
30. 7. 2000 |
Úř. věst. L 199 ze dne 30. 7. 1999 |
| Nařízení (ES) č. 807/2003 |
5. 6. 2003 |
– |
Úř. věst. L 122 ze dne 16. 5. 2003 |
| Směrnice 2006/121/ES |
19. 1. 2007 |
1. 6. 2008 |
Úř. věst. L 396 ze dne 30. 12. 2006 |
| Nařízení (ES) č. 1272/2008 |
20. 1. 2009 |
– |
Úř. věst. L 353 ze dne 31. 12. 2008 |



