Volný pohyb pracovníků: přehled práv
Cílem tohoto sdělení je informovat občany EU o jejich právech, pokud si přejí pracovat v jiném členském státě. Musí se s nimi zacházet stejně jako s tuzemskými pracovníky, pokud jde o přístup k práci, pracovní podmínky, zdanění a sociální dávky.
AKT
Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 13. července 2010 s názvem „Potvrzení volného pohybu pracovníků: práva a hlavní vývojové změny“ (KOM(2010) 373 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)
PŘEHLED
Od zavedení zásady volného pohybu osob v Evropské unii (EU) bylo odstraněno mnoho překážek v oblasti mobility. Komise proto předkládá přehled hlavních vývojových změn v oblasti práva, které zlepšily práva evropských migrujících pracovníků. Navíc je podpora mobility jedním z cílů nové strategie Evropa 2020.
Volný pohyb pracovníků
Zásada volného pohybu osob se vztahuje na všechny občany členských států, jejichž pobyt nepřesáhne tři měsíce. Nad toto období podléhá právo na volný pohyb jistým podmínkám. Migrující pracovníci mají ovšem zaručeny lepší podmínky než hospodářsky neaktivní občané EU.
Zásada volného pohybu pracovníků totiž dává právo každému občanovi EU pracovat v jiném členském státě (článek 45 Smlouvy o fungování EU (SFEU)). Některé státy mohou za jistých podmínek ukládat povinnost registrace pracovníků, pokud jejich pobyt přesahuje dobu tří měsíců.
Na samostatně výdělečně činné pracovníky (čl. 49 SFEU) a pracovníky vyslané v rámci poskytování služeb se vztahují jiná ustanovení.
Migrující pracovníci jsou ti, kteří mají:
- plat bez ohledu na jeho výši, nebo věcné dávky. Jen dobrovolná práce bez jakékoli formy odměny tvoří výjimku;
- podřízenost, která charakterizuje výdělečnou činnost (to znamená, že zaměstnavatel určuje náplň práce, odměnu a pracovní podmínky atd.);
- skutečnou a efektivní práci, protože jejich pracovní činnost nesmí být považována za čistě okrajovou či vedlejší. Uznávána je ovšem i práce na částečný úvazek, stáž a některé typy odborné přípravy;
- přeshraniční vztah, to znamená, že osoba žije nebo pracuje v jiném členském státě, než je její země původu.
Svobodu volného pohybu pracovníků mohou využívat i jiné kategorie osob, když jejich pobyt přesáhne tři měsíce:
- rodinní příslušníci migrujících pracovníků bez ohledu na jejich státní příslušnost. Mají přístup k sociálním výhodám hostitelského členského státu;
- osoby, které si zachovají postavení pracovníka, přestože již nejsou zaměstnány v hostitelském členském státě (v případě dočasné pracovní neschopnosti, nedobrovolné nezaměstnanosti atd.);
- uchazeči o zaměstnání, pokud předloží důkaz o tom, že aktivně hledají zaměstnání.
Přístup k práci
Migrující pracovníci mají právo vykonávat pracovní činnost za stejných podmínek jako tuzemští pracovníci. Nesmějí tedy být diskriminováni, pokud jde o:
- vykonávání regulovaného povolání, protože mohou požadovat uznání svých odborných a profesních kvalifikací;
- jazykové znalosti, u kterých dostačuje, pokud jsou přiměřené a nezbytné pro dané pracovní místo;
- přístup k pracovním místům ve veřejném sektoru, pokud nejde o pracovní místa související s účastí na výkonu pravomocí vyplývajících z veřejného práva;
- volný pohyb profesionálních a poloprofesionálních sportovců.
Uchazeči o zaměstnání mají přístup k veřejným službám zaměstnanosti a k dávkám finanční povahy určeným k zjednodušení přístupu k zaměstnání na trhu práce v hostitelském členském státě.
Rovné zacházení s pracovníky
Veškerá diskriminace, pokud jde o zaměstnání, odměnu za práci a pracovní podmínky, se zakazuje.
Migrující pracovníci jsou začleněni mezi tuzemské pracovníky:
- podléhají právním předpisům a kolektivním smlouvám hostitelského členského státu;
- požívají stejných sociálních výhod, které jsou spojeny s jejich postavením rezidenta nebo pracovníka, od prvního dne v zaměstnání;
- nemohou být diskriminováni v daňové oblasti z důvodu státní příslušnosti nebo statutu migrujícího pracovníka.