RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Produkty pro obranné účely: pravidla transferu v rámci eu

Tato směrnice si klade za cíl usnadnit pohyb produktů pro obranné účely v rámci Evropské unie. Za tímto účelem zjednodušuje a slaďuje národní licenční postupy, přičemž podporuje racionálnější systém souhrnných a obecných licencí, v jehož rámci se udělování nejomezenějšího typu licencí – licencí individuálních – stane výjimkou.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství (Text s významem pro EHP) (Viz pozměňovací akty)

PŘEHLED

Cílem směrnice je zjednodušit transfer produktů pro obranné účely v rámci Evropské unie (EU) a zlepšit konkurenceschopnost obranného sektoru v Evropě a průmyslovou spolupráci mezi členskými státy.

Proto tato směrnice zavádí evropský systém povolování založený na udělování licence k transferu poskytovatelům. Tento systém zvyšuje transparentnost a bezpečnost transferů v EU. Usnadňuje tak nákup, údržbu a opravy evropských obranných produktů.

Tato směrnice se vztahuje na produkty pro obranné účely uvedené v seznamu připojeném k této směrnici. Komise tento seznam pravidelně aktualizuje, aby přesně odpovídal Společnému vojenskému seznamu Evropské unie.

Licence k transferu

Směrnice podmiňuje transfer produktů pro obranné účely předchozím vydáním povolení ze strany členského státu, z jehož území budou obranné produkty přepravovány.

Směrnice specifikuje, že k tomu, aby mohl být realizován tranzit přes členské státy nebo aby produkty mohly vstoupit na území členského státu, kde sídlí příjemce produktů pro obranné účely, není vyžadováno žádné jiné povolení jiných členských států; výjimku tvoří důvody v podobě veřejné bezpečnosti či veřejného pořádku, např. v oblasti bezpečnosti dopravy.

Existují tři typy licencí k transferu:

  • licence obecné;
  • licence souhrnné;
  • licence individuální.

Licence obecné jsou vydávány členskými státy a jsou určeny všem dodavatelům sídlícím na jejich území, kteří splňují podmínky obecné licence. Díky těmto licencím mohou dodavatelé realizovat několik transferů produktů pro obranné účely jednomu nebo několika kategoriím příjemců sídlících v jiném členském státě.

Směrnice stanovuje případy, pro něž je zapotřebí přinejmenším obecné licence: transfery adresované certifikovaným podnikům, transfery ozbrojeným silám jiných členských států, transfery realizované pro účely demonstrace, hodnocení či výstavy a transfery realizované pro účely údržby a oprav.

Tento typ licence se taktéž může vztahovat na transfery týkající se programu mezivládní spolupráce.

Souhrnné licence jsou udělovány individuálním dodavatelům, kteří si o tuto licenci požádají. Na základě této žádosti dodavatele členské státy určí rozsah působnosti souhrnné licence, dobu její platnosti (tři roky, obnovitelná) a povolené příjemce.

Individuální licence jsou rovněž přidělovány na žádost dodavatele. Jsou omezeny na jediný transfer produktů jedinému příjemci. Směrnice je nadále povoluje pouze ve čtyřech případech:

  • pokud se žádost týká pouze jednoho transferu;
  • pokud to vyžaduje ochrana závažných národních bezpečnostních zájmů nebo důvody veřejného pořádku;
  • pokud je to nezbytné vzhledem k mezinárodním povinnostem a závazkům členských států;
  • pokud existují závažné důvody domnívat se, že dodavatel nebude schopen splnit všechny nezbytné podmínky k získání souhrnné licence k transferu.

Informační povinnosti dodavatele

Členské státy dbají na to, aby dodavatelé produktů pro obranné účely:

  • informovali příjemce o podmínkách konečného použití spojených s licencí k transferu;
  • informovali příslušné orgány členského státu, z jehož území chtějí produkty přepravovat, o svém úmyslu využít poprvé souhrnnou licenci;
  • vedli podrobné záznamy o svých transferech.

Certifikace příjemců

Směrnice zavádí systém certifikace příjemců. Tento systém si klade za cíl zajistit schopnost příjemců dodržovat bezpečnostní pravidla spojená se specifickou povahou produktů v oblasti obrany.

Členské státy určí orgány pověřené certifikací příjemců usazených na jejich území. Certifikace je stanovena podle následujících kritérií:

  • prokázaná zkušenost v oblasti činností spojených s obranou;
  • relevantní průmyslová činnost v oblasti produktů pro obranné účely;
  • podnikem určený vyšší řídící pracovník odpovědný za transfery a vývozy;
  • písemný závazek podniku, že bude dodržovat podmínky týkající se konečného použití a vývozu součástí či obdržených produktů;
  • písemný závazek podniku, že úřadům sdělí požadované informace týkající se koncových uživatelů či koncového použití produktů vyvážených, převážených či obdržených podnikem na základě licence k transferu z jiného členského státu;
  • podepsaný popis interního programu dodržování právních norem nebo systému řízení vývozu uplatňovaného v podniku.

Osvědčení, které je platné maximálně po dobu pěti let, obsahuje název orgánu, který je vydal, název a adresu příjemce, datum vydání a platnosti, jakož i prohlášení potvrzující, že příjemce splňuje podmínky. Směrnice ukládá členským státům, aby osvědčení vydaná v souladu se směrnicí ostatními členskými státy uznávaly.

Členské státy pravidelně zveřejňují a aktualizují seznam certifikovaných podniků a uvědomují o nich ostatní členské státy a Komisi, která tyto údaje posléze dává k dispozici veřejnosti na své internetové stránce.

Pokud jeden členský stát má za to, že certifikovaný příjemce v jiném členském státě představuje vážné riziko, neboť nedodržuje určitou podmínku spojenou s obecnými licencemi k transferu, upozorní na to členský stát, který osvědčení vydal, a požádá jej o vyhodnocení situace. Pokud přetrvávají pochybnosti, může licenci k transferu pozastavit a upozorní na to ostatní členské státy a Komisi.

Kromě toho doporučení Komise 2011/24/EU k certifikaci obranných podniků poskytuje členským státům k realizaci tohoto systému praktické rady.

Kontext

Transfer produktů pro účely obrany v EU podléhal 27 národním licenčním systémům, které se od sebe výrazně odlišovaly v postupech, působnosti a lhůtách pro získávání licencí. Tato nesourodost škodila konkurenceschopnosti evropských obranných podniků a bránila zřízení skutečného evropského trhu s obrannými produkty. Omezení spojená se získáváním licencí v EU se navíc zdála nadměrná v porovnání se skutečnou potřebou kontroly vzhledem k tomu, že každý rok jsou podány tisíce žádostí o licenci a ani jedna není zamítnuta.

ODKAZY

AktVstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník
Směrnice 2009/43/ES

30. 6. 2009

30. 6. 2011

Úř. věst. L 146

 ze dne 10. 6. 2009

Pozměňovací akt(y)Vstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník

Směrnice 2010/80/EU

14. 12. 2010

30. 6. 2011

Úř. věst. L 308

 ze dne 24. 11. 2010

Poslední aktualizace: 18.02.2011
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky