RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Právní akty Evropské unie

ÚVOD

Lisabonská smlouva přináší do typologie právních aktů Evropské unie několik změn. V zájmu vyjasnění a zjednodušení především snižuje počet právních nástrojů, které mají evropské instituce k dispozici.

Kromě toho umožňuje Komisi přijímat novou kategorii aktů: sekundární právo. Ostatně posiluje pravomoc Komise přijímat prováděcí právní akty. Tyto dvě změny mají za cíl zlepšit účinnost evropského rozhodování a uplatnění jejích rozhodnutí.

Pro připomenutí - právní předpisy EU jsou legislativní i nelegislativní předpisy přijaté evropskými institucemi. V závislosti na jejich povaze mohou být závazné právní dopady.

SNÍŽENÍ POČTU PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost mohly evropské instituce přijmout až 14 typů právních aktů. Toto množství vyplývalo především z původní struktury pilířů EU; každý pilíř měl své vlastní právní nástroje.

Lisabonská smlouva ukončuje strukturu pilířů. Kromě toho přistupuje k nové klasifikaci právní aktů. Od této chvíle mohou evropské instituce přijmout pouze pět typů aktů:

Podle článku 288 Smlouvy o fungování EU jsou nařízení, směrnice a rozhodnutí akty, které závazné. Naopak doporučení a stanovisko jejich adresáty právně nezavazují.

Kromě toho v rozhodnutí již nemusí být nutně určeni jeho adresáti. Získává tím širší působnost a nahrazuje tak především všechny nástroje dříve používané v oblasti SZBP.

SEKUNDÁRNÍ PRÁVO

Lisabonská smlouva vytvořila novou kategorii právních aktů: sekundární právo. Zákonodárce tak přenáší na Komisi právo přijmout akty, které mění nepodstatné detaily právního aktu.

Sekundární právo může například upřesňovat určité technické detaily nebo následně měnit některé části dříve přijatého právního aktu. Zákonodárce se takto může soustředit na politické zaměření a cíle aniž by musel vstupovat do příliš technických diskuzí.

Toto delegování pravomoci je nicméně striktně omezeno. Ve skutečnosti může být oprávněna přijímat sekundární právo pouze Komise. Kromě toho, zákonodárce nastaví podmínky fungování tohoto delegování. Článek 290 Smlouvy o fungování Unie tak upřesňuje, že Rada a Parlament mohou revokovat delegování pravomoci nebo ho časově omezit.

PROVÁDĚCÍ AKTY

Ostatně Lisabonská smlouva posiluje výkonné pravomoci Komise. Pro připomenutí, implementace evropského práva na území členských států přísluší ze zásady členským státům. Nicméně některá evropská opatření vyžadují jednotnou implementaci v celé EU. V těchto případech je tedy Komise oprávněna přijímat prováděcí akty ve vztahu k implementaci takovýchto opatření.

Až do vstupu Lisabonské smlouvy v platnost příslušela výkonná pravomoc Radě, která následně delegovala na Komisi přijetí prováděcích aktů. Od této chvíle přiznává článek 291 Smlouvy o fungování EU tuto kompetenci principiálně Komisi. Evropská opatření, která vyžadují jednotnou implementaci, přímo opravňují Komisi k přijetí prováděcích aktů.

Lisabonská smlouva současně posiluje ty pravomoci Parlamentu, které se týkají kontroly výkonných pravomocí Komise. Ve skutečnosti náležitosti kontroly schvalovala dříve Rada. Nyní jsou schvalovány běžnou legislativní procedurou, ve které je Parlament roven Radě.

Poslední aktualizace: 29.06.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky