RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Energetika

ÚVOD

Lisabonská smlouva uznává důležitost energetické politiky a v zakládacích smlouvách Evropské unie (EU) jí vymezuje zvláštní kapitolu. Z toho důvodu EU od nynějška disponuje jasně definovanými pravomocemi. Tím pádem vyhovuje všeobecným cílům členských států v otázkách energetiky.

Mezinárodní situace a vývoj problematiky související s energetikou totiž ukázaly, do jaké míry je evropská energetická politika důležitá. Evropská reakce je tak nejefektivnějším způsobem, jak zareagovat na problémy vztahující se k ochraně životního prostředí, k zabezpečení dodávek energie či k dialogu se zeměmi vyrábějícími energii.

NOVÝ PRÁVNÍ ZÁKLAD PRO ENERGETICKOU POLITIKU NA EVROPSKÉ ÚROVNI

Před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost zakládací smlouvy nezahrnovaly specifická opatření o zásazích EU do energetické oblasti.

Lisabonská smlouva nově zavádí zvláštní právní základ v oblasti energie, který formuluje v článku 194 Smlouvy o fungování EU. Zmíněná inovace umožňuje zejména podrobně popsat a objasnit činnost EU v oblasti energetiky.

EU je tak na evropské úrovni způsobilá přijímat opatření pro:

  • zajištění správného fungování trhu s energiemi;
  • zabezpečení dodávek energie;
  • propagování energetické účinnosti;
  • propagování vzájemného propojování energetických sítí.

Evropská rada a Evropský parlament kromě toho přijímají právní předpisy na základě řádného legislativního postupu, a to až po poradě s Výborem regionů a s Evropským hospodářským a sociálním výborem. O přijetí opatření daňového charakteru však Rada jednomyslně rozhoduje až po poradě s Parlamentem.

VYMEZENÍ PRAVOMOCÍ EU V ENERGETICKÉ OBLASTI

Energetika je od nynějška součástí sdílené pravomoci EU a členských států. Je tudíž podřízena zásadě subsidiarity. Proto bude EU moci zasahovat pouze v případě, že bude schopna jednat účinněji než členské státy.

Lisabonská smlouva navíc upřesňuje, že EU bude moci členským státům zasahovat do výběru zdrojů dodávek energie pouze v případě jednomyslnosti a z důvodů environmentálních (článek 192 Smlouvy o fungování EU). Takové omezení se vztahuje zejména k související otázce jaderné energie. Situace a postoj se v jednotlivých zemích EU v souvislosti s touto otázkou nesmírně liší.

Lisabonská smlouva odkazuje k „duchu solidarity“, který mezi členskými státy musí převážit v oblasti realizace evropské energetické politiky. Důležitost solidarity se prokáže zejména v období krize. Jestliže jeden nebo více členských států musí čelit přerušení dodávek, bude moci počítat s dodávkami energie ze strany ostatních členských států.

Poslední aktualizace: 19.04.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky