RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Rozdělení pravomocí v Evropské unii

ÚVOD

Lisabonská smlouva vysvětluje rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii (EU) a členské státy. Poprvé proto zavádí do zakládajících smluv jejich přesné definice a rozlišuje tři hlavní pravomoci: výlučné pravomoci, sdílené pravomoci a podpůrné pravomoci.

Toto přesné vymezení neznamená ale žádný významný převod pravomocí. Pro správné fungování EU je provedená reforma nicméně velmi důležitá a potřebná. V minulosti totiž došlo k několika kompetenčním sporům mezi EU a členskými státy. Nyní jsou hranice mezi jednotlivými pravomocemi těchto subjektů jasně stanoveny. Tato transparentnost navíc usnadňuje používání základních zásad týkajících kontroly a výkonu těchto pravomocí.

ZRUŠENÍ PILÍŘŮ EU

Jednou z nejvýraznějších změn vyplývajících z Lisabonské smlouvy je zrušení struktury tří pilířů EU. Tyto pilíře byly:

  • Evropské společenství;
  • společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP);
  • spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice.

V této struktuře se překrývalo několik typů pravomocí. V rámci prvního pilíře se akty přijímaly v souladu s legislativními postupy EU. Dva další pilíře naopak spočívaly na mezivládní spolupráci mezi členskými státy.

Lisabonská smlouva tuto složitou stavbu zrušila. Evropské společenství mizí a je nahrazeno EU, která disponuje legislativními postupy, jež jí umožňují plně využívat přidělených pravomocí. Kromě toho EU rovněž získává právní subjektivitu až dosud vyhrazenou bývalému Společenství. Napříště tedy může uzavírat smlouvy v oblastech spadajících do oblasti její pravomoci.

TŘI HLAVNÍ TYPY PRAVOMOCÍ

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) rozlišuje tři typy pravomocí a pro každou z nich uvádí neúplný seznam příslušných oblastí:

  • výlučné pravomoci (článek 3 SFEU): v těchto oblastech smí jako jediná vydávat a přijímat závazné akty pouze EU. Úloha členských států se tu omezuje na pouhé provádění těchto aktů s výjimkou případu, kdy je Unie zplnomocní k přijetí určitých aktů;
  • sdílené pravomoci (článek 4 SFEU): v těchto oblastech je k přijímání závazných aktů oprávněna EU i členské státy. Členské státy ale mohou vykonávat své pravomoci pouze do té míry, do jaké EU nemá, nebo se rozhodla nevykonávat své pravomoci;
  • podpůrné pravomoci (článek 6 SFEU): EU může jednat pouze za účelem podpory, koordinace nebo doplnění činností členských států. Nemá tedy v těchto oblastech žádnou zákonodárnou pravomoc a nesmí zasahovat do výkonu pravomocí vyhrazených členským státům.

ZVLÁŠTNÍ PRAVOMOCI

Pro některé oblasti má EU k dispozici zvláštní pravomoci:

  • koordinace hospodářských politik a politiky zaměstnanosti (článek 5 SFEU): zde EU disponuje pravomocí k zajištění postupů této koordinace. Musí také stanovit základní směry a hlavní linie pro členské státy;
  • SZBP (článek 24 SFEU): EU disponuje pravomocí pro všechny oblasti související se SZBP. Definuje a zavádí tuto politiku mimo jiné prostřednictvím předsedy Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, jejichž úlohu a status stanovuje Lisabonská smlouva. V žádném případě ale EU nemůže v této oblasti přijímat legislativní akty. Kromě toho nemá Soudní dvůr EU v této oblasti pravomoc k rozhodování;
  • doložka flexibility“ (článek 352 SFEU): tato doložka umožňuje EU překračovat výkonnou pravomoc svěřenou jí smlouvami v případě, že si to žádá dosažení daného cíle. Tato doložka se musí řídit přísným postupem, a pokud jde o její uplatnění, i určitými omezeními.

VÝKON PRAVOMOCÍ

Výkon pravomocí Unie se řídí třemi základními zásadami uvedenými v článku 5 Smlouvy o EU. Vymezení pravomocí EU značně usnadňuje správné používání těchto zásad:

  • zásada svěření působnosti: Unie má pouze ty pravomoci, které jí byly svěřeny smlouvami;
  • zásada proporcionality: při výkonu pravomocí EU se nesmí nepřekračovat meze toho, co je k dosažení cílů smlouvy nezbytné;
  • zásada subsidiarity: v případech sdílených pravomocí smí EU zasáhnout jen tehdy, když je schopná jednat účinněji než členské státy.

PŘEVOD PRAVOMOCÍ

Současné rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy není neměnné. Zúžení nebo rozšíření pravomocí EU je ovšem velmi citlivé téma, které vyžaduje souhlas všech členských států a revizi smluv.

Poslední aktualizace: 23.03.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky