RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Zásada subsidiarity

ÚVOD

Zásada subsidiarity je základní zásadou pro fungování Evropské unie (EU), přesněji pro rozhodování o evropských záležitostech. Zvláště umožňuje určovat, kdy je EU kompetentní vydávat zákony, a přispívá k tomu, aby rozhodnutí byla přijímána co nejblíže občanům Unie.

Zásada subsidiarity je popsána v článku 5 Smlouvy o EU. Stojí vedle dalších dvou zásad, které jsou spolu s ní považovány za základní pilíře rozhodování o evropských záležitostech: zásady svěření pravomocí a zásady proporcionality.

Protokol o použití zásad subsidiarity a proporcionality navíc definuje provádění zásady subsidiarity. Lisabonská smlouva významně posílila zásadu subsidiarity tím, že zavedla kontrolní mechanismy, které mají ověřovat řádné uplatňování těchto zásad.

DEFINICE

Zásada subsidiarity stanovuje nejvhodnější míru intervence v oblastech pravomocí sdílených mezi EU a členskými státy. Může se jednat o činnost v měřítku evropském, vnitrostátním nebo místním. Ve všech případech smí EU zasáhnout jen tehdy, když je schopná jednat účinněji než členské státy. Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádí tři kritéria, na jejichž základě se posuzuje vhodnost intervence na evropské úrovni:

  • má činnost nadnárodní aspekty, které členské státy nemohou uspokojivě vyřešit?
  • byla by činnost nebo nečinnost členského státu v rozporu s cíli Smlouvy?
  • přináší činnost na evropské úrovni zjevné výhody?

Zásada subsidiarity napomáhá sbližování EU a jejích občanů, protože zaručuje, že se v případě nutnosti bude jednat na místní úrovni. Zásada subsidiarity ovšem neznamená, že se musí vždy jednat na úrovni, která je občanovi nejbližší.

PROPOJENÍ SE ZÁSADOU SVĚŘENÍ PRAVOMOCÍ A ZÁSADOU PROPORCIONALITY

Článek 5 Smlouvy o EU vymezuje pravomoci mezi Unií a členskými státy. V prvé řadě se odvolává na zásadu svěření pravomocí, podle které Unie jedná pouze v mezích pravomocí svěřených jí Smlouvami.

Subsidiarita a proporcionalita jsou zásady vycházející v důsledku ze zásady svěření pravomocí. Určují, do jaké míry může EU vykonávat pravomoci, které jsou jí svěřeny Smlouvami. Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti EU rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv.

Unie tedy může jednat v nějaké oblasti politik, pouze pokud:

  • je tato činnost součástí pravomocí svěřených EU Smlouvami (zásada svěření pravomocí);
  • je v rámci pravomocí sdílených s členskými státy evropské měřítko nejvhodnější k dosažení cílů stanovených Smlouvami (zásada subsidiarity);
  • obsah ani forma činnosti nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv (zásada proporcionality).

KONTROLA ZÁSADY SUBSIDIARITY

Kontrolní mechanismus zásady subsidiarity je stanoven v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality. Lisabonská smlouva protokol přeformulovala, aby tuto kontrolu zlepšila a posílila.

Protokol, který zavedla Amsterodamská smlouva, předpokládá dodržování některých povinností už v průběhu vypracování legislativních návrhů. Než Komise předloží návrh legislativního aktu, musí vypracovat zelenou knihu. Zelené knihy vycházejí z rozsáhlých konzultací. Umožňují Komisi shromažďovat stanoviska vnitrostátních a místních orgánů a občanské společnosti k legislativnímu návrhu, zvláště s ohledem na zásadu subsidiarity.

Protokol mimo jiné zavádí povinnost Komise doprovodit návrhy legislativních aktů informacemi umožňujícími posoudit soulad se zásadami subsidiarity a proporcionality.

Lisabonská smlouva přináší novinku v tom, že do systému kontroly zásady subsidiarity plně zapojuje vnitrostátní parlamenty. Vnitrostátní parlamenty totiž vykonávají dvojí kontrolu:

  • mají právo podat námitku proti vypracovaným legislativním návrhům. Mají tedy možnost vrátit legislativní návrh Komisi, pokud usoudí, že nebyla dodržena zásada subsidiarity (viz stránka „vnitrostátní parlamenty“);
  • prostřednictvím svého členského státu mohou napadnout legislativní akt u Soudního dvora EU, pokud usoudí, že zásada subsidiarity nebyla dodržena.

Lisabonská smlouva do kontroly zásady subsidiarity zapojuje také Výbor regionů. Stejně jako vnitrostátní parlamenty může i Výbor regionů napadnout u Soudního dvora EU legislativní akt, který podle jeho názoru nedodržuje zásadu subsidiarity.

Tento přehled se vydává pro informaci. Jeho cílem není interpretovat nebo nahradit referenční dokument, který i nadále představuje jediný právně závazný základ.

Poslední aktualizace: 04.03.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky