RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Legislativní postupy

ÚVOD

Lisabonská smlouva chce posílit schopnost Evropské unie (EU) rozhodovat a jednat a zároveň zaručovat legitimitu přijímaných rozhodnutí. Proto reformuje rozhodovací postup EU, a zejména pozměňuje platné legislativní postupy.

Článek 289 Smlouvy o fungování EU proto uvádí pouze dva typy legislativního postupu:

  • řádný legislativní postup;
  • zvláštní legislativní postupy.

Nově Lisabonská smlouva zavádí překlenovací ustanovení. Tato ustanovení umožňují za jistých podmínek rozšířit řádný legislativní postup na oblasti, kde se původně nepoužíval.

ŘÁDNÝ LEGISLATIVNÍ POSTUP

Řádný legislativní postup nahrazuje původní postup spolurozhodování. Tento postup je z demokratického hlediska nejlegitimnější. Do procesu rozhodování vstupuje Evropský parlament, který se tak vedle Rady stává spoluzákonodárcem. Postupem času se tento postup stal nejpoužívanějším legislativním postupem. Lisabonská smlouva tuto tendenci zachovává, pouze mění její název a zavádí ji jako postup obecného práva. V návaznosti na předchozí smlouvy také Lisabonská smlouva rozšiřuje řádný legislativní postup na nové politické oblasti (viz stránka „Rozšíření kvalifikované většiny a řádného legislativního postupu“).

Podmínky řádného legislativního postupu se shodují s podmínkami původního postupu spolurozhodování. Jsou popsány v článku 294 Smlouvy o fungování EU. Rada a Parlament se staví na stejnou úroveň. Obě instituce přijímají legislativní akty buď v prvním, nebo ve druhém čtení. Pokud po druhém čtení obě instituce nedospějí ke shodě, svolá se dohodovací výbor.

Mimoto je pravidlem pro rozhodování v rámci řádného legislativního postupu kvalifikovaná většina. Aby se usnadnilo rozhodování a posílila účinnost postupu, přichází Lisabonská smlouva také s novou definicí kvalifikované většiny (viz stránka „Rada Evropské unie“).

ZVLÁŠTNÍ LEGISLATIVNÍ POSTUPY

Zvláštní legislativní postupy nahrazují původní postupy konzultace, spolupráce a souhlasu. Cílem je zjednodušit postup rozhodování EU a zároveň jej učinit jasnějším a výkonnějším. Jak název napovídá, tyto postupy se odchylují od řádného legislativního postupu, a tvoří tedy výjimky.

Ve zvláštních legislativních postupech je Rada EU prakticky jediným zákonodárcem. Evropský parlament je do postupu pouze zapojen. Jeho role se v závislosti na případu omezuje na konzultaci nebo schválení.

Na rozdíl od řádného legislativního postupu Smlouva o fungování EU neuvádí přesný popis zvláštních legislativních postupů. Jejich podmínky jsou tedy definovány případ od případu články Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU, které předpokládají jejich použití.

PŘEKLENOVACÍ USTANOVENÍ

Lisabonská smlouva zavedla překlenovací ustanovení, aby mohla aplikovat řádný legislativní postup na oblasti, pro které Smlouvy předpokládaly zvláštní legislativní postup. Nadto překlenovací ustanovení umožňují aplikovat hlasování kvalifikovanou většinou u aktů, které musí být přijímány jednomyslně.

Existují dva druhy překlenovacích ustanovení:

  • obecné překlenovací ustanovení použitelné na všechny evropské politiky; použití tohoto ustanovení musí být schváleno jednomyslným rozhodnutím Evropské rady (viz stránka „změny smluv“);
  • zvláštní překlenovací ustanovení pro některé evropské politiky.

Zvláštní překlenovací ustanovení mají oproti obecným překlenovacím ustanovením některé procesní zvláštnosti. Například vnitrostátní parlamenty obecně nedisponují právem podat námitku, které jim přiznává obecné překlenovací ustanovení. V jiných případech může být použití některých zvláštních překlenovacích ustanovení schváleno rozhodnutím Rady, a ne Evropské rady, jak tomu je v případě obecného překlenovacího ustanovení. Podmínky použití zvláštních překlenovacích ustanovení se tedy liší případ od případu a jsou popsány v článcích Smluv, které předpokládají jejich použití.

Existuje šest zvláštních překlenovacích ustanovení, použitelných:

  • na víceletý finanční rámec (článek 312 Smlouvy o fungování EU);
  • na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (článek 31 Smlouvy o EU);
  • na justiční spolupráci ve věcech rodinného práva (článek 81 Smlouvy o fungování EU). Toto zvláštní překlenovací ustanovení je jediné, pro které mají vnitrostátní parlamenty vyhrazeno právo podat námitku;
  • na posílenou spolupráci v oblastech, kde se rozhoduje jednomyslně nebo zvláštním legislativním postupem (článek 333 Smlouvy o fungování EU);
  • v oblasti sociální politiky (článek 153 Smlouvy o fungování EU);
  • ve věcech životního prostředí (článek 192 Smlouvy o fungování EU).

Tento přehled se vydává pro informaci. Jeho cílem není interpretovat nebo nahradit referenční dokument, který i nadále představuje jediný právně závazný základ.

Poslední aktualizace: 26.02.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky