RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Změny smluv

ÚVOD

Změny zakládajících Smluv mají pro Evropskou unii (EU) zásadní význam. Umožňují totiž přizpůsobovat legislativu a evropské politiky novým výzvám, kterým EU musí čelit. Než vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, existoval jediný postup pro přijímání změn Smluv. Tento postup vyžadoval povinné svolání mezivládní konference (Intergovernmental Conference) (IGC).

Lisabonská smlouva usnadňuje postup pro přijímání změn a zároveň posiluje jeho demokratický charakter. Nepatrně pozměňuje řádný postup pro přijímání změn posílením účasti Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů členských států. Hlavně však zavádí dva druhy zjednodušených postupů, aby tak usnadnila změnu některých ustanovení Smluv.

Zjednodušené přijímání změn Smluv však musí být relativizováno udržením jednomyslného hlasování. Takže ať už se použije jakýkoli postup, členské státy musí změny dotyčných ustanovení přijmout jednomyslně.

Postupy pro přijímání změn jsou popsány v článku 48 Smlouvy o EU.

ŘÁDNÝ POSTUP PRO PŘIJÍMÁNÍ ZMĚN

Řádný postup pro přijímání změn se týká nejdůležitějších změn ve Smlouvách, jako je rozšíření nebo omezení pravomocí EU. Zvláště zahrnuje svolání konference zástupců vlád členských států, která konsensem přijme návrhy změn. Změny zanesené do Smluv vstoupí v platnost až po jejich ratifikaci všemi členskými státy.

Lisabonská smlouva zachovává současnou praxi, kdy se ještě před svoláním mezivládní konference shromáždí Evropský konvent. Posláním tohoto konventu je přezkoumat návrhy změn a poté přijmout doporučení pro konferenci zástupců vlád členských států. Konvent tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států, zástupci Komise, ale také představitelé vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu. Lisabonská smlouva se takto snaží demokratizovat postup pro přijímání změn ve Smlouvách. Další důležitou inovací je, že Evropský parlament získává právo iniciativy. Napříště může podávat návrhy změn stejně jako vlády členských států a Komise.

Evropská rada může také po obdržení souhlasu Evropského parlamentu rozhodnout, že konvent nesvolá, pokud jsou navrhované změny menšího rozsahu. V tom případě vymezí mandát pro konferenci zástupců vlád členských států.

ZJEDNODUŠENÝ POSTUP PRO PŘIJÍMÁNÍ ZMĚN

Lisabonská smlouva zavádí zjednodušený postup pro změnu vnitřních politik a činností EU. Cílem je usnadnit fungování EU v těchto oblastech. Takový postup totiž umožňuje vyhnout se svolání Evropského konventu a konference zástupců vlád členských států. Zjednodušený postup pro přijímání změn však nesmí rozšířit pravomoci svěřené Unii Smlouvami.

Návrhy na změnu Smluv může stejně jako v řádném postupu předkládat Evropské radě vláda každého členského státu, Komise nebo Evropský parlament. Evropská rada poté přijímá rozhodnutí o změnách Smluv. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, v případě změn v měnové oblasti i s Evropskou centrální bankou. Nová rozhodnutí vstoupí v platnost až po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

OBECNÉ PŘEKLENOVACÍ USTANOVENÍ

Překlenovací ustanovení zaváděné Lisabonskou smlouvou tvoří druhý zjednodušený postup pro přijímání změn. Toto ustanovení umožňuje přijetí aktu podle jiných podmínek, než jsou podmínky stanovené v zakládajících Smlouvách, aniž by docházelo k formální změně Smluv. Obecné překlenovací ustanovení se týká dvou předpokladů:

  • Stanoví-li Smlouvy, že Rada rozhoduje o určitém aktu jednomyslně, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, které Radě umožní rozhodovat kvalifikovanou většinou;
  • stanoví-li Smlouvy, že Rada přijímá legislativní akty zvláštním legislativním postupem, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, kterým umožní přijímat tyto akty řádným legislativním postupem.

V obou případech Evropská rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Každý vnitrostátní parlament má navíc právo vyslovit svůj nesouhlas, a zabránit tak přijetí obecného překlenovacího ustanovení.

Překlenovací ustanovení, jak je definuje článek 48 Smlouvy o EU, se aplikuje na všechny evropské politiky s výjimkou oblastí souvisejících s vojenstvím nebo obranou. Nicméně Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU předpokládá překlenovací ustanovení použitelná na některé specifické oblasti (stránka „legislativní postupy“). Přidaná hodnota těchto ustanovení oproti obecnému ustanovení spočívá v některých procesních zvláštnostech. Zvláště v tom, že vnitrostátní parlamenty obecně nemají právo vyslovit nesouhlas.

Tento přehled se vydává pro informaci. Jeho cílem není interpretovat nebo nahradit referenční dokument, který i nadále představuje jediný právně závazný základ.

Poslední aktualizace: 29.01.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky