RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 23 jazycích
Nové jazyky:  BG - CS - ET - GA - LV - LT - HU - MT - PL - RO - SK - SL

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Evropský parlament

ÚVOD

Rozdělení křesel mezi členské státy a Evropský parlament v legislativním procesu bylo během předchozích revizí smluv často hlavním předmětem rozprav.

V průběhu dalšího rozšiřování Evropské unie (EU) se počet poslanců v Parlamentu neustále zvyšoval a vedl k dlouhým vyjednáváním mezi členskými státy. Postupně došlo také ke značnému posílení pravomocí evropských poslanců, zejména díky rozšíření postupu spolurozhodování.

Lisabonská smlouva navrhuje nový postup pro přidělování křesel v Parlamentu a značně posiluje jeho legislativní a rozpočtové pravomoci změnou rozhodovacích postupů EU.

SLOŽENÍ

Rozdělení křesel mezi členské státy a Parlament je velmi složitá otázka. Toto rozdělení musí totiž především zachovat uspokojující proporcionalitu mezi křesly přidělenými členským státům a počtem jejich obyvatel. Kromě toho nesmí počet parlamentních poslanců překročit určitou hranici, která by zhoršila efektivitu práce Evropského parlamentu.

Počet křesel v Parlamentu byl proto předmětem dlouhých diskuzí a podrobné rozdělení křesel podle států se tradičně uvádělo v různých reformních smlouvách. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se rozdělení křesel ve smlouvách už neuvádí. Rozdělení křesel musí nyní navrhnout Parlament, a pak jednohlasně přijmout Evropská rada.

Lisabonská smlouva tedy Parlamentu přenechává úkol navrhnout vlastní rozdělení křesel, zavádí ale základní pravidlo, podle něhož musí rozdělování probíhat:

  • maximální počet poslanců je stanoven na 751 včetně předsedy Parlamentu;
  • minimální hranice počtu křesel na jeden členský stát je stanovena na šest poslanců, aby mohly být zastoupeny všechny důležité politické směry i z početně nejmenších států;
  • maximální počet křesel na jeden členský stát je stanoven na 96;
  • rozdělení křesel musí vycházet ze sestupně poměrného přístupu. To znamená, že čím více má členský stát obyvatel, tím více má poslanců a tím větší počet obyvatel tito poslanci zastupují.

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

Evropský parlament zvolený v červnu roku 2009 má 736 poslanců, jak stanoví Smlouva z Nice. Evropská rada nicméně předvídala vstup Lisabonské smlouvy v platnost a stanovila přechodná ustanovení týkající se složení Parlamentu. Ve svých závěrech ze dne 11. a 12. prosince 2008 přesně uvádí, že počet parlamentních poslanců dosáhne na konci volebního období 2009–2014 počtu 754. Tuto změnu budou muset ratifikovat všechny členské státy. Až do definitivního přijetí tohoto zvýšení počtu poslanců bude mít 18 doplňujících poslanců pouze statut pozorovatelů.

PRAVOMOCI

Lisabonská smlouva stále posiluje demokratický charakter EU rozšiřováním výsad Evropského parlamentu. Postup spolurozhodování, který staví Parlament na stejnou úroveň s Radou, byl přejmenován na „řádný legislativní postup“. Tento postup se rozšiřuje na nové politické oblasti jako zemědělství, spravedlnost a přistěhovalectví (viz odkaz „Legislativní postupy“). Parlament má rovněž schvalovací právo pro akty přijaté v rámci konzultačních postupů a postupu souhlasu, nyní nazývané „zvláštní legislativní postupy“.

V mezinárodním měřítku musí Parlament schvalovat celou řadu dohod, například dohod o přidružení nebo dohod v oblastech, které podléhají řádnému nebo zvláštnímu legislativnímu postupu, pokud je vyžadováno schválení Parlamentem. Musí být rovněž informován o všech dalších typech mezinárodních dohod, které s ním musí být konzultovány.

Posíleny byly také rozpočtové pravomoci Parlamentu. Ten je nyní v rámci procesu přijetí ročního rozpočtu EU postaven na roveň Radě. Dosavadní rozlišování na „nepovinné výdaje“, u kterých měl Parlament poslední slovo, a „povinné výdaje“, u kterých mohl pouze navrhovat změny, bylo zrušeno. Došlo rovněž ke zjednodušení procesu, který nyní vyžaduje pouze jedno čtení v Parlamentu a v Radě, popřípadě v dohodovacím výboru (článek 314 Smlouvy o EU).

Parlament si stále zachovává silný politický vliv na Evropskou komisi. Volí totiž jejího předsedu a dává svůj souhlas k uvedení celé Komise do úřadu. V souladu s článkem 234 Smlouvy o EU může také Komisi svrhnout odhlasováním návrhu na vyslovení nedůvěry.

A konečně Parlament získává větší pravomoci, pokud jde o revizi zakládajících smluv EU. Má nyní právo podávat podněty a může tedy navrhovat revize smluv Radě. Kromě toho je členem Konventu, který zkoumá návrhy předložené řádným postupem pro přijímání změn ve smlouvách. V rámci zjednodušeného postupu pro přijímání změn, kdy není vyžadováno svolání Konventu, se pro změnu smluv i nadále vyžaduje konzultace s Parlamentem.

REKAPITULAČNÍ TABULKA

ČlánkyTéma
Smlouva o EU

14

Role a složení Parlamentu
Smlouva o fungování EU

223234

Způsob fungování a pravomoci Parlamentu
Poslední aktualizace: 07.01.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky