RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Rada Evropské unie

ÚVOD

Role Rady Evropské unie se nemění. S Evropským parlamentem sdílí funkci legislativní a rozpočtovou a rovněž definuje a koordinuje politiky. Oproti tomu provádí Lisabonská smlouva zásadní úpravy v oblasti organizace práce a vnitřní struktury Rady.

Už smlouvy z Amsterdamu a Nice značně pozměnily systém hlasování v Radě tak, aby se přizpůsobil následným rozšířením Evropské unie (EU). Systém vážení hlasů je napříště zrušen a nahrazen novým systémem dvojí většiny. Lisabonská smlouva kromě toho zvyšuje transparentnost Rady tím, že přidává několik opatření týkajících se jejího sestavování a předsednictví v ní.

NOVÁ DEFINICE KVALIFIKOVANÉ VĚTŠINY

Rozhodovací proces v samotné Radě se od základu mění. Předcházející pozměňovací smlouvy zavedly systém vážení hlasů. Každý členský stát disponoval určitým počtem hlasů podle své demografické váhy. Rozhodnutí bylo v té době přijato jedině tehdy, pokud počet hlasů některé většiny členských států dosáhl určitého prahu. Po 1. lednu 2007 bylo takto dosaženo kvalifikované většiny, pokud nejméně 14 členských států nashromáždilo 255 hlasů z 345. Vážení hlasů posilovalo v Radě zastoupení malých členských států v poměru k velkým a pravidelně se stávalo předmětem dlouhých vyjednávání.

Lisabonská smlouva systém zjednodušuje, aby zvýšila jeho efektivnost. Ruší vážení hlasů a pro přijetí rozhodnutí zavádí systém dvojí většiny. Od nynějška je kvalifikované většiny dosaženo, jestliže shromáždí alespoň 55 % členských států, které představují nejméně 65 % obyvatelstva EU. Pokud Rada nerozhoduje o návrhu Komise, pak musí kvalifikovaná většina čítat nejméně 72 % členských států představujících alespoň 65 % obyvatelstva. Takový systém tedy každému členskému státu přiznává jeden hlas a přitom zohledňuje jeho demografickou váhu. Lisabonská smlouva také počítá s blokační menšinou složenou nejméně ze čtyř členských států, které zastupují více než 35 % obyvatelstva EU.

Tento nový systém hlasování kvalifikovanou většinou bude platný od 1. listopadu 2014. Přesto bude moci každý členský stát až do 31. března 2017 v jednotlivých případech žádat, aby bylo rozhodnutí přijato podle pravidel platných před 1. listopadem 2014 (to jest kvalifikovanou většinou, jak ji definuje smlouva z Nice).

Kromě toho budou moci členské státy požádat o uplatnění „janinského kompromisu“ potvrzeného Lisabonskou smlouvou v deklaraci č. 7. Toto opatření umožňuje skupině členských států vyjádřit svůj nesouhlas s některým textem i tehdy, když tato skupina není dost početná na to, aby vytvořila blokační menšinu. V tom případě musí tato skupina členských států oznámit Radě svůj nesouhlas s přijetím takové listiny. Rada je pak povinna učinit vše, co je v její moci, aby nalezla uspokojivé řešení, a odpověděla tak na obavy přednesené skupinou členských států. Navíc tato jednání v Radě probíhají v přiměřené lhůtě a nepřekročí časová omezení stanovená právem Unie. „Janinský kompromis“ je tak především kompromis politický, vyjadřující vůli Rady naleznout shodu, která by v případě důležitých záležitostí uspokojila co nejvíce členských států.

Smlouvy z Amsterdamu a Nice značně rozšířily prostor pro využití hlasování kvalifikovanou většinou. Lisabonská smlouva tento trend potvrzuje. Od nynějška Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou až na případy, u kterých smlouvy stanoví jinou proceduru. Hlasování kvalifikovanou většinou se tak například rozšiřuje na nové oblasti, jakými jsou společná politika týkající se azylu, kultury nebo sportu.

SLOŽENÍ RADY

Lisabonská smlouva ve snaze o transparentnost upřesňuje a vyjasňuje způsob fungování Rady. Ta zasedá v různých složeních, v nichž se schází příslušní ministři členských států. Tento postup je napříště začleněn do smlouvy o EU. Smlouva se výslovně zmiňuje o dvou složeních Rady:

  • Rada pro obecné záležitosti, která má za úkol zajistit soudržnost práce jednotlivých složení Rady a přípravu zasedání Evropské rady;
  • Rada pro zahraniční věci, která má vypracovávat zahraniční politiku Evropské unie.

Evropská rada kvalifikovanou většinou schvaluje seznam ostatních složení, v jejichž rámci se Rada schází.

Lisabonská smlouva zvyšuje transparentnost, pokud jde o přijímání rozhodnutí v Radě. Stejně jako Evropský parlament nyní Rada zasedá veřejně, jestliže jedná a hlasuje o návrhu zákonného opatření.

PŘEDSEDNICTVÍ V JEDNOTLIVÝCH SLOŽENÍCH RADY

Předsednictví v jednotlivých složeních Rady zajišťují i nadále zástupci členských států podle systému rovné rotace. Rada pro zahraniční věci představuje výjimku, jelikož jí předsedá vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Mimoto byly podmínky související s výkonem předsednictví Radě stanoveny rozhodnutím Evropské rady č. 2009/881/UE.

REKAPITULAČNÍ TABULKA

ČlánkyTéma
Smlouva o EU

16

Role a složení Rady EU
Smlouva o fungování EU

237 do 243

Způsob fungování Rady EU
Poslední aktualizace: 24.12.2009
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky