RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Evropský veřejný ochránce práv

Od roku 1995 evropský veřejný ochránce práv vyšetřuje pro evropské občany případy domnělého nesprávného úředního postupu ze strany institucí či orgánů Evropské unie (EU), zejména Evropské komise, Rady Evropské unie a Evropského parlamentu. Toto rozhodnutí Evropského parlamentu zřizuje statut evropského veřejného ochránce práv a stanovuje podmínky, v jejichž rámci ochránce vykonává svou funkci.

AKT

Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (Viz pozměňovací akty)

PŘEHLED

Toto rozhodnutí Evropského parlamentu zřizuje statut evropského veřejného ochránce práv a stanovuje podmínky, v jejichž rámci ochránce vykonává svou funkci.

Boj proti případům nesprávného úředního postupu

Hlavním cílem evropského veřejného ochránce práv je bojovat proti případům nesprávného úředního postupu ze strany institucí a orgánů Společenství. Za tímto účelem jsou orgány a instituce povinny poskytovat veřejnému ochránci práv informace, které požaduje, a upozornit ho, pokud poskytnuté informace podléhají utajení. V případě potřeby se přístup k informacím řídí bezpečnostními pravidly dotčeného orgánu či instituce v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Vyzvány k tomu, aby poskytly informace veřejnému ochránci práv, mohou být i členské státy. V případě, že informace podléhají, je však veřejný ochránce práv nesmí zveřejnit. Pokud se mu nedostane požadované podpory, může veřejný ochránce práv uvědomit Evropský parlament, který podnikne nezbytné kroky.

Veřejný ochránce práv může jednat buď z vlastní iniciativy, nebo na základě stížnosti. Stěžovatel se může obrátit na veřejného ochránce práv prostřednictvím člena Evropského parlamentu, není to však povinné.

Z oblasti působnosti veřejného ochránce práv jsou při výkonu soudní pravomoci vyňaty Soudní dvůr a Soud prvního stupně. Veřejný ochránce práv rovněž nemá pravomoc bojovat proti případům nesprávného úředního postupu ze strany vnitrostátních, regionálních či místních orgánů členských států. Veřejný ochránce práv navíc nemůže zasahovat do zahájeného soudního řízení. Rovněž nemůže zpochybňovat opodstatněnost soudního rozhodnutí.

Podání stížnosti u evropského veřejného ochránce práv

Osoby, které chtějí podat stížnost u evropského veřejného ochránce práv, musí splnit jisté podmínky:

  • autor stížnosti: podat stížnost může každý evropský občan či každá jiná fyzická či právnická osoba sídlící nebo mající sídlo v jednom z členských států Unie. Není nutné, aby se stěžovatele případ nesprávného úředního postupu přímo dotýkal;
  • předmět stížnosti: stížnost se týká výhradně případu nesprávného úředního postupu ze strany institucí či orgánů Společenství. „Nesprávným úředním postupem“ se rozumí například zneužití pravomoci, administrativní nesrovnalosti či diskriminace;
  • lhůta: stížnost týkající se případu nesprávného úředního postupu musí být podána do dvou let ode dne, kdy se občan dozvěděl o předmětných skutečnostech. Je třeba poznamenat, že stížností podanou u veřejného ochránce práv nejsou dotčeny lhůty k podání opravných prostředků v soudních nebo správních řízeních;
  • vyčerpání jiných opravných prostředků: než stěžovatel podá stížnost, musí nejprve podniknout příslušné správní kroky u dotyčných institucí.

Po úvodních šetřeních, posoudí-li veřejný ochránce práv stížnost za přípustnou, uvědomí o ní dotčenou instituci a vyzve ji, aby ve lhůtě tří měsíců předložila odůvodněné stanovisko. Poté veřejný ochránce práv zašle zprávu, doplněnou případnými doporučeními, Evropskému parlamentu a dotčeným institucím. Stěžovatel obdrží výsledky šetření vedeného veřejným ochráncem práv a případná doporučení, jakož i stanovisko dotčené instituce. Stěžovatel má k dispozici měsíční lhůtu na to, aby předložil případné připomínky.

Pokud se veřejný ochránce práv seznámí se skutečnostmi z oblasti trestního práva, musí neprodleně uvědomit příslušné vnitrostátní orgány či instituci Společenství, která je odpovědná za boj proti podvodům či z níž pochází dotyčný úředník nebo zaměstnanec.

Za jistých okolností, je-li to ve prospěch jeho šetření a ochrany práv stěžovatelů, může veřejný ochránce práv spolupracovat s podobnými vnitrostátními orgány. Stejně tak může veřejný ochránce práv spolupracovat s vnitrostátními institucemi odpovědnými za ochranu a podporu základních práv.

Jmenování evropského veřejného ochránce práv

Evropského veřejného ochránce práv volí Evropský parlament na dobu svého funkčního období, tedy na pět let. Jeho mandát je obnovitelný. Vybírán je mezi občany Unie, kteří mají plná občanská a politická práva a poskytují veškeré záruky nezávislosti. Vybraná osoba musí splňovat podmínky požadované pro výkon nejvyšších soudních funkcí nebo prokázat svou schopnost plnit funkci veřejného ochránce práv.

Veřejný ochránce práv jedná zcela nezávisle a nepřijímá pokyny od žádné vlády či jiného orgánu. Během svého mandátu nemůže vykonávat žádnou jinou politickou či správní funkci ani výdělečnou či nevýdělečnou profesní činnost. Při výkonu funkce je mu nápomocen sekretariát.

Veřejný ochránce práv, který již nesplňuje podmínky požadované k výkonu funkce nebo který se dopustí vážného pochybení, může být odvolán Soudním dvorem Evropských společenství na žádost Evropského parlamentu.

Původ funkce veřejného ochránce práv

Funkce evropského veřejného ochránce práv byla zřízena Smlouvou o Evropské unii (SEU, 1992).

ODKAZY

Akt Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník
Rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom

4. 5. 1994

-

Úř. věst. L 113 

ze dne 4. 5. 1994

Pozměňovací akt(y) Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník
Rozhodnutí 2002/262/ES, ESUO, Euratom

9. 4. 2002
Použitelné od: 1. 1. 2000

-

Úř. věst. L 92 

ze dne 9. 4. 2002

Rozhodnutí 2008/587/ES, Euratom

31. 7. 2008

-

Úř. věst. L 189 

ze dne 17. 7. 2008

Tento přehled se vydává pro informaci. Jeho cílem není interpretovat nebo nahradit referenční dokument, který i nadále představuje jediný právně závazný základ.

Poslední aktualizace: 09.11.2005

Viz také

Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky