RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Nadřazenost evropského práva

Podle zásady nadřazenosti má evropské právo vyšší váhu než vnitrostátní právní předpisy členských států. Zásada nadřazenosti platí závazně pro všechny evropské akty. Členské státy tak nesmějí uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem.

Zásada nadřazenosti zaručuje nadřazenost evropského práva nad vnitrostátním právem. Jedná se o základní zásadu evropského práva. Stejně jako zásada přímého účinku není explicitně uvedena ve smlouvách, ale byla jako taková zakotvena Soudním dvorem Evropské unie.

Definice

Soudní dvůr Evropské unie zakotvil zásadu nadřazenosti v případu Costa v. Enel ze dne 15. července 1964. V tomto případě Soudní dvůr prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy. Pokud je tak vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. Vnitrostátní právní předpisy se tímto ani nezrušují, ani neodvolávají, ale jejich závaznost je pozastavena.

Soudní dvůr později doplnil, že nadřazenost evropského práva má být aplikována na všechny vnitrostátní akty, ať už byly přijaty dříve nebo později než daný evropský akt.

Evropské právo získalo přednost před vnitrostátním právem, zásada nadřazenosti tudíž zajišťuje jednotnou ochranu evropským právem všem občanům na celém území EU.

Působnost zásady

Nadřazenost evropského práva nad vnitrostátním právem je absolutní. Závazně se tak vztahuje na všechny evropské akty, ať už vyplývají z primárního nebo sekundárního práva.

Kromě toho jsou předmětem této zásady všechny vnitrostátní akty, bez ohledu na jejich povahu: zákony, nařízení, rozhodnutí, předpisy, oběžníky atd. bez ohledu na to, zda je vydaly orgány s výkonnou či zákonodárnou pravomocí členských států. Zásada nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

Soudní dvůr rozhodl, že předmětem zásady nadřazenosti jsou rovněž vnitrostátní ústavy. Je tedy na vnitrostátních soudcích, aby neuplatnili ustanovení ústavy, která jsou v rozporu s evropským právem.

Odpovědnost za dodržování zásady

Pokud jde o zásadu přímého účinku, Soudní dvůr je odpovědný za zajištění toho, aby zásada nadřazenosti byla dodržována. Jeho rozhodnutími se uvalují sankce na členské státy, které ji porušují, a to na základě různých opravných prostředků podle zakládajících smluv, zejména v souvislosti s řízením pro nesplnění povinnosti.

Zajištění toho, aby zásada nadřazenosti byla dodržována, je také úkolem vnitrostátních soudců. Nastanou-li pochybnosti ohledně provádění této zásady, mohou soudci využít postup žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. V rozsudku ze dne 19. června 1990 (Factortame) Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy, jako součást rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti vnitrostátního práva, musejí okamžitě pozastavit uplatňování tohoto zákona do doby, než Soudní dvůr podá doporučené řešení a vnitrostátní soud vydá rozhodnutí o meritu věci.

Poslední aktualizace: 01.10.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky