Prameny práva Evropské unie
Právo Evropské unie má tři zdroje: primární právo, sekundární právo a subsidiární právo.
Hlavními zdroji primárního práva jsou Smlouvy o založení Evropské unie.
Sekundárními zdroji jsou právní nástroje na základě Smluv, které zahrnují jednostranné sekundární právo a smluvní právo.
Subsidiárními zdroji jsou součásti práva, které nejsou stanoveny Smlouvami. Tato kategorie zahrnuje judikaturu Soudního dvora, mezinárodní právo a obecné zásady práva.
Právo Evropské unie (EU) má tři zdroje: primární zdroje, sekundární zdroje a subsidiární zdroje.
Prameny primárního práva
Primární zdroje, či primární právo, pochází převážně ze zakládajících smluv, zejména ze Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU. Tyto Smlouvy stanoví rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy a stanoví pravomoci evropských institucí. Stanoví tak právní rámec, v němž orgány EU realizují evropské politiky.
Primární právo navíc také zahrnuje:
- pozměňující akty EU;
- protokoly připojené k zakládajícím smlouvám a k pozměňujícím smlouvám;
- smlouvy o přistoupení nových členských států k EU.
Prameny sekundárního práva
Sekundární právo zahrnuje jednostranné akty a smluvní akty.
Jednostranné akty mohou být rozděleny do dvou kategorií:
- ty, které jsou uvedeny v článku 288 Smlouvy o fungování EU: nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení;
- ty, které nejsou uvedeny v článku 288 Smlouvy o fungování EU, tj. „atypické“ akty, jako jsou sdělení, doporučení a bílé či zelené knihy.
Mezi smluvní akty patří:
- mezinárodní dohody, které podepsala EU a některá třetí země nebo vnější organizace;
- dohody mezi členskými státy a
- interinstitucionální dohody, tj. dohody mezi institucemi EU.
Prameny subsidiárního práva
Kromě judikatury Soudního dvora zahrnuje subsidiární právo mezinárodní právo a obecné zásady práva. Soudní dvůr tak může překlenout oblasti nepokryté primárním a/nebo sekundárním právem.
Soudní dvůr se při rozvíjení své judikatury inspiruje mezinárodním právem. Soudní dvůr odkazuje na psané právo, zvyky a úzus.
Obecné zásady práva jsou nepsané prameny práva rozpracované judikaturou Soudního dvora. Tyto zásady umožnily Soudnímu dvoru zavést pravidla v různých oblastech, které nejsou zmíněny Smlouvami.