RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Nepsané prameny evropského práva: subsidiární právo

Subsidiární právo spojuje nepsané prameny evropského práva, které mají soudní původ. Tyto zdroje používá Soudní dvůr jako právní normy v případech, kdy primární a/nebo sekundární právo nezajistí vyřešení problému. Patří sem obecné zásady práva a pravidla mezinárodního veřejného práva. Základní práva, jež Soudní dvůr dlouhou dobu považoval za obecné zásady práva, se postupně stávají prvky primárního práva.

V rámci své judikatury Soudní dvůr přijal řadu právních norem jako základ pro překlenutí míst nepokrytých primárními a/nebo sekundárními právními předpisy. Jedná se především o mezinárodní veřejné právo a obecné zásady práva. Tyto dvě kategorie se překrývají, protože Soudní dvůr se stanovování obecných zásad práva inspiroval mezinárodním veřejným právem.

Základní práva představují specifickou kategorii pravidel, protože v závislosti na zdroji mohou být součástí primárního nebo subsidiárního práva Evropské unie (EU). Od 70. let 20. století pak dochází k posunu, kdy se základní práva stávají zdrojem práva primárního, nikoli subsidiárního.

Mezinárodní právo

Soudní dvůr se inspiruje mezinárodním právem při rozvíjení své judikatury. Soudní dvůr odkazuje na psané právo, zvyky a úzus.

Rovněž se domnívá, že EU musí dodržovat pravidla mezinárodního práva. Soudní dvůr se například domnívá, že EU je subjektem práva, jejž lze volat k odpovědnosti na mezinárodní úrovni vůči nečlenskému státu, pokud mu způsobí újmu.

Soudní dvůr se mezinárodním právem inspiruje také při vypracování svých obecných zásad práva. To se týká například těchto zásad:

  • povinnost dobré víry;
  • zásada pacta sunt servanda (úmluvy musí být dodrženy – dohody jsou právně závazné pro všechny zúčastněné strany);
  • teritorialita;
  • smlouvy zanikají v případě zásadní změny okolností.

Soudní dvůr však rovněž vyloučil některé zásady mezinárodního práva, které považuje za neslučitelné se strukturou Evropské unie, jako je zásada reciprocity při plnění státních povinností.

Obecné zásady práva

Obecné zásady práva jsou nepsané prameny práva rozpracované judikaturou Soudního dvora. Tyto zásady mu umožnily zavést pravidla v různých oblastech, které nezmiňují Smlouvy; jde například o nesmluvní odpovědnost EU. Obecné zásady práva mohou být:

  • společné vnitrostátním právním předpisům: Soudní dvůr označil ty zásady, které jsou společné všem vnitrostátním právním systémům a slučitelné s cíli Evropské unie. To se například týká právní jistoty a legitimního očekávání, které chrání jednotlivce před nepředvídatelnými změnami právních předpisů;
  • odvozeny od konkrétních vnitrostátních právních předpisů: Soudní dvůr převzal některé zásady zakotvené pouze v určitých vnitrostátních právních systémech. To se například týká povinnosti Soudního dvora při určení instituce odpovědné za škody způsobené ze strany EU a určení rozsahu újmy;
  • specifické pro EU: Soudní dvůr stanovil zásady specifické pro EU, i když jejich zdrojem byly vnitrostátní právní předpisy. To se týká solidarity mezi členskými státy, institucionální rovnováhy a preference Společenství.

Konkrétní případ základních práv

Existují tři zdroje základních práv v EU:

Než vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, součástí práva EU byly jako obecné zásady práva Listina základních práv, EÚLP a ústavní tradice členských států.

Lisabonská smlouva pak zakotvila závaznost Listiny základních práv Evropské unie v zakládajících smlouvách. Článek 6 Smlouvy o EU jim navíc přiznává stejnou právní sílu jako Smlouvám. Listina základních práv se proto stala zdrojem primárního práva EU.

Článek 6 Smlouvy o EU dále přisuzuje EÚLP a ústavním tradicím členských států platnost zdroje obecných zásad práva. Je-li to nutné, může Soudní dvůr odkázat na tyto zásady s cílem doplnit základní práva zakotvená v Listině.

Konečně, článek 6 Smlouvy o EU také umožňuje, aby se EU připojila k EÚLP. Dohodu o přistoupení EU k EÚLP by musela přijmout jednomyslně Rada a musela by být ratifikována členskými státy. Kromě toho byl ke Smlouvám připojen protokol o přistoupení EU k EÚLP. Tento protokol zejména stanoví, že případné přistoupení EU by nemělo změnit její pravomoci, ani by se nemělo dotknout kompetencí jejích orgánů.

Poslední aktualizace: 20.08.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky