RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Primární právo

Primární právo – označuje se také jako primární nebo původní pramen práva – lze považovat za nejvyšší pramen či zdroj práva v Evropské unii (EU). Nachází se na vrcholu evropského právního řádu. Skládá se převážně ze zakládajících Smluv Evropské unie.

Primární právo (primární nebo původní pramen práva) je nejvyšším pramenem práva Evropské unie (EU), to znamená, že má přednost před všemi ostatními prameny práva. Odpovědnost za zajištění tohoto přednostního postavení má Soudní dvůr, který tak činí prostřednictvím různých postupů, jako je žaloba na neplatnost (článek 263 Smlouvy o fungování Evropské unie – SFEU) či řízení o předběžné otázce (článek 267 SFEU).

Primární právo se skládá převážně ze Smluv EU. Tyto smlouvy obsahují formální a věcná ustanovení, která vytvářejí rámec pro provádění politik evropských institucí. Určují také formální pravidla rozdělení pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy. Rovněž stanoví základní pravidla, která definují rozsah politik a zajišťují strukturu pro opatření přijatá institucemi, která se týkají každé z nich.

Působnost primárního práva

Primární právo se skládá ze souboru zakládajících smluv EU, které byly změněny a upraveny jednotlivými smlouvami a akty. Patří sem:

  • zakládající smlouvy o založení Evropské unie;
  • hlavní smlouvy, kterými došlo ke změně EU;
  • protokoly připojené k uvedeným smlouvám;
  • další smlouvy, kterými se mění konkrétní oddíly zakládajících smluv;
  • smlouvy o přistoupení nových členských států k EU.

Smlouvy o založení Evropských společenství jsou:

  • Pařížská smlouva (18. dubna 1951);
  • Římské smlouvy (Smlouva o Euratomu a Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství) (25. března 1957);
  • Maastrichtská smlouva o Evropské unii (7. února 1992).

Pozměňující smlouvy jsou:

  • Jednotný evropský akt (17. a 28. února 1986);
  • Amsterodamská smlouva (2. října 1997);
  • Niceská smlouva (26. února 2001);
  • Lisabonská smlouva (13. prosince 2007), která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009.

Další Smlouvy, kterými se mění konkrétní oddíly zakládajících smluv, jsou tyto:

  • Smlouva o sloučení výkonných orgánů (8. dubna 1965);
  • Smlouva pozměňující některá rozpočtová ustanovení smluv Společenství (22. dubna 1970);
  • Bruselská smlouva, kterou se mění některá finanční ustanovení smluv Společenství a kterou se zakládá Účetní dvůr (22. července 1975);
  • „Akt“ o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (20. září 1976).

Smlouvy o přistoupení:

  • Velká Británie, Irsko, Dánsko a Norsko (22. ledna 1972);
  • Řecko (28. května 1979);
  • Španělsko a Portugalsko (12. června 1985);
  • Rakousko, Finsko, Norsko a Švédsko (24. června 1994);
  • Česká republika, Kypr, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko (16. dubna 2003);
  • Rumunsko a Bulharsko (25. dubna 2005).

Akty o přistoupení podepsané Norskem dne 22. ledna 1972 a 24. června 1994 nikdy nevstoupily v platnost. Dne 1. února 1985 byla podepsána smlouva, která dává zvláštní status Grónsku.

Působnost primárního práva

Pokud jde o územní působnost primárního práva, článek 355 SFEU stanoví, že právo EU se vztahuje na metropolitní území členských států a některé ostrovy a zámořská území (např. Madeira, Kanárské ostrovy a francouzské zámořské departmenty). Použije se rovněž na územích, kde je členský stát odpovědný za vnější vztahy (například Gibraltar a Alandy).

Článek 355 SFEU stanoví, že Rada může stanovit zvláštní podmínky pro konkrétní regiony. Učinila tak v případě celních otázek u Gibraltaru a Saint-Pierre-et-Miquelon. Článkem 355 SFEU jsou výslovně vyloučeny některé regiony, jako například Faerské ostrovy.

Pokud jde o působnost primárního práva z hlediska časového, použije se, jakmile Smlouva vstoupí v platnost (pokud není určeno přechodné období).

Pokud jde o dobu trvání, nástroje primárního práva se obecně uzavírají na dobu neurčitou (například SFEU v souladu s článkem 356).

Právní postavení primárního práva

Co se týká závazků, které členské státy uzavřely mezi sebou:

  • Pokud pocházejí z období před Římskou smlouvou, již se nepoužijí. Na tyto závazky se pak vztahují pravidla mezinárodního práva týkající se posloupnosti smluv. Například článek 350 SFEU výslovně povoluje určité regionální unie mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem.
  • Pokud pocházejí z období po Římské smlouvě, v zásadě podléhají obecné povinnosti zásady spolupráce, uvedené v článku 4 SEU, přičemž členské státy nesmějí přijímat jakákoli opatření, která by mohla ohrozit dosažení cílů SEU.

Co se týká závazků, které členské státy uzavřely s třetími zeměmi:

  • Pokud pocházejí z období před Římskou smlouvou, práva třetích stran se chrání v souladu s článkem 307 Smlouvy o ES; toto stanovisko potvrdil Soudní dvůr (International Fruit Company, 12. prosince 1972). Jinými slovy se těchto dohod lze dovolávat v rámci kroků proti Společenství, protože na ně byly převedeny pravomoci členských států. Výjimečně se práv vyplývajících z dohod, které jsou neslučitelné se Smlouvou o ES, nelze proti Společenství dovolávat.
  • Pokud pocházejí z období po Římské smlouvě, jsou tyto závazky uznány jako platné, s výjimkou případu, kdy stát překročil své pravomoci (pokud má EU pravomoc, kterou stát nerespektoval), a v případě, že dohoda porušuje obecnou povinnost zásady spolupráce).

Soudní dvůr Evropské unie může smlouvy interpretovat. Nemůže ovšem rozhodovat o jejich platnosti, ta totiž závisí na mezinárodním právu.

Za určitých okolností Soudní dvůr Evropské unie umožňuje, aby se u něj ustanovení primárního práva dovolávali jednotlivci. Ustanovení musejí mít přímý účinek a jejich obsah musí být dostatečně jasný, přesný a bezpodmínečný (Soudní dvůr EU, 19. prosince 1968).

Poslední aktualizace: 12.08.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky