Rozhodnutí Evropské unie

 

PŘEHLED DOKUMENTŮ:

Článek 288 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) – rozhodnutí

Článek 297 SFEU – legislativní a nelegislativní akty

CO JE CÍLEM TĚCHTO ČLÁNKŮ?

Článek 288 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) definuje různé druhy právních aktů, včetně rozhodnutí, které Evropská unie (EU) může přijímat.

Článek 297 SFEU stanovuje pravidla podepisování jednotlivých druhů legislativních aktů přijímaných orgány EU, jejich vyhlašování a vstup v platnost.

KLÍČOVÉ BODY

Pro výkon pravomocí Unie mohou orgány EU přijímat různé druhy právních aktů. Rozhodnutí je závazné v celém rozsahu. Pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně.

Rozhodnutí je součástí sekundárního práva EU. Přijímají ho orgány EU v souladu se smlouvami.

Akt závazný v celém rozsahu.

Podle článku 288 SFEU je rozhodnutí závazné v celém rozsahu. Rozhodnutí může být legislativní nebo nelegislativní akt.

Rozhodnutí jsou legislativní akty, pokud je přijímají společně:

• Evropský parlament a Rada Evropské unie (řádný legislativní postup),
• Parlament za účasti Rady (zvláštní legislativní postup),
• Rada za účasti Parlamentu (zvláštní legislativní postup).

Rozhodnutí jsou nelegislativní akty, pokud nejsou přijaty v souladu s legislativním postupem. Může je přijímat například Evropská rada, Rada nebo Evropská komise.

Nelegislativní rozhodnutí mohou mít také formu aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů.

Rozhodnutí určené konkrétnímu adresátovi

Rozhodnutí může mít jednoho nebo více adresátů (jeden nebo více členských států EU, jednu nebo více společností nebo osob). Například pokud se Komise rozhodne, že určité společnosti uloží pokutu za zneužívání dominantního postavení na trhu, určí rozhodnutí této společnosti.

Nelegislativní rozhodnutí, ve kterých je uvedeno, komu jsou určena, se oznamují těm, jimž jsou určena, a nabývají účinku tímto oznámením. Oznámení může být provedeno formou doporučeného dopisu s doručenkou.

Rozhodnutí určená jedné nebo více konkrétním osobám a společnostem mají přímý účinek, a lze se proti nim tudíž odvolat k vnitrostátním soudům.

Rozhodnutí určená konkrétnímu členskému státu nebo všem členským státům mohou mít též přímý účinek. To závisí na jejich povaze, okolnostech a formulaci. Formulace by měla být dostatečně jasná, nepodmíněná a přesná. Soudní dvůr Evropské unie uznává pouze „vertikální“ přímý účinek rozhodnutí určených jednomu nebo více členským státům. To znamená, že osoby se mohou dovolávat znění rozhodnutí pouze při sporu vůči členskému státu EU, jemuž je určeno, a ne vůči jiné osobě.

Rozhodnutí bez adresáta

Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost už se v rozhodnutí nemusí uvádět, komu je určeno. Konkrétně článek 288 SFEU vysvětluje, že rozhodnutí může specifikovat, komu je určeno, zatímco bývalý článek 249 Smlouvy o založení Evropského společenství hovořil pouze o rozhodnutí, v kterém je uvedeno, komu je určeno.

Nelegislativní rozhodnutí se stala zejména základními právními akty v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP).

Pro tyto účely a na základě Smlouvy o Evropské unii Evropská rada a Rada přijímají nelegislativní rozhodnutí (čl. 31 odst. 1 této smlouvy).

Vyhlášení rozhodnutí a vstup v platnost

Podle článku 297 SFEU se legislativní rozhodnutí vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie. Vstupují v platnost k datu, které je v nich uvedeno, a pokud žádné datum uvedeno není, 20. dnem od zveřejnění. Stejné pravidlo se uplatňuje na nelegislativní rozhodnutí, která neurčují, komu jsou určena.

Rozhodnutí, ve kterých je uvedeno, komu jsou určena, mohou být také vyhlášena v Úředním věstníku. Takové vyhlášení ovšem neruší povinnost oznámit rozhodnutí adresátovi, což je jediný způsob, jak zajistit, aby akt nabyl právních účinků.

KONTEXT

Další informace viz:

• Nařízení, směrnice a další právní akty (internetové stránky Evropa).

HLAVNÍ DOKUMENTY

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část šestá – Institucionální a finanční ustanovení – Hlava I – Institucionální ustanovení – Kapitola 2 – Právní akty Unie, postupy jejich přijímání a jiná ustanovení – Oddíl 1 – Právní akty Unie – Článek 288 (bývalý článek 249 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 171–172)

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část šestá – Institucionální a finanční ustanovení – Hlava I – Institucionální ustanovení – Kapitola 2 – Právní akty Unie, postupy jejich přijímání a jiná ustanovení – Oddíl 2 – Postupy přijímání aktů a jiná ustanovení – Článek 297 (bývalý článek 254 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 176)

Poslední aktualizace 26.07.2021