Zásada rovného zacházení s osobami

Evropská unie (EU) disponuje jedním z nejpokrokovějších právních rámců, pokud jde o boj proti diskriminaci. Tento rámec je však nutné doplnit, aby se rozšířila platnost zásady rovného zacházení s osobami.

AKT

Návrh směrnice Rady ze dne 2. července 2008 o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci

PŘEHLED

Cílem tohoto návrhu směrnice je ochrana osob před diskriminací na základě zdravotního postižení, věku, sexuální orientace, náboženského vyznání nebo přesvědčení.

Provádění zásady rovného zacházení doplňuje stávající právní rámec Evropské unie (EU), který tvoří směrnice o rovném zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, o rovném zacházení s ženami a muži mimo trh práce a o rovném zacházení v zaměstnání a povolání.

Oblast působnosti

Zásada rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli přímé * nebo nepřímé diskriminace * . Zákaz diskriminace se vztahuje na všechny osoby z veřejného i soukromého sektoru včetně veřejných subjektů. Oblast působnosti směrnice se rozšiřuje na sociální ochranu (včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče), sociální výhody, vzdělání či přístup ke zboží a službám včetně bydlení a přepravy, které jsou dostupné veřejnosti.

Opatření a specifické kroky se musí poskytovat v předstihu, aby byl osobám se zdravotním postižením umožněn účinný přístup k oblasti působnosti směrnice. Taková opatření by však neměla představovat neúměrné břemeno. Toto břemeno může být vyváženo opatřeními existujícími v rámci politiky dotyčného členského státu v oblasti rovného zacházení.

Prováděním zásady rovného zacházení v souladu s tímto návrhem směrnice nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy, které stanoví sekulární povahu státu, státních institucí nebo orgánů a vzdělávacích systémů členských států. Členské státy smí umožnit rozdíly v zacházení ohledně přístupu do vzdělávacích institucí na základě náboženství nebo víry. Tento návrh směrnice se také netýká rozdílů v zacházení na základě státní příslušnosti a nejsou jím dotčeny ustanovení a podmínky upravující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na území členských států.

Členské státy mohou zavést či zachovat ustanovení, která jsou příznivější z hlediska ochrany zásady rovného zacházení oproti ustanovením této směrnice, stejně jako zvláštní opatření pro předcházení znevýhodňování souvisejícímu s náboženstvím nebo vírou, zdravotním postižením, věkem nebo sexuální orientací.

Opravné prostředky

Každá osoba, která se cítí poškozena nedodržováním zásady rovného zacházení nebo má oprávněný zájem na zajištění dodržování této zásady, má nárok na přístup k soudnímu nebo správnímu řízení.

Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření, zejména pokud jde o rozdělení důkazního břemena mezi žalobce a žalovaného, a zavedou opatření na ochranu osob před jakýmkoli nepříznivým zacházením nebo nepříznivými následky, které jsou reakcí na žalobu.

Také zřídí nezávislé orgány, jejichž činností bude:

• poskytování nezávislé pomoci obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodu diskriminace;
• provádění nezávislých studií týkajících se diskriminace.

Kontext

Návrh směrnice vychází z priorit obnovené sociální agendy a rámcové strategie pro nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny.

Je v souladu se zásadami Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Poslední aktualizace: 17.07.2011