EUROPA

PŘEHLED

Na konferenci konané v Meridě (Mexiko) od 9. do 11. prosince 2003 byla otevřena k podpisu Úmluva Organizace spojených národů o boji proti korupci. Na svém 2658. zasedání dne 10. května 2005 Rada přijala návrh Komise týkající se podepsání Úmluvy (DE) (EN) (FR).

Toto rozhodnutí opravňuje předsedu Rady jmenovat osoby zmocněné k podepsání úmluvy OSN jménem Evropského společenství. Dne 15. září 2005 Evropská komise a předsednictví Rady úmluvu jménem Evropského společenství podepsalo. Úmluva, nyní známá jako Meridská úmluva, byla přijata Valným shromážděním OSN dne 31. října 2003 (rezoluce 58/4) a byla otevřená k podpisu do 9. prosince 2005.

Vytvoření účinného nástroje proti korupci

V prosinci 2000 Valné shromáždění OSN rozhodlo o ustanovení zvláštního výboru otevřeného všem státům pro vytvoření účinného mezinárodního právního nástroje proti korupci (rezoluce 55/61). Výbor o úmluvě jednal v období leden 2002 až říjen 2003. Komise zastupovala zájmy Evropského společenství.

Komise se domnívá, že cíle stanovené Radou v pokynech pro jednání byly dosaženy. Úmluva stanoví vysoký standard preventivních a technických pomocných opatření v záležitostech, které má Komise v pravomoci, zejména s ohledem na vnitřní trh. Patří sem předcházení praní peněz a boj proti němu a normy týkající se účetnictví v soukromém sektoru a transparentnosti a rovného přístupu všech kandidátů na veřejné zakázky na dodávky veřejných prací nebo služby.

Vzhledem k tomu, že členské státy prohlásily, že úmluvu podepíší, jakmile bude otevřena k podpisu Meridě v Mexiku (z EU15 tak neučinilo pouze Španělsko), Komise prosazuje, že by tak mělo učinit i Evropské společenství. Komise proto navrhla, aby předsednictví Rady jmenovalo osoby zmocněné k podepsání úmluvy OSN jménem Evropského společenství. Rada návrh Komise přijala bez jakékoli diskuse.

Boj proti korupci: úmluva OSN

Účelem této Úmluvy je:

• účinněji a efektivněji prosazovat a posilovat opatření k prevenci a potírání korupce;
• prosazovat, usnadňovat a podporovat mezinárodní spolupráci a technickou pomoc;
• prosazovat integritu, odpovědnost a řádné spravování veřejných záležitostí a řádné zacházení s veřejným majetkem.

Vztahuje se na prevenci, vyšetřování a stíhání korupce a na zmrazení, zabavení, konfiskaci a navrácení výnosů z trestné činnosti.

Úmluva podrobně vyjmenovává opatření k prevenci korupce, včetně uplatňování preventivní strategie a praxe, vytvoření orgánů pro prevenci korupce, uplatňování pravidel chování pro veřejné činitele a objektivních kritériích při náboru a služebním postupu veřejných zaměstnanců a při veřejných zakázkách. Doporučuje podporu průhlednosti a povinnosti skládat účty při spravování veřejných financí a v soukromém sektoru, s přísnějšími standardy účetnictví a auditu. Stanovena jsou také opatření k prevenci praní špinavých peněz společně s opatřeními pro zabezpečení nezávislosti soudnictví. K doporučeným preventivním opatřením patří podávání informací veřejnosti a účast společnosti.

Pokud jde o kriminalizaci, odhalování a potlačování, doporučuje Úmluva státům přijmout taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby za trestné činy byla považována celá řada jednání. Jedná se o tyto činy:

• korupce vnitrostátních nebo cizích veřejných činitelů a činitelů veřejných mezinárodních organizací;
• defraudace, zpronevěra nebo jiná forma zneužití veřejného nebo soukromého majetku ze strany veřejného činitele;
• obchodování s vlivem;
• zneužití funkcí a nezákonné obohacování.

Úmluva ve všech ohledech považuje za korupci nabídku nebo přijetí neoprávněné výhody pro sebe nebo jinou osobu či subjekt.

V soukromém sektoru požaduje vytvoření trestného činu zpronevěry a korupce. Existují také trestné činy praní výnosů z trestné činnosti, nakládání s odcizeným majetkem, bránění výkonu spravedlnosti a účast na zpronevěře nebo korupci a pokus o ně.

Státům je doporučeno podniknout nezbytná opatření s cílem:

• stanovit odpovědnost právnických osob;
• umožnit zmrazení, zabavení a konfiskaci;
• chránit svědky, znalce a oběti;
• chránit osoby podávající oznámení;
• řešit následky trestných činů korupce;
• zajistit, aby subjekty nebo osoby, které utrpěly škodu v důsledku korupčního jednání měly právo zahájit soudní řízení za účelem získání náhrady;
• ustavit orgán nebo orgány nebo jmenovat osoby specializované na potírání korupce cestou vymáhání práva;
• podporovat spolupráci s orgány činnými v trestním řízení;
• podporovat spolupráci mezi vnitrostátními orgány a se soukromým sektorem;
• překonávat překážky, jež mohou vzniknout v souvislosti s aplikací zákonů o bankovním tajemství;
• brát v úvahu předchozí odsouzení údajného pachatele v jiném státě pro účely využití takových informací v trestním řízení;
• uplatnit soudní pravomoc nad trestnými činy spáchanými na území daného státu, proti státu nebo státním příslušníkem tohoto státu atd.

Státy také mají přijmout nezbytná opatření týkající se řízení a sankcí proti veřejným činitelům pro zachování odpovídající rovnováhy mezi jejich imunitami a trestnými činy, které spáchali, včetně následků.

Jednu kapitolu úmluva věnuje mezinárodní spolupráci. Státy mají spolupracovat v trestních věcech, ve věcech vydávání a předávání odsouzených osob, a to v řadě situací popsaných v Úmluvě. Významným námětem této kapitoly je vzájemná právní pomoc a úmluva předkládá celou řadu scénářů s cílem uvést co nejširší škálu možností pomoci.

Státy mohou také v případě potřeby předat trestní řízení, vést společné vyšetřování a využívat zvláštní metody vyšetřování, jako je elektronické sledování. Orgány činné v trestním řízení mají vzájemně spolupracovat prostřednictvím účinnějších komunikačních cest a spolupráce při vedení vyšetřování.

Kapitola V se týká navrácení majetku. Navrácení majetku podle této kapitoly je základní zásadou Úmluvy. Finanční instituce jsou vybízeny, aby ověřovaly totožnost zákazníků a nominálních vlastníků finančních prostředků uložených na účtech vysoké hodnoty a aby se vyhýbaly bankám, jež nemají fyzickou existenci a nejsou přičleněny k regulované finanční skupině. Kapitola dále specifikuje opatření, která se mají přijmout k přímému navrácení majetku, a aparát, který je nezbytný pro jejich realizaci prostřednictvím mezinárodní spolupráce v oblasti konfiskace. Takový majetek by se měl vracet v souladu s pravidly stanovenými úmluvou. Zvážit je také nutné finanční zpravodajskou jednotku a dvoustranné či mnohostranné dohody a ujednání pro zvýšení účinnosti mezinárodní spolupráce.

Státy mají vytvořit konkrétní školicí programy a vzájemně si poskytovat co nejširší možnou technickou pomoc. Úmluva stanoví shromažďování, výměnu a analýzu informací o korupci a také praktická opatření pro prohloubení spolupráce na různých úrovních a také finanční a hmotnou pomoc s cílem podpořit snahy rozvojových zemí účinně předcházet korupci a bojovat proti ní.

Zavádí se konference států, smluvních stran Úmluvy s cílem zlepšit schopnosti a spolupráci států, smluvních stran při dosahování cílů popsaných v této Úmluvě a podporovat a kontrolovat její provádění.

Úmluva je rovněž otevřena k podpisu regionálním organizacím pro hospodářskou integraci za předpokladu, že alespoň jeden členský stát takové organizace tuto Úmluvu podepsal. Úmluva vstoupí v platnost devadesátého dne od data uložení třicáté ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu..