RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Evropská energetická charta

Smlouva o energetické chartě stanoví rámec pro mezinárodní spolupráci mezi evropskými zeměmi a dalšími průmyslovými zeměmi s cílem rozvíjet energetický potenciálu zemí střední a východní Evropy a zajištění bezpečnosti dodávek energie pro Evropskou unii. Protokol o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích se zaměřuje na propagaci politik energetické účinnosti, které jsou slučitelné s udržitelným rozvojem, podporu účinnějšího a šetrného využívání energií a podporu spolupráce v oblasti energetické účinnosti.

AKT

Rozhodnutí Rady a Komise č. 98/181/ES, ESUO, Euratom ze dne 23. září 1997 o uzavření Smlouvy o energetické chartě a Protokolu k energetické chartě o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích Evropskými společenstvími

PŘEHLED

Kontext

Při dublinském zasedání Evropské rady (červen 1990) navrhl předseda vlády Nizozemska, aby byla navázána spolupráce v energetice se zeměmi východní Evropy a bývalého Sovětského svazu, s cílem podpořit hospodářský růst a zlepšit zabezpečení dodávek energie EU. Rada vyzvala Komisi, aby prozkoumala nejlepší způsob, jak navázat spolupráci, a v roce 1991 Komise předložila návrh Evropské energetické charty. Jednání o této chartě začala v Bruselu v červenci 1991 a vyvrcholila podpisem závěrečného dokumentu v Haagu dne 17. prosince 1991.

Svými podpisy stvrdilo 51 signatářů Evropské energetické charty závazek dosáhnout cílů stanovených v chartě a navázat spolupráci na základě právně závazné základní dohody, která se stala Smlouvou o energetické chartě. Účelem této smlouvy je podpořit průmyslovou spolupráci mezi východem a západem prostřednictvím právních záruk týkajících se investic, tranzitu a obchodu. Smlouva o energetické chartě a Protokol k energetické chartě o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích byly podepsány v Lisabonu dne 17. prosince 1994 všemi signatáři charty z roku 1991, s výjimkou Spojených států a Kanady. EU a její členské státy jsou signatáři smlouvy a protokolu.

Smlouva o energetické chartě a Protokol k energetické chartě o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích byly schváleny tímto rozhodnutím jménem Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), Evropského společenství (ES) a Euratomu (Evropské společenství pro atomovou energii).

Rozhodnutí stanoví způsob, jak dosáhnout postoje, který může EU zaujmout v rámci konference o energetické chartě. Uvádí rovněž metodu pro stanovení postoje jménem ESUO a Euratomu.

Smlouva o energetické chartě

Cílem smlouvy je vytvořit právní rámec na podporu dlouhodobé spolupráce v energetice na základě zásad zakotvených v Evropské energetické chartě.

Klíčová ustanovení smlouvy se týkají ochrany investic, obchodu s energetickými materiály a produkty, tranzitu a urovnávání sporů.

Pokud jde o dokončené investice, smluvní strany musejí podporovat a vytvářet stabilní, příznivé a transparentní podmínky pro zahraniční investory a uplatňovat zásadu nejvyšších výhod či nabízet stejné zacházení, které se uplatňuje u vnitrostátních investorů, podle toho, který režim je nejvýhodnější. U předinvestic se však zásada vnitrostátního zacházení uplatní ve dvou etapách. První stupeň v souladu se smlouvou zahrnuje uplatnění „nejlepšího úsilí“. Poté se nabídka vnitrostátního zacházení, pokud jde o investice, stane právně závaznou, a to podle podmínek, jež budou stanoveny v doplňkové smlouvě (v současné době v jednání).

Obchod s energetickými materiály a produkty mezi smluvními stranami se řídí pravidly GATT. To znamená, že signatáři smlouvy musejí pravidlům GATT podřídit obchodování s energetickými materiály a produkty, i když nejsou členy WTO a GATT.

Pokud jde o tranzit, musí každá strana učinit nezbytné kroky k usnadnění tranzitu energetických materiálů a produktů v souladu se zásadou volného tranzitu bez ohledu na původ, určení nebo vlastnictví těchto energetických materiálů či produktů a bez diskriminačních cen na základě takového rozlišení, aniž u těchto materiálů či produktů způsobí zdržení, omezení nebo nepřiměřené zdanění.

Všechny strany se zavazují, že zajistí, aby ustanovení o tranzitu energetických materiálů a produktů a využívání zařízení energetického tranzitu pojednávala o energetických materiálech a produktech v tranzitu tak, že nebudou znevýhodněny na úkor materiálů a produktů pocházejících z jejich území, nestanoví-li ustanovení v mezinárodních dohodách jinak.

Tranzit energetických materiálů a produktů nelze přerušit nebo snížit v případě sporu o tranzitní režim předtím, než bylo využito příslušných postupů řešení sporů.

Další ustanovení zamezují zemím, přes které proudí v tranzitu energetické materiály a produkty, aby se bránily vytváření nových kapacit.

Smlouva stanoví přísné postupy pro řešení sporů buď mezi zeměmi, nebo mezi soukromými investory a státem, ve kterém je investice uskutečněna. V případě sporu mezi investorem a státem může investor rozhodnout o předložení sporu mezinárodní arbitráži. V případě sporu mezi zeměmi, a je-li diplomacie neúspěšná, může být zřízen rozhodčí soud ad hoc. Smírčí řešení vyplývající z těchto mechanismů jsou závazná.

Smlouva obsahuje následující ustanovení týkající se hospodářské soutěže, transparentnosti, svrchovanosti, zdanění či životního prostředí.

Hospodářská soutěž: všechny strany musejí přijmout opatření k boji proti narušení trhu a překážkám pro hospodářskou soutěž v hospodářských činnostech v energetice. Musejí zajistit, aby jejich právní rámec obsahoval ustanovení pro řešení jakéhokoliv jednostranného či společného jednání směřujícího proti hospodářské soutěži v oblasti hospodářských činností v energetice.

Transparentnost: smluvní strany musejí jmenovat alespoň jedno informační středisko, jemuž lze adresovat žádosti o informace o zákonech, nařízeních, právních rozhodnutích a obecných správních rozhodnutích týkajících se energetických materiálů a produktů.

Svrchovanost: všem smluvním stranám náleží svrchovanost nad svými energetickými zdroji podle mezinárodního práva. Mají také právo si na svém území zvolit zeměpisné oblasti, které budou zpřístupněny pro průzkum a těžbu.

Životní prostředí: ve smlouvě je zakotvena zásada „znečišťovatel platí“.Tím je podněcována tržně orientovaná tvorba cen, která plně odráží náklady a přínosy spojené s ochranou přírodního prostředí. Smluvní strany musejí ekonomicky efektivním způsobem snížit jakýkoli ekologicky škodlivý vliv způsobený činnostmi v energetickém cyklu na svém území, v souladu s bezpečnostními standardy.

Daně: smlouva nezavádí nová fiskální práva či povinnosti. Přímé zdanění je i nadále věcí vnitrostátních právních předpisů každé země nebo záležitostí příslušných dvoustranných dohod.

Státní podniky a upřednostňované subjekty: všechny státní podniky nebo orgány, které se těší výhradním nebo zvláštním výsadám od smluvní strany, musejí splňovat povinnosti vyplývající ze smlouvy.

Součástí smlouvy je ochranná doložka k zachování preferenčního zacházení vyplývajícího ze smluv o založení Evropských společenství. Podle ustanovení o dohodách o hospodářské integraci (EIA) proto signatář, který je smluvní stranou EIA, nemá povinnost rozšířit na jinou smluvní stranu, která není smluvní stranou EIA, preferenční zacházení stanovené v tomto EIA.

Neplatí, že by se všechna ustanovení smlouvy použila bezprostředně na všechny signatáře po ratifikaci a vstupu smlouvy v platnost. Země s transformujícími se ekonomikami mohou čerpat určitá dočasná opatření.

Smlouva stanoví organizaci, strukturu, úkoly a finanční ustanovení týkající se Konference energetické charty.

Smlouva dále stanoví odstoupení kterékoli ze smluvních stran, s výhradou dodržení termínu (pět let od vstupu smlouvy v platnost).

Protokol k Energetické chartě o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích

Tento protokol byl přijat v souladu se smlouvou, která jasně stanovila sjednávání protokolů a prohlášení zaměřených na dosažení cílů a zásad stanovených v chartě.

Jedná se o tyto cíle:

  • podporovat politiky energetické účinnosti, které budou slučitelné s udržitelným rozvojem;
  • vytvořit podmínky pro podporu výrobců a spotřebitelů tak, aby využívali energii hospodárněji, efektivněji a šetrněji k životnímu prostředí;
  • podněcovat spolupráci v oblasti energetické účinnosti.

Smluvní strany se zavazují uvést do společného rámce politiky energetické účinnosti a právní a regulační rámec, jež podporují efektivní tržní mechanismy, včetně tržních cen.

Jak Smlouva o energetické chartě, tak Protokol k energetické chartě o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích vstoupily v platnost dne 16. dubna 1998.

ODKAZY

Akt Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník
Rozhodnutí ESUO a Euratom 98/181/ES

23. 9. 1997

-

Úř. věst. L 69 

ze dne 9. 3. 1998

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Rozhodnutí Rady 2001/595/ES ze dne 13. července 2001 o uzavření změny obchodních ustanovení smlouvy k Energetické chartě Evropským společenstvím (Úř. věst. L 209 ze dne 2.8.2001).
Tímto rozhodnutím Evropské společenství přijalo změnu obchodních ustanovení smlouvy o Energetické chartě, která byla předběžně přijata v červenci 1998. Změnou se zavádějí odkazy na předpisy platné v rámci WTO namísto GATT z roku 1947 a obchodní ustanovení se rozšiřují o seznam energetických zařízení.

Konference energetické charty – pravidla týkající se vedení smírčích jednání ve věci tranzitních sporů (Úř. věst. L 11 ze dne 16.1.1999).

Poslední aktualizace: 30.01.2007
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky