RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Strategie pro mořské prostředí

Tato směrnice stanovuje rámec a společné cíle pro ochranu a zachování mořského prostředí do roku 2020. Aby členské státy těchto společných cílů dosáhly, budou muset vyhodnotit potřeby mořských oblastí spadajících do jejich působnosti. Potom budou muset v každém regionu vypracovat a realizovat koherentní plány řízení a zajistit jejich dodržování.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí)

PŘEHLED

Tato směrnice stanovuje společné zásady, na jejichž základě členské státy musí ve spolupráci s dalšími členskými státy a třetími státy vypracovat své vlastní strategie s cílem dosáhnout dobrého stavu prostředí * v mořských vodách, za něž nesou odpovědnost.

Tyto strategie mají zajistit ochranu a zachování evropských mořských ekosystémů a ekologickou udržitelnost hospodářských činností spojených s mořským prostředím.

Evropské mořské vody se dělí do čtyř regionů (se dvěma případnými subregiony): Baltské moře, severovýchodní Atlantský oceán, Středozemní moře a Černé moře. V každém regionu, popřípadě v subregionech, k nimž přísluší, dotčené členské státy a dotčené třetí státy musí mezi sebou koordinovat své kroky. V rámci tohoto cíle mohou využít zkušeností a působnosti stávajících regionálních organizací.

Mořské strategie na regionální úrovni

Členské státy musí nejprve vyhodnotit stav prostředí jejich vod a dopady lidské činnosti. Toto vyhodnocení zahrnuje:

  • analýzu základních vlastností uvedených vod (fyzikální a chemický charakter, typy stanovišť, zvířecí a rostlinná populace atd.);
  • analýzu hlavních dopadů a zátěží, zejména následky lidské činnosti, které ovlivňují vlastnosti těchto vod (kontaminace toxickými produkty, eutrofizace, zakrytí či uzavření stanovišť způsobené stavbami, zavádění nepůvodních druhů, fyzické poškození způsobené lodními kotvami atd.);
  • ekonomickou a sociální analýzu využívání těchto vod a nákladů souvisejících se zhoršováním mořského prostředí.

Toto první vyhodnocení umožňuje prohloubit znalosti o evropských vodách, a to díky nástrojům již využitým u jiných politik, jako jsou GMES a INSPIRE (EN).

Státy musí následně stanovit „dobrý stav prostředí“ * vod, přičemž zohlední například biologickou rozmanitost, přítomnost nepůvodních druhů, zdraví skupin, potravní síť, eutrofizaci, změnu hydrografických podmínek a koncentrace znečišťujících látek, množství odpadů nebo hlukové znečištění.

Na základě vyhodnocení vod státy stanoví cíle a ukazatele za účelem dosažení tohoto dobrého stavu prostředí. Tyto cíle musí hlavně být měřitelné, koherentní v rámci téhož mořského regionu nebo subregionu a uspořádány podle termínu realizace.

Za účelem dosáhnout těchto cílů členské státy stanoví program konkrétních opatření. Tato opatření musí být vypracována tak, aby zohledňovala vlastní hospodářské a sociální dopady. Členské státy musí specifikovat důvody, které brání realizaci určitých opatření (činnost či nečinnost jiného státu, vyšší moc atd.). Před realizací musí být opatření stanovená státy podrobena hodnocením dopadů a analýzám nákladů a výnosů.

Členské státy musí rovněž vytvořit koordinované programy sledování, kterými se bude pravidelně hodnotit stav vod, za něž státy nesou odpovědnost, a realizace stanovených cílů.

Jednou za šest let dojde k přezkumu prvků strategií a jednou za tři roky bude sepsána průběžná zpráva.

Společný rámec spolupráce

Komise ručí za to, že kroky členských států budou koherentní – členské státy jí musí dodávat údaje o svých strategiích v každé fázi jejich vytváření. Tyto informace Komise vyhodnotí, což státům může ukázat, jak zajistit dodržování strategie a soudržnost navrhovaných opatření.

Členské státy nacházející se v tomtéž mořském regionu jsou povinny koordinovat svou činnost. Za tímto účelem strategie doporučuje využít mechanismů spolupráce zavedených stávajícími mezinárodními úmluvami. Mezinárodní organizace těmito úmluvami zřízené poskytují své vědecké a technické schopnosti a umožňují rozšiřovat spolupráci na třetí země představující strany úmluvy.

Přístup Společenství rovněž zaručuje soudržnost mezi odvětvími a s dalšími evropskými politikami, jako jsou společná rybářská politika nebo evropská námořní politika, pro niž tato rámcová směrnice představuje pilíř „životní prostředí“.

Kontext

Mořské prostředí představuje cenný kapitál. Moře a oceány tvoří 99 % dostupného životního prostoru naší planety, pokrývají 71 % zemského povrchu a obsahují 90 % biosféry. Proto se v nich vyskytuje více biologické rozmanitosti než v suchozemských a sladkovodních ekosystémech. Mořské prostředí je zároveň nepostradatelné pro život na Zemi (zejména jako hlavní zdroj kyslíku) a hraje rozhodující roli pro klima. Zároveň představuje důležitý faktor hospodářské prosperity, sociální pohody a kvality života.

Klíčové pojmy aktu
  • Stav prostředí: obecný stav prostředí v mořských vodách vzhledem ke struktuře, funkci a procesům ekosystémů tvořících mořské prostředí, přirozeným fyziografickým, geografickým, biologickým, geologickým a klimatickým faktorům, jakož i k fyzickým, akustickým a chemickým podmínkám zejména v důsledku lidské činnosti uvnitř a vně dotčené oblasti.
  • Dobrý stav prostředí: takový stav prostředí mořských vod, jenž zajišťuje ekologicky rozmanité a dynamické oceány a moře, které jsou čisté, zdravé a v rámci svých skutečných podmínek výnosné, a kdy je využívání mořského prostředí na udržitelné úrovni a zaručuje tak potenciál pro využití a činnosti současných i budoucích generací, tj.:
    a) struktura, funkce a procesy základních mořských ekosystémů, spolu s přirozenými fyziografickými, zeměpisnými, geologickými a klimatickými činiteli, umožňují těmto ekosystémům náležitě fungovat a uchovat si svou odolnost vůči změně životního prostředí způsobené člověkem. Jsou chráněny mořské druhy a stanoviště, předchází se úbytku biologické rozmanitosti v důsledku lidské činnosti a funkce jednotlivých biologických složek jsou v rovnováze;
    b) hydromorfologické, fyzikální a chemické vlastnosti ekosystémů, včetně vlastností vznikajících na základě lidské činnosti v příslušné oblasti, podporují ekosystémy výše uvedeným způsobem. Antropogenní vlivy vstupující v podobě látek, energie či hluku do mořského prostředí nemají znečišťující účinky.
    Dobrý stav prostředí je určován na úrovni mořských regionů nebo subregionů podle článku 4 na základě kvalitativních deskriptorů uvedených v příloze I. S cílem dosáhnout dobrého stavu prostředí se uplatňuje flexibilní řízení založené na ekosystémovém přístupu.

ODKAZY

Akt Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník
Směrnice 2008/56/ES

15. 7. 2008

15. 7. 2010

Úř. věst. L 164 

ze dne 25. 6. 2008

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Sdělení komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 24. října 2005 – Tematická strategie ochrany a zachování mořského prostředí (KOM(2005) 504 – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku).

Communication from the Commission to the Council and the European Parliament of 2 October 2002 – Towards a strategy to protect and conserve the marine environment [COM(2002) 539 final - Not published in the Official Journal] (Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 2. října 2002 – Tematická strategie ochrany a zachování mořského prostředí (KOM(2002) 539 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)).

Rozhodnutí Rady 98/249/ES ze dne 7. října 1997 o uzavření Úmluvy o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku (Pařížská úmluva) (Úřední věstník L 104 ze dne 3.4.1998).

Rozhodnutí Rady 94/157/ES ze dne 21. února 1994 o uzavření Úmluvy o ochraně mořského prostředí oblasti Baltského moře (Helsinská úmluva revidovaná v roce 1992) jménem Společenství (Úř. věst L 73 ze dne 16.3.1994).

Rozhodnutí Rady 77/585/EHS ze dne 25. července 1977, kterým se uzavírá Úmluva o ochraně Středozemního moře před znečišťováním a Protokol o zamezení znečišťování Středozemního moře odpady shazovanými z plavidel a letadel (Úř. věst. L 240 ze dne 19.9.1977).

Poslední aktualizace: 31.07.2008
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky