EUROPA

PŘEHLED

Tato směrnice slučuje směrnici 2008/1/ES (tzv. „směrnici IPPC“) a šest dalších směrnic do jedné směrnice o průmyslových emisích.

Odvětví činnosti

Tato směrnice pokrývá průmyslové činnosti s velkým potenciálem znečištění, definované v příloze I směrnice (energetický průmysl, výroba a zpracování kovů, zpracování nerostů, chemický průmysl, nakládání s odpady, chov zvířat atd.).

Směrnice obsahuje zvláštní ustanovení pro tato zařízení:

• spalovací zařízení (≥ 50 MW);
• zařízení na spalování nebo spoluspalování odpadů;
• některá zařízení a činnosti užívající organická rozpouštědla;
• zařízení vyrábějící oxid titaničitý.

Tato směrnice se nevztahuje na činnosti výzkumu a vývoje, ani na zkoušení nových výrobků a postupů.

Environmentální požadavky

Každé průmyslové zařízení, které provádí činnosti uvedené v příloze I směrnice, musí dodržovat některé základní povinnosti:

• učinit preventivní opatření proti znečišťování;
• používat nejlepší dostupné techniky (BAT);
• nepůsobit významné znečišťování;
• omezit, recyklovat nebo likvidovat odpady nejméně znečišťujícím způsobem;
• maximalizovat energetickou účinnost;
• předcházet haváriím a omezovat jejich následky;
• při ukončení činnosti navrátit místo provozu do uspokojivého stavu.

Použití nejlepších dostupných technik

Průmyslová zařízení musejí používat BAT, to znamená nejúčinnější techniky, jež poskytují vyšší obecnou úroveň ochrany životního prostředí jako celku a byly vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek. Evropská komise musí přijmout závěry o BAT obsahující úrovně emisí spojených s BAT. Tyto závěry slouží jako referenční dokument pro stanovení podmínek povolení.

Podmínky povolení

Povolení musí předcházet opatření nutná ke splnění základních povinností provozovatele a norem kvality životního prostředí. Tato opatření obsahují alespoň:

• mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky;
• vhodné požadavky na ochranu půdy, vod a ovzduší;
• opatření k monitorování odpadů a k nakládání s nimi;
• požadavky na monitorování emisí uvádějící metody, frekvenci a postup vyhodnocování měření;
• povinnost předkládat příslušnému orgánu pravidelně a alespoň jednou za rok informace na základě výsledků monitorování emisí;
• požadavky na údržbu a na dohled nad opatřeními přijatými k zabránění emisím do půdy a podzemních vod;
• opatření vztahující se k výjimečným okolnostem (úniky, dysfunkce, krátkodobá přerušení nebo definitivní ukončení provozu apod.);
• ustanovení týkající se minimalizace dálkového přenosu znečištění či znečištění přesahujícího hranice států;
• podmínky pro posouzení dodržování mezních hodnot emisí.

Zvláštní ustanovení

Zvláštní ustanovení se vztahují na spalovací zařízení, zařízení ke spalování a spoluspalování odpadů, na zařízení využívající organická rozpouštědla a zařízení na výrobu oxidu titaničitého.

Mezní hodnoty emisí pro velká spalovací zařízení uvedené v příloze V směrnice jsou obecně přísnější než hodnoty uvedené ve směrnici 2001/80/ES. Pro stávající zařízení se zavádí jistá flexibilita (přechodný národní plán, odchylka pro spalovací zdroje s omezenou životností).

U ostatních aktivit, na něž se vztahují zvláštní ustanovení, byla v široké míře ponechána v platnosti ustanovení stávajících směrnic.

Inspekce v oblasti životního prostředí

Členské státy zřídí systém pro inspekce zařízení v oblasti životního prostředí, zaměřené na přezkoumání plné šíře významných účinků dotyčného zařízení na životní prostředí. Plán inspekcí v oblasti životního prostředí se musí vztahovat na všechna zařízení. Tento plán musí být pravidelně přezkoumáván a podle potřeby aktualizován.

Příslušný orgán na základě plánů inspekcí pravidelně vypracovává programy běžných inspekcí v oblasti životního prostředí, včetně četnosti prohlídek na místě u různých druhů zařízení. Doba mezi dvěma prohlídkami na místě se stanoví na základě systematického posuzování rizik v oblasti životního prostředí u dotyčných zařízení. V případě zařízení představujících nejvyšší riziko nesmí být delší než jeden rok a v případě zařízení představujících nejnižší riziko delší než tři roky.

Zrušení

Směrnice 2010/75/EU definitivně nahrazuje:

• ode dne 7. ledna 2014:
  1. směrnici 78/176/EHS o odpadech z průmyslu oxidu titaničitého,
  2. směrnici 82/883/EHS o postupech monitorování životního prostředí ovlivněného vypouštěním odpadů z průmyslu oxidu titaničitého a dozoru nad ním,
  3. směrnici 92/112/EHS o snižování odpadů z průmyslu oxidu titaničitého,
  4. směrnici 1999/13/ES o omezování emisí těkavých organických sloučenin (VOC),
  5. směrnici 2000/76/ES o spalování odpadů,
  6. směrnici 2008/1/ES o integrované prevenci a omezování znečištění;
• ode dne 1. ledna 2016:
  1. směrnici 2001/80/ES o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení.