RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Strategie pro změnu klimatu do roku 2020 a na další období

Po připomenutí nákladů a přínosů spojených s bojem proti změně klimatu doporučuje Komise určitý počet opatření zaměřených na omezení celosvětové změny klimatu na 2 °C. Některá z těchto opatření se vztahují na Evropskou unii (závazný cíl omezení emisí skleníkových plynů, přijetí energetických opatření atd.), další mají mezinárodní dosah (zejména vyjednání mezinárodní dohody).

AKT

Sdělení Komise ze dne 10. ledna 2007 nazvané: „Omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – Postup do roku 2020 a na další období“ (KOM(2007) 2 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)

PŘEHLED

Z významných vědeckých důkazů vyplývá, že je nutné naléhavě uskutečnit opatření zaměřená na boj proti změně klimatu: nedávné výzkumy potvrdily realitu změny klimatu a některé příznaky naznačují, že se tento trend zrychluje. Posouzení dopadů začínají přesně vyčíslovat náklady v případě nečinnosti nebo v případě pouhého pokračování současných politik.

V roce 2005 položila Komise základy strategie Evropské unie (EU) pro boj proti změně klimatu. V tomto sdělení navrhuje konkrétnější opatření k omezení dopadů změny klimatu a ke snížení pravděpodobnosti enormních a nezvratných narušení na celosvětové úrovni. Tato krátkodobá a střednědobá opatření se budou týkat jak rozvinutých zemí (EU a ostatních průmyslově rozvinutých zemí), tak zemí rozvojových.

EU a členské státy potvrdily cíl EU omezit průměrný celosvětový růst teploty na méně než 2 °C ve srovnání s hodnotou před industrializací, což je práh, za kterým se dopady změny klimatu dramaticky zvyšují. Výzkumy ukazují, že stabilizace koncentrace skleníkových plynů na 450 ppmv (parts per million by volume - ekvivalentu CO2) by přinesla pravděpodobnost dosažení cíle 2 °C jedna ku dvěma (ve srovnání s jednou ku šesti v případě koncentrace dosahující 550 ppmv a jednou ku šestnácti pro koncentraci 650 ppmv).

Náklady a přínosy budoucích politických rozhodnutí

Nedávné výzkumy, zejména studie PESETA - aktuální studie pod záštitou Společného výzkumného střediska - nebo Sternova zpráva upozorňují na obrovské hospodářské a sociální náklady v případě nedostatečného opatření v boji proti změně klimatu. Sternova zpráva tyto náklady odhaduje na 5 až 20 % celosvětového HDP.

Zvýšení úmrtnosti a nemocnosti v důsledku změn teploty, škody způsobené častějšími povodněmi a vzestupem mořské hladiny, rozšiřování pouští v jižních zemích a ubývání sladkovodních zdrojů jsou ukázkami různých nepříznivých důsledků změny klimatu na populace, ekosystémy a zdroje, stejně jako na infrastrukturu a kvalitu života. Studie PESETA se zaměřuje především na dopady v Evropě na zemědělství, lidské zdraví, cestovní ruch, povodí a pobřeží.

Podle posouzení dopadů provedeného Komisí si investice potřebné k udržení koncentrace skleníkových plynů na 450 ppmv v období 2013–2030 vyžádají přibližně 0,5 % celosvětového HDP. Tím by se do roku 2030 snížil růst celosvětového HDP o pouhých 0,19 % ročně, což je jen zlomek z očekávané roční míry růstu ve výši 2,8 %. Komise také zdůrazňuje, že celkové požadované náklady jsou přeceněné, neboť nezahrnují výhody spojené s bojem proti změně klimatu.

Vhodné opatření v oblasti změny klimatu by totiž bylo zdrojem značných přínosů, včetně toho, že by se podařilo předejít škodám. Omezené využívání fosilních zdrojů energie (především ropy a zemního plynu) tak umožní snížit náklady spojené s dovozem těchto zdrojů a výrazně posílí bezpečnost dodávek energie. Podobně snížení emisí CO2 přispěje ke zlepšení kvality ovzduší, čímž se vytvoří obrovské zisky z hlediska zdraví. Většina studií kromě toho ukazuje, že politika boje proti změně klimatu bude mít pozitivní dopad na zaměstnanost, například v oblasti obnovitelných zdrojů energie a pokročilých technologií.

Výhody spojené s bojem proti změně klimatu se neomezí jen na evropské hranice. Podobné přínosy lze totiž očekávat i v ostatních zemích, zejména co se týče bezpečnosti dodávek energie a kvality ovzduší, pokud jejich opatření budou podobná těm přijatým v Evropě.

Opatření na úrovni EU

Z opatření na úrovni EU vyplynulo, že emise skleníkových plynů lze snížit, aniž by byl ohrožen hospodářský růst. Komise zdůrazňuje, že výrazné snižování emisí je stále možné, a připomíná závazek EU, že bude v přijatých opatřeních pokračovat, prohlubovat je a přijímat další opatření.

Komise navrhuje, aby EU přijala cíle snižování emisí skleníkových plynů. Požaduje, aby si EU v rámci mezinárodních jednání stanovila za cíl snížení emisí skleníkových plynů produkovaných rozvinutými zeměmi do roku 2020 o 30 % (ve srovnání s jejich hodnotou v roce 1990). Do té doby, než bude uzavřena mezinárodní dohoda, a aniž by bylo dotčeno postavení EU v mezinárodních jednáních, by EU nezávisle na dalších aktérech měla již nyní přijmout pevný závazek, že do roku 2020 dosáhne alespoň 20 % snížení svých vlastních emisí. Na zasedání Evropské rady v březnu 2007 se členské státy rovněž pevně zavázaly k plnění těchto cílů.

V souladu se strategickým přezkumem energetiky EU doporučuje Komise tato energetická opatření:

Komise se domnívá, že je třeba posílit systém EU pro obchodování s emisemi skleníkových plynů (EU ETS), mimo jiné prostřednictvím těchto opatření:

  • zvýšit dobu přidělení povolenek na víc než pět let, jak je tomu v současnosti;
  • rozšířit systém i na další plyny a další odvětví;
  • harmonizovat postupy přidělování povolenek mezi členskými státy;
  • propojit EU ETS se slučitelnými povinnými systémy, které existují v jiných státech (například v Kalifornii a Austrálii).

Pro boj proti emisím z dopravy požaduje Komise po Radě a Parlamentu, aby případně přijaly její návrhy na zařazení letectví do systému EU pro obchodování s emisemi a na zdanění osobních automobilů podle jejich emisí CO2. Je také plánováno snížení emisí CO2 z automobilů, zejména v zájmu dosažení cíle 120 gramů CO2 na kilometr (g CO2/km). Komise kromě toho zdůrazňuje potřebu posílit opatření na úrovni spotřebitele a snížit emise ze silniční nákladní dopravy a lodní dopravy, jakož i biopaliva.

Komise také vyzývá ke snížení emisí CO2 v dalších odvětvích, například prostřednictvím zlepšení energetické účinnosti budov využívaných ke komerčním účelům a obytných budov. Rovněž doporučuje snížení jiných plynů, zejména prostřednictvím provedení a posílení opatření v oblasti zemědělství a lesnictví, stanovení emisních limitů pro metan z průmyslu a z plynových motorů nebo zařazení těchto zdrojů emisí do systému EU pro obchodování s emisemi, přísnějších opatření týkajících se fluorovaných skleníkových plynů a opatření ohledně oxidu dusného ze spalování a velkých zařízení.

Je také důležité rychle použít finanční prostředky určené na výzkum v oblasti životního prostředí, energetiky a dopravy podle sedmého rámcového programu Společenství a zvýšit rozpočet na výzkum po roce 2013 ve prospěch rozvoje čistých technologií a znalostí v oblasti změny klimatu. Je třeba plně provést akční plány energetických a environmentálních technologií.

Musí být použity strategické obecné zásady pro soudržnost, které podporují udržitelnou dopravu a energetiku, jakož i environmentální technologie.

Opatření na mezinárodní úrovni

V boji proti změně klimatu lze zvítězit pouze prostřednictvím celosvětového opatření. Jednání na mezinárodní úrovni se musí přesunout od slov k jednáním ve věci konkrétních závazků.

Komise se proto domnívá, že se rozvinuté země musí zavázat snížit své emise skleníkových plynů do roku 2020 oproti úrovním z roku 1990 o 30 % v rámci mezinárodního systému pro období po roce 2012. Rozvinuté země rovněž disponují technologickými a finančními možnostmi pro snížení svých emisí. Proto by v dalším desetiletí měly vyvinout v dané věci maximální úsilí. Klíčovým nástrojem pro zajištění hospodárného dosažení cílů v rozvinutých zemích budou systémy pro obchodování s emisemi.

Vzhledem k tomu, že hospodářství a emise v rozvojových zemích porostou, je nezbytně nutné, aby tyto země co nejdříve začaly snižovat nárůst svých emisí a po roce 2020 je omezily i v absolutním vyjádření: do roku 2020 se tyto státy budou podílet na emisích skleníkových plynů více než z poloviny.

Prostřednictvím politik se zaměřením na hospodářské otázky a problematiku bezpečnosti a místního prostředí již mnohé rozvojové země vyvíjejí úsilí, které vede k významnému snížení růstu emisí skleníkových plynů. Rozvojovým zemím se nabízí celá řada politických možností, u nichž přínosy převažují nad náklady, jako jsou opatření proti nízké účinnosti v rámci spotřeby energie, politiky v oblasti obnovitelné energie, politiky v oblasti kvality ovzduší a metan jímaný například ze skládek.

Posílení opatření těchto zemí by měly řídit tyto prvky:

  • rozšíření mechanismu čistého rozvoje z Kjótského protokolu na vnitrostátní odvětví jako celky a zvýšení jeho účinnosti;
  • usnadnění přístupu k financím prostřednictvím kombinace různých dostupných nástrojů, aby bylo rozvojovým zemím umožněno vybavit se co „nejčistšími“ zařízeními na výrobu elektřiny;
  • zavedení obchodování s emisemi pro některá průmyslová odvětví, které mají dostatečné schopnosti na sledování svých emisí;
  • přijetí vhodných kvantifikovaných závazků zeměmi, které dosáhly obdobného stupně rozvoje jako rozvinuté země;
  • nulový závazek ze strany nejméně rozvinutých zemí.

Mezinárodní dohoda, která bude sjednána, by se nakonec měla zabývat prvky, jako je další spolupráce v oblasti výzkumu a technologií, zastavení odlesňování a obnova lesních oblastí, přizpůsobení se nevyhnutelným dopadům změny klimatu a uzavření mezinárodní dohody o normách energetické účinnosti.

Kontext

Toto sdělení navazuje na sdělení z roku 2005, které zakládá budoucí strategii v oblasti klimatu. Opatření navrhovaná v této strategii jsou úzce spojena s energetickým balíčkem zveřejněným Komisí v lednu 2007, který určuje novou evropskou energetickou politiku a v němž jsou stanoveny přesně vyčíslené cíle.

Podle vědeckých výzkumů jsou současné koncentrace CO2 a metanu v atmosféře nejvyšší za posledních 650 000 let, což má za následek výrazné urychlení fenoménu skleníkového efektu. Pro stabilizaci globálního oteplování na 2 °C v průměru se musí celosvětové emise do roku 2050 snížit až na 50 % úrovně z roku 1990, což v rozvinutých zemích znamená snížení o 60-80 % do roku 2050 a v rozvojových zemích velmi důležité postupné zapojení.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Sdělení Komise ze dne 9. března 2010 nazvané „Mezinárodní politika v oblasti klimatu po kodaňské konferenci: Okamžitá akce pro oživení celosvětového úsilí v oblasti změny klimatu“ (KOM(2010) 86 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku).

Sdělení Komise ze dne 10. ledna 2007 o energetické politice pro Evropu (KOM(2007) 1 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku).
Toto sdělení je základním kamenem balíčku opatření předloženého Komisí v lednu 2007 („energetického balíčku“). Po přehlédnutí výzev, kterým čelí energie v Evropě a kterými jsou zejména změna klimatu a zabezpečení dodávek EU, se Komise podrobně věnuje řadě opatření spojených mimo jiné s vnitřním trhem s energií, se zabezpečením dodávek, s energetickou účinností, s energií z obnovitelných zdrojů, s energetickými technologiemi nebo s mezinárodní energetickou politikou.

Poslední aktualizace: 31.08.2011
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky