RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Geologické ukládání oxidu uhličitého

Evropská unie (EU) zavádí legislativní rámec pro ukládání oxidu uhličitého (CO2), které je bezpečné z hlediska životního prostředí. Cílem tohoto nového legislativního rámce je předcházet vzniku emisí CO2, a pokud to není možné, co nejvíce potlačovat škodlivé účinky emisí CO2 a veškerá rizika pro životní prostředí a lidské zdraví.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006.

PŘEHLED

Tato směrnice vytváří právní rámec pro geologické ukládání oxidu uhličitého, které je bezpečné z hlediska životního prostředí, s cílem přispět k boji proti změně klimatu.

Tato směrnice se vztahuje na geologické ukládání CO2 na území členských států, jejich výlučných ekonomických zón a jejich kontinentálních šelfů.

Nevztahuje se na geologické ukládání CO2 s celkovou zamýšlenou úložnou kapacitou nižší než 100 kilotun.

Ukládání CO2 ve vodním sloupci nebo v úložištích s úložným komplexem zasahujícím mimo území členských států, jejich výlučných ekonomických zón a jejich kontinentálních šelfů není dovoleno.

Výběr a průzkum úložišť

Jako úložiště se zvolí pouze geologická formace, u níž za navrhovaných podmínek užívání nehrozí významné riziko úniku ani významná rizika pro životní prostředí nebo zdraví.

Vhodnost geologické formace pro použití jako úložiště se určí prostřednictvím charakterizace a posouzení potenciálního úložného komplexu a okolní oblasti na základě kritérií stanovených v příloze I směrnice. Charakterizace a posuzování potenciálního úložiště se provádí ve třech krocích:

  • krok 1: shromáždění údajů o úložišti (geologie, hydrogeologie, seismicita atd.) a jeho okolí (obyvatelstvo, blízkost cenných přírodních zdrojů nebo chráněných míst atd.);
  • krok 2: sestavení počítačového modelu s využitím shromážděných dat za účelem charakteristiky úložiště z různých aspektů (geologická struktura, geomechanické a geochemické vlastnosti, objem prostoru atd.);
  • krok 3: charakterizace dynamického chování úložiště, charakterizace citlivosti, posouzení rizik.

Průzkum za účelem získání informací potřebných pro výběr úložiště se nesmí provádět bez povolení. Povolení vydává pověřený orgán každého členského státu na dobu potřebnou pro průzkum úložiště. Po skončení této doby se platnost povolení může prodloužit. Držitel povolení má výhradní právo dotyčný potenciální úložný komplex pro CO2 prozkoumat. Členské státy zajistí, aby během této doby nebyla povolena žádná protichůdná využití daného geologického komplexu.

Povolení k ukládání

Úložiště nesmí být provozována bez povolení k ukládání. Žádosti o povolení k ukládání musí být podávány příslušnému orgánu členského státu a musí obsahovat informace o potenciálním provozovateli, charakterizaci úložiště a úložného komplexu a posouzení předpokládané bezpečnosti ukládání, celkové množství CO2, které má být injektováno a uloženo, a složení toků CO2, preventivní opatření, navrhovaný monitorovací plán, nápravná opatření, předběžný plán činnosti po uzavření, doklad o finanční záruce atd.

Příslušný orgán se musí přesvědčit, že jsou splněny všechny příslušné požadavky této směrnice a dalších příslušných právních předpisů Unie a že je vedení úložiště svěřeno spolehlivé a odborně způsobilé osobě. Členské státy zpřístupní žádosti o povolení Komisi do jednoho měsíce od jejich obdržení. Do čtyř měsíců od obdržení návrhu povolení k ukládání k němu může Komise vydat nezávazné stanovisko. Příslušný orgán oznámí konečné rozhodnutí Komisi, a pokud se jeho rozhodnutí odchyluje od stanoviska Komise, uvede důvody.

Žádná podstatná změna nesmí být provedena bez vydání nového nebo aktualizovaného povolení k ukládání podle této směrnice.

Příslušný orgán přezkoumá a podle potřeby aktualizuje nebo, jako krajní možnost, zruší povolení k ukládání:

  • pokud mu byly oznámeny jakékoli úniky nebo závažné nesrovnalosti;
  • pokud došlo k nedodržení podmínek povolení nebo riziku úniků nebo k závažným nesrovnalostem,
  • pokud se dozví o jakémkoli jiném nedodržení podmínek povolení provozovatelem;
  • pokud se to jeví jako nezbytné na základě nejnovějších vědeckých poznatků a technologického pokroku a
  • v každém případě pět let po vydání povolení a poté každých deset let.

Povinnosti při provozu, při uzavírání a po uzavření

Do toku CO2 nesmí být přidán žádný odpad ani jiné látky za účelem jejich odstranění. Tok CO2 nicméně může obsahovat náhodně přidružené látky, jejichž koncentrace však musí být nižší než hodnoty, které by mohly poškodit úložiště nebo příslušné přepravní infrastruktury nebo které by představovaly významné riziko pro životní prostředí. Provozovatel musí prokázat, že tok CO2 odpovídá těmto kritériím, a vést evidenci dodaných a injektovaných toků.

Provozovatel musí provádět monitorování injektážních zařízení, úložného komplexu a podle potřeby i okolního prostředí podle monitorovacího plánu schváleného příslušným orgánem. Cílem monitorování je zvláště srovnání skutečného chování CO2 v úložišti s chováním modelovým, zjištění závažných nesrovnalostí, zjištění migrace CO2, úniku CO2 a významných nežádoucích účinků na okolní prostředí a obyvatelstvo. Monitorovací plán se aktualizuje každých pět let.

Nejméně jednou ročně předkládá provozovatel příslušnému orgánu všechny výsledky monitorování úložiště, množství a vlastnosti toků CO2 a doklad o složení a zachování finanční záruky.

Příslušné orgány zavedou systém pravidelných (minimálně jednou za rok) a mimořádných (například v případě úniku CO2, závažných nesrovnalostí, nedodržování podmínek povolení, závažných stížností vztahujících se k životnímu prostředí nebo lidskému zdraví) kontrol všech úložných komplexů. Po každé kontrole příslušný orgán vypracuje zprávu o výsledcích kontroly, kterou předá provozovateli a zveřejní.

V případě úniků nebo závažných nesrovnalostí musí provozovatel okamžitě uvědomit příslušný orgán a přijmout nezbytná nápravná opatření na základě plánu nápravných opatření schváleného příslušným orgánem. Příslušný orgán může uložit další nápravná opatření a v případě, že je provozovatel nepřijme, přijme je sám příslušný orgán na náklady provozovatele.

Úložiště se uzavře, jsou-li splněny příslušné podmínky stanovené v povolení, na základě odůvodněné žádosti provozovatele, nebo pokud příslušný orgán rozhodne o uzavření po zrušení povolení k ukládání. Po uzavření zůstává provozovatel nadále odpovědný za úložiště, včetně jeho utěsnění a demontáže injektážního zařízení. Provozovatel musí také plnit stejné požadavky jako při provozu na základě předběžného plánu činnosti po uzavření, schváleného příslušným orgánem. Veškeré povinnosti poté přecházejí na příslušný orgán, jakmile všechny dostupné důkazy nasvědčují tomu, že uložený CO2 bude zcela a trvale zadržen, že uplynula minimální doba stanovená příslušným orgánem, že byly splněny finanční povinnosti a že úložiště bylo utěsněno a injektážní zařízení byla demontována. Po přechodu odpovědnosti končí pravidelné kontroly a monitorování může být omezeno na úroveň, jež umožňuje zjištění úniků nebo závažných nesrovnalostí. V případě zrušení povolení k ukládání příslušný orgán převezme výše uvedené povinnosti a úhradu všech nákladů vymáhá na bývalém provozovateli, dokud nejsou naplněny podmínky definitivního přechodu odpovědnosti na příslušný orgán (když všechny dostupné důkazy nasvědčují tomu, že uložený CO2 bude zcela a trvale zadržen).

Další ustanovení

Potenciální provozovatel, který žádá o povolení k ukládání, musí prokázat, že je schopen poskytnout vhodné finanční zajištění ve formě finanční záruky nebo jiného rovnocenného nástroje, a tak zaručit, že bude schopen dostát všem povinnostem vyplývajícím z povolení vydaného na základě této směrnice, včetně povinností při uzavírání a po uzavření úložiště.

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby potenciální uživatelé mohli získat přístup k přepravním sítím a úložištím za účelem geologického ukládání vyrobeného a zachyceného CO2. Také musí zavést opatření pro urovnávání sporů, vzájemně spolupracovat v případě přeshraničních situací, vést rejstřík všech uzavřených úložišť a předávat ho Komisi a každé tři roky (poprvé 30. června 2011) předkládat Komisi zprávu o provádění směrnice.

Kontext

Tato směrnice je součástí balíčku „energetika a změna klimatu“, který Komise zveřejnila na začátku roku 2008.

ODKAZY

Akt Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník
Směrnice 2009/31/ES

25. 6. 2009

25. 6. 2011

Úř. věst. L 140,

5. 6. 2009

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 23. ledna 2008 nazvané „20 a 20 do roku 2020 – Změna klimatu je pro Evropu příležitostí“ (KOM(2008) 30 v konečném znění - nebylo zveřejněno v Úředním věstníku).
V lednu 2008 Komise přijala řadu soudržných a komplexních opatření ve snaze uskutečnit cíle, které si EU na jaře 2007 stanovila pro rok 2020 v otázkách změny klimatu a energií z obnovitelných zdrojů.

Poslední aktualizace: 17.02.2011
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky