RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 23 jazycích
Nové jazyky:  BG - CS - ET - GA - LV - LT - HU - MT - PL - RO - SK - SL

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Kjótský protokol o změně klimatu

Kjótský protokol, který navázal na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu, představuje jeden z hlavních mezinárodních právních nástrojů boje proti změně klimatu. Prostřednictvím tohoto protokolu se hospodářsky rozvinuté země zavázaly ke snížení svých emisí některých skleníkových plynů, které jsou příčinou globálního oteplování. V období let 2008–2012 se celkové emise rozvinutých zemí musí v porovnání s úrovněmi v roce 1990 snížit nejméně o 5 %.

AKT

Rozhodnutí Rady 2002/358/ES ze dne 25. dubna 2002 o schválení Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu jménem Evropského společenství a o společném plnění závazků z něj vyplývajících.

PŘEHLED

Dne 4. února 1991 zmocnila Rada Komisi, aby se jménem Evropského společenství zúčastnila jednání o Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu, která byla přijata v New Yorku dne 9. května 1992. Evropská komise tuto rámcovou úmluvu ratifikovala přijetím rozhodnutí 94/69/ES ze dne 15. prosince 1993. Toto rozhodnutí vstoupilo v platnost dne 21. března 1994.

Rámcová úmluva výrazně přispěla ke stanovení hlavních zásad mezinárodního boje proti změně klimatu. Zavedla zejména zásadu „společné, avšak rozdílné odpovědnosti států“. Přičinila se rovněž o prohloubení povědomí světové veřejnosti o problémech, které souvisí se změnou klimatu. V úmluvě však nejsou uvedeny podrobné kvantifikované závazky jednotlivých zemí, týkající se snížení emisí skleníkových plynů.

Konference stran úmluvy se tedy na svém prvním zasedání, které se konalo v Berlíně v březnu 1995, rozhodla jednat o přijetí protokolu, který by obsahoval opatření ke snížení emisí v hospodářsky rozvinutých zemích pro období po roce 2000. Po dlouhém období příprav byl dne 11. prosince 1997 v Kjótu přijat Kjótský protokol.

Evropské společenství tento protokol podepsalo dne 29. dubna 1998. Na zasedání Evropské rady v Laekenu v prosinci 2001 bylo potvrzeno, že Unie si přeje, aby Kjótský protokol vstoupil v platnost před zahájením světového summitu o udržitelném rozvoji (Johannesburg, 26. srpna – 4. září 2002). S ohledem na dosažení tohoto cíle byl tedy uvedeným rozhodnutím schválen protokol jménem Společenství. Členské státy se zavázaly, že jejich listiny o ratifikaci budou uloženy současně s listinami Společenství, a to nejpozději do 1. června 2002.

V příloze II tohoto rozhodnutí jsou uvedeny závazky na omezení a snížení emisí přijaté Evropským společenstvím a jeho členskými státy pro první kontrolní období (2008–2012).

Obsah protokolu

Kjótský protokol se týká emisí šesti skleníkových plynů:

  • oxid uhličitý (CO2);
  • methan (CH4);
  • oxid dusný (N2O);
  • částečně fluorované uhlovodíky (HFCs);
  • zcela fluorované uhlovodíky (PFCs);
  • fluorid sírový (SF6).

Protokol lze považovat za významný mezník v boji proti globálnímu oteplování, neboť obsahuje závazné kvantifikované cíle týkající se omezení a snížení emisí skleníkových plynů.

Státy, které jsou smluvními stranami přílohy I Rámcové úmluvy (tedy hospodářsky rozvinuté země), se v něm společně zavázaly ke snižování svých emisí skleníkových plynů, tak, aby se v období let 2008–2012 celkové emise rozvinutých zemí snížily v porovnání s úrovněmi v roce 1990 nejméně o 5 %. Příloha B protokolu obsahuje kvantifikované závazky jednotlivých smluvních stran.

Státy, které byly členy EU před rokem 2004, musí v období let 2008–012 své emise skleníkových plynů společně snížit o 8 %. Členské státy, které k EU přistoupily po roce 2004, se zavázaly ke snížení svých emisí o 8 %, s výjimkou Polska a Maďarska (6 %) a rovněž Malty a Kypru, které nejsou uvedeny v příloze I Rámcové úmluvy.

Pokud jde o období do roku 2008, smluvní strany se zavázaly, že nejpozději do roku 2005 dosáhnou prokazatelného pokroku v plnění svých závazků.

Jako výchozí rok pro emise HFC, PFC a SF6 si smluvní strany mohou, pokud si to přejí, zvolit rok 1995.

Pro účely splnění uvedených cílů navrhuje protokol několik nástrojů:

  • posílení či zavedení vnitrostátních politik zaměřených na snižování emisí (zvyšování energetické účinnosti, podpora udržitelných forem zemědělství, rozvoj obnovitelných forem energie atd.);
  • spolupráce s ostatními smluvními stranami (výměna zkušeností nebo informací, koordinace vnitrostátních politik prostřednictvím emisních povolenek, společné provádění a mechanismus čistého rozvoje).

Smluvní strany vytvoří vnitrostátní systémy pro odhadování antropogenních emisí a snížení z propadů pro veškeré skleníkové plyny (které nespadají pod kontrolu Montrealského protokolu), a to nejpozději jeden rok před začátkem prvního kontrolního období.

Kontrola plnění závazků pro druhé kontrolní období má být provedena do roku 2005.

Evropská unie ratifikovala Kjótský protokol dne 31. května 2002. Protokol vstoupil v platnost dne 16. února 2005, poté, co jej ratifikovalo Rusko. Některé z hospodářsky rozvinutých zemí, např. Spojené státy americké a Austrálie, ratifikaci protokolu odmítly.

ODKAZY

Akt Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník

Rozhodnutí 2002/358/ES

2. 5. 2002

Úř. věst. L 130 ze dne 15. 5. 2002

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Rozhodnutí Komise 2006/944/ES ze dne 14. prosince 2006, kterým se stanoví příslušné úrovně emisí přidělené Společenství a každému jeho členskému státu v rámci Kjótského protokolu podle rozhodnutí Rady 2002/358/ES (Úřední věstník L 358 ze dne 16.12.2010).
Pozměněno:
Rozhodnutí Komise 2010/778/EU ze dne 15. prosince 2010 (Úřední věstník L 332 ze dne 16.12.2010).

Poslední aktualizace: 04.04.2011
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky