RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Odpovědnost za životní prostředí

Jakožto první právní předpis na úrovni Společenství, mezi jehož hlavní cíle se řadí použití zásady „znečišťovatel platí“, tato směrnice zakládá společný rámec odpovědnosti s cílem předcházení a nápravy škod způsobených zvířatům, rostlinám, přírodním stanovištím, vodním zdrojům a půdám. Odpovědnostní mechanismus se vztahuje na jedné straně na určité výslovně vyjmenované profesní činnosti a na druhé straně na ostatní profesní činnosti, pokud se jejich provozovatel dopustil pochybení nebo nedbalosti. Orgánům veřejné správy mimo jiné náleží zajistit, aby odpovědní provozovatelé sami přijali nezbytná preventivní či nápravná opatření nebo přijetí takových opatření financovali.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí

PŘEHLED

Směrnice stanovuje rámec odpovědnosti za životní prostředí založený na zásadě „znečišťovatel platí“ s cílem předcházet škodám na životním prostředí a napravovat je.

Škody na životním prostředí

Dle směrnice jsou škody na životním prostředí definovány jako:

Oblast působnosti zásady odpovědnosti

Zásada odpovědnosti se vztahuje na škody na životním prostředí a na bezprostřední hrozby těchto škod vyplývající z pracovních činností, kdy je možné stanovit příčinnou souvislost mezi škodou a dotyčnou činností.

Směrnice dále rozlišuje dvě doplňující situace, na něž se vztahuje odlišný odpovědnostní mechanismus: na jedné straně v případě pracovních činností vyjmenovaných směrnicí a na druhé straně v případě ostatních pracovních činností.

První odpovědnostní mechanismus se vztahuje na nebezpečné či potenciálně nebezpečné pracovní činnosti vyjmenované v příloze III směrnice. Jedná se zejména o zemědělské či průmyslové činnosti podléhající povolení v souladu se směrnicí o o integrované prevenci a omezování znečištění, činnosti, během nichž jsou do vody či do vzduchu vypouštěny těžké kovy, podniky vyrábějící nebezpečné chemické látky, činnosti nakládání s odpadem (zejména skládky odpadů a spalovny) a činnosti týkající se geneticky modifikovaných organismů a geneticky modifikovaných mikroorganismů. V rámci prvního odpovědnostního mechanismu může být provozovatel činěn odpovědným, i když se nedopustil žádného úmyslného činu.

Druhý odpovědnostní mechanismus se vztahuje na všechny ostatní pracovní činnosti nevyjmenované v příloze III směrnice, ale pouze v souvislosti se škodou způsobenou druhům a přírodním stanovištím chráněným legislativou Společenství nebo v souvislosti s bezprostřední hrozbou vzniku takové škody. V takovém případě bude provozovatel činěn odpovědným, pouze pokud škodu způsobil úmyslně či z nedbalosti.

Směrnice předvídá určitý počet výjimek z odpovědnosti za životní prostředí. Odpovědnostní mechanismus se rovněž nepoužije v případě, kdy škoda nebo bezprostřední hrozba jejího vzniku byla způsobena ozbrojeným konfliktem, přírodní katastrofou, činnostmi souvisejícími se Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii, činnostmi souvisejícími s národní obranou nebo mezinárodní bezpečností a činnostmi spadajícími do působnosti některé z mezinárodních úmluv uvedených v příloze IV.

Předcházení škodám a jejich náprava

Pokud se objeví bezprostřední hrozba škody na životním prostředí, zvolený příslušný orgán každého členského státu může:

  • uložit provozovateli (potenciálnímu znečišťovateli) povinnost přijmout přiměřená preventivní opatření; nebo
  • přijmout přiměřená preventivní opatření a poté požadovat náhradu nákladů s tím souvisejících.

V případě vzniku škody příslušný orgán může:

  • uložit dotyčnému provozovateli povinnost přijmout přiměřená nápravná opatření (určená na základě pravidel a zásad uvedených v příloze II směrnice); nebo
  • přijmout přiměřená nápravná opatření, a poté požadovat náhradu nákladů s tím souvisejících. V případě vzniku více škod může příslušný orgán rozhodnout o pořadí důležitosti nápravy jednotlivých škod.

Náprava škod na životním prostředí má podle typu škody různé formy:

  • u škod týkajících se půd směrnice vyžaduje, aby byly dotyčné půdy dekontaminovány do té míry, dokud nepomine vážné riziko negativního vlivu na lidské zdraví;
  • u škod týkajících se vod nebo chráněných druhů či přírodních stanovišť směrnice vyžaduje navrácení stavu životního prostředí do stavu před vznikem škody. Za tímto účelem musí být poškozené přírodní zdroje nebo zhoršené služby obnoveny či nahrazeny stejnými, podobnými či ekvivalentními přírodními zdroji či službami, a to buď na místě vzniku škody, nebo v případě potřeby na jiném místě.

Více informací o způsobu provedení nápravy škody na životním prostředí je uvedeno v příloze II směrnice.

Náklady na prevenci a nápravu škod

Za předpokladu, že příslušný orgán přijal preventivní a nápravná opatření sám, může příslušný orgán od provozovatele odpovědného za škodu či bezprostřední hrozbu škody požadovat proplacení nákladů, které v souvislosti s jejich přijetím vynaložil. Stejný princip se vztahuje i na posouzení dopadu na životní prostředí prováděného za účelem zjištění rozsahu škody a určení příslušných nápravných opatření, která je třeba přijmout. Příslušný úřad musí řízení na vymáhání nákladů zahájit do pěti let od data dokončení preventivních a nápravných opatření nebo od data, kdy byl určen odpovědný provozovatel nebo třetí strana, kterékoliv z nichž nastane dříve.

Pokud je za škodu spoluodpovědno více provozovatelů, náklady související s nápravou tito provozovatelé nesou společně a nerozdílně poměrným způsobem.

Směrnice provozovatelům neukládá povinnost využít finančního zajištění, například pojištění, za účelem krytí jejich případné platební neschopnosti. Členské státy jsou však povinny provozovatele při využívání těchto mechanismů podporovat.

Žádost o opatření

Fyzické nebo právnické osoby, jež by mohly být nepříznivě dotčeny škodou na životním prostředí, a organizace zabývající se ochranou životního prostředí mohou za určitých podmínek požádat příslušné orgány, aby při vzniku škody jednaly. Osoby a organizace požadující opatření mohou soudu nebo ad hoc určenému orgánu předložit žádost o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí, opatření či nepřijetí opatření ze strany příslušného orgánu.

Spolupráce mezi členskými státy

Pokud se škoda nebo její hrozba svými následky dotýká více než jednoho členského státu, mají dotyčné členské státy povinnost spolupracovat na přijetí preventivních a nápravných opatření.

Zprávy

Nejpozději do 30. dubna 2013 členské státy Komisi předloží zprávu o použití směrnice. Nejpozději do 30. dubna 2014 Komise na základě vnitrostátních zpráv předloží Evropskému parlamentu a Radě souhrnnou zprávu společně s případnými návrhy.

ODKAZY

AktVstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník
Směrnice 2004/35/ES30. 4. 200430. 4. 2007Úř. věst. L 143 ze dne 30. 4. 2004

Postupné změny a opravy směrnice 2004/35/ES byly začleněny do základního textu. Toto konsolidované znění  má pouze informativní hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Zpráva Komise ze dne 12. října 2010 podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (KOM(2010) 581 v konečném znění – nebyla zveřejněna v Úředním věstníku)

Poslední aktualizace: 02.11.2011
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky