EUROPA

PŘEHLED

Cílem této směrnice je výrazné snížení emisí skleníkových plynů s cílem snížit vliv těchto emisí na klima.

Povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů

Od 1. ledna 2005 musejí všechna zařízení, která provádějí některou z činností uvedených v příloze I uvedené směrnice (činnosti v oblasti energetiky, výroby a zpracování železa a oceli, zpracování nerostů a odvětví zpracování celulózy, papíru a lepenky) a v souvislosti s touto činností vypouštějí specifické skleníkové plyny, mít k dispozici odpovídající povolení vydané příslušnými orgány.

Součástí žádosti o povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů musí být popis:

• zařízení, jeho činností a používané technologie;
• použitých materiálů, které by mohly být zdrojem skleníkových plynů uvedených v příloze II;
• zdrojů emisí plynů;
• opatření plánovaných ke sledování a vykazování emisí.

Orgány vydají povolení za předpokladu, že jsou ujištěny o tom, že provozovatel zařízení je schopen emise sledovat a vykazovat. Povolení se může vztahovat na jedno či více zařízení na tomtéž místě, která jsou provozována týmž provozovatelem. Povolení obsahuje tyto informace:

• jméno a adresu provozovatele;
• činnosti a emise zařízení;
• program sledování;
• požadavky na výkaznictví v souvislosti s emisemi;
• povinnost postoupit během prvních čtyř měsíců každého roku určité množství povolenek, odpovídající celkovým emisím za předchozí rok.

Příslušný orgán nejméně jednou za pět let přehodnotí povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a provede potřebné úpravy.

Řízení povolenek

Množství povolenek přidělovaných každý rok v celé Evropské unii (EU) se bude od roku 2013 lineárně snižovat. V roce 2013 se absolutní množství povolenek přidělených v celé EU vypočte na základě vnitrostátních plánů, které Komise přijme a zavede mezi lety 2008 a 2012.

Členské státy obchodují formou dražby s povolenkami, které nejsou přiděleny bezplatně. Přidělování povolenek v dražbě se uskuteční v souladu s těmito postupy:

• 88 % se rozdělí mezi členské státy na základě jejich emisí;
• 10 % se rozdělí pro účely solidarity a růstu;
• 2 % se rozdělí mezi členské státy, jejichž emise skleníkových plynů byly v roce 2005 nejméně o 20 % nižší než emise ve výchozím roce podle Kjótského protokolu.

Nejméně 50 % výnosů z dražeb povolenek by se mělo použít na následující účely:

• snižování emisí skleníkových plynů;
• rozvoj obnovitelných zdrojů energie a dalších technologií, které přispívají k přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku;
• opatření proti odlesňování a zvýšení zalesňování a obnovy lesa;
• sekvestrace v lesnictví;
• jímání a geologické ukládání;
• přechod na nízkoemisní a veřejnou hromadnou dopravu;
• výzkum v oblasti energetické účinnosti a čistých technologií;
• zlepšení energetické účinnosti a zlepšování izolace;
• pokrytí administrativních výdajů správy tohoto systému Společenství.

Do 31. prosince 2010 Evropská komise přijme na úrovni Společenství harmonizovaná opatření pro přidělování povolenek.

Do 30. června 2010 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě analytickou zprávu o situaci v dané oblasti s ohledem na energeticky náročná průmyslová odvětví nebo pododvětví, u kterých bylo zjištěno, že představují značné riziko úniku uhlíku.

Sledování a vykazování emisí

Do 31. prosince 2011 Komise přijme nařízení ke sledování a vykazování emisí. Uvedené nařízení zohlední nejpřesnější a nejnovější dostupné vědecké důkazy.

Členské státy a Komise zajistí, aby veškerá rozhodnutí a zprávy týkající se množství a přidělování povolenek a sledování, vykazování a ověřování emisí byly bezprostředně a řádně zveřejněny, přičemž se zajistí nediskriminační přístup.

Ověřování a akreditace

Do 31. prosince 2011 navrhne Komise nařízení o ověřování emisních výkazů a o akreditaci ověřovatelů a dohledu nad nimi. Určí podmínky akreditace a zrušení akreditace, pro vzájemné uznávání a vzájemné hodnocení akreditačních orgánů, podle potřeby.

Mechanismy Kjótského protokolu založené na projektech

Směrnice 2004/101/ES posiluje vazbu mezi systémem EU pro obchodování s povolenkami na emise a Kjótským protokolem tím, že zajišťuje kompatibilitu „projektových“ mechanismů (společné provádění – Joint Implemenation / JI – a mechanismus pro čistý rozvoj – Clean Development Mechanism / CDM) s daným systémem. To umožní provozovatelům využívat tyto dva mechanismy v systému obchodování s povolenkami ke splnění svých závazků. Výsledkem bude snížení nákladů na dodržování předpisů pro zařízení, jež jsou součástí systému.

Tato směrnice tedy uznává kredity z mechanismu společného provádění (JI) a mechanismu pro čistý rozvoj (CDM) za rovnocenné s emisními povolenkami EU, s výjimkou těch, která produkují jaderná zařízení, a těch, která souvisejí s využíváním půdy, změnou využívání půdy a lesnictvím. Kredity z projektů JI se nazývají „jednotky snížení emisí“ (ERU) a kredity z projektů CDM se nazývají „ověřená snížení emisí“ (CER). Směrnice dále podniká kroky k tomu, aby se zabránilo započítání ERU a CER dvakrát, jestliže vyplývají z činností, které vedou také ke snížení nebo omezení emisí ze zařízení, na něž se vztahuje směrnice č. 2003/87/ES.

Registry, výkazy a dohody

Komise přijala nařízení (EU) č. 920/2010 o zavedení systému registrů ve formě elektronické databáze pro sledování vydávání, držení, převádění a rušení povolenek. Tyto registry také zaručují přístup veřejnosti k informacím, důvěrnost a soulad s ustanoveními Kjótského protokolu.

Komise jmenuje ústředního správce, aby vedl nezávislý protokol transakcí sloužící k zaznamenávání vydávání, převádění a rušení povolenek na úrovni Společenství. Ústřední správce provádí automatickou kontrolu každé transakce týkající se povolenek. Objeví-li se nesrovnalosti, dotčené transakce se pozastaví, dokud nebudou nesrovnalosti odstraněny.

Každý rok předkládají členské státy Komisi zprávu o uplatňování této směrnice a směrnice, jež ji mění.

Je možné uzavřít dohody s cílem stanovit uznávání povolenek mezi systémem Společenství a kompatibilními povinnými systémy obchodování s emisemi skleníkových plynů s absolutními maximálními hodnotami emisí, které byly stanoveny v jakékoli jiné zemi nebo u celků na nižší než federální úrovni či regionálních celků. S cílem zajistit si správní a technickou koordinaci, pokud jde o povolenky v systému Společenství nebo v jiných závazných systémech obchodování s emisemi skleníkových plynů s absolutními maximálními hodnotami emisí, lze uzavírat nezávazné dohody se třetími zeměmi nebo s celky na nižší než federální úrovni či regionálními celky.

Úpravy, které se použijí po schválení mezinárodní dohody o změně klimatu ze strany Společenství

Z podpisu této dohody vyplývá, že členské státy musejí snížit emise skleníkových plynů o více než 20 % ve srovnání s úrovní roku 1990, jak je patrné z 30 % závazku na snížení, který schválila Evropská rada v březnu 2007. V tomto ohledu se Komise zavazuje, že předloží hodnotící zprávu o následujících prvcích:

• opatření přijatá na mezinárodní úrovni;
• opatření, která mají být přijata k dosažení cíle 30 % snížení emisí skleníkových plynů;
• riziko úniku uhlíku v souvislosti s konkurenceschopností podniků;
• dopady dohody na jiná hospodářská odvětví;
• dopady na zemědělský průmysl;
• zalesňování, znovuzalesňování, zamezení odlesňování a znehodnocování lesů.

Provozovatelé mohou používat kredity stanovené v této směrnici, dále jednotky CER (ověřená snížení emisí), ERU (jednotky snížení emisí) nebo jiné schválené kredity ze třetích zemí, které ratifikovaly uvedenou mezinárodní dohodu.

Kontext

Přijetím Kjótského protokolu se Společenství a jeho členské státy v roce 2002 zavázaly ke snížení svých emisí skleníkových plynů o 8 % ve srovnání s rokem 1990 během let 2008 až 2012. Uvedená směrnice pomůže EU a jejím členským státům, aby účinně plnily závazky přijaté v rámci Kjótského protokolu při zachování hospodářského rozvoje a zaměstnanosti, a to vytvořením trhu s povolenkami na emise skleníkových plynů.

V březnu 2007 Evropská rada schválila cíl snížit emise skleníkových plynů o 30 % do roku 2020 ve srovnání s úrovní v roce 1990, jako příspěvek za účelem dohody po roce 2012, za podmínky, že se další rozvinuté země zaváží k přijetí srovnatelných cílů v závislosti na jejich odpovědnosti a schopnosti. EU je pevně odhodlána snížit své emise skleníkových plynů nejméně o 20 % do roku 2020 ve srovnání s úrovní v roce 1990. V říjnu 2009 podpořila Evropská rada cíl snížit emise o 80 až 95 % do roku 2050 oproti roku 1990, v rámci směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). V souladu s těmito cíli je také konference v Kodani, která se konala od 7. do 18. prosince 2009.