RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Právní aspekty elektronického obchodu („směrnice o elektronickém obchodu“)

Účelem směrnice o elektronickém obchodu je zvýšit právní jistotu tohoto obchodu s cílem posílit důvěru uživatelů internetu. Vytváří stabilní právní rámec tím, že podřizuje služby informační společnosti zásadám vnitřního trhu (volný pohyb a svoboda usazování) a že zavádí omezený počet harmonizovaných opatření.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“)

PŘEHLED

Směrnice je založena na pokynech ve sdělení Komise o elektronickém obchodu (KOM(97) 157 v konečném znění), které stanovilo cíl vytvořit právní rámec pro elektronický obchod v Evropě. Zvolený přístup má za cíl zejména zabránit nadměrné regulaci, je založen na volném trhu, bere v úvahu ekonomickou situaci a poskytuje efektivní ochranu pro cíle v obecném zájmu. Směrnice také zohledňuje přání odstranit rozdíly mezi judikaturou v členských státech, aby tak zavedla odpovídající úroveň jistoty, která podpoří důvěru spotřebitelů a podniků.

Oblast působnosti

Směrnice se vztahuje na všechny služby informační společnosti *: služby mezi podniky, služby mezi podniky a spotřebiteli, služby poskytované jejich příjemci zdarma, které jsou financovány například příjmy z reklamy či sponzoringu, a služby umožňující elektronické transakce on-line (zejména interaktivní prodeje zboží a služeb a nákupní centra on-line).

Zahrnuje zejména tyto činnosti a odvětví on-line: noviny, databáze, finanční služby, odborné služby (advokáti, lékaři, účetní, realitní agenti), zábavní služby (například video na vyžádání), přímý marketing a reklama, jakož i služby přístupu na internet.

Směrnice se vztahuje pouze na poskytovatele služeb * se sídlem v Evropské unii (EU). Nicméně, aby nebyl dotčen globální elektronický obchod, směrnice je koncipována též tak, aby nedošlo k rozporům s právními trendy v jiných částech světa.

Použití vnitrostátních právních předpisů v členském státě, v němž je usazen poskytovatel

Podle článku 3 podléhají poskytovatelé služeb informační společnosti (například provozovatelé internetových stránek) právním předpisům členského státu, v němž jsou usazeni (pravidlo země původu nebo „doložka o vnitřním trhu“). Směrnice definuje místo usazení poskytovatele jako místo, kde poskytovatel služby skutečně vykonává hospodářskou činnost prostřednictvím stálého zařízení po neurčitou dobu. Toto pravidlo země původu tvoří základ směrnice, protože je zárukou bezpečnosti a vytváří právní jistotu, a tyto hodnoty jsou nezbytné k tomu, aby poskytovatelé služeb mohli nabízet své služby po celé Unii.

Předběžné schválení není vyžadováno

Touto směrnicí je členským státům znemožněno, aby na služby informační společnosti uvalily zvláštní postupy schvalování, jež by se nevztahovaly na podobné služby poskytované jinými prostředky. Proto by bylo v rozporu se směrnicí, kdyby spuštění webové stránky podléhalo schvalovacímu řízení. Internetová stránka však může podléhat schválení, pokud je daná činnost regulována (například bankovní a finanční služby on-line).

Průhlednost

Členské státy musejí ve svých právních předpisech zakotvit, že poskytovatelé služeb informační společnosti mohou příjemcům * a příslušným orgánům umožnit snadný, přímý a trvalý přístup k základním informacím týkajícím se jejich činností: jméno, adresa, e-mailová adresa, registrační číslo v obchodním rejstříku, podnikatelská činnost a členství v profesních organizacích, DIČ.

Obchodní sdělení a spamy *

Obchodní sdělení * musejí být jasně identifikovatelná a jednoznačná (článek 6) s cílem posílit důvěru spotřebitelů a zajistit spravedlivé obchodní postupy. Kromě toho musejí být obchodní sdělení elektronickou poštou zřetelně označena při doručení příjemci. Členské státy pak musejí přijmout opatření k zajištění toho, že poskytovatelé, kteří rozesílají nevyžádaná obchodní sdělení elektronickou poštou, budou pravidelně nahlížet do seznamů, do kterých se zapisují lidé, kteří si nepřejí dostávat tyto zprávy („opt-out“ *), a budou respektovat jejich volbu. Směrnice však nezakazuje členským státům, aby umožnily též systém známý jako „opt-in“ *.

Smlouvy on-line

Směrnice zavazuje členské státy k odstranění veškerých zákazů či omezení, pokud jde o používání smluv uzavíraných elektronicky. Zajišťuje naopak právní jistotu tím, že ukládá určité povinnosti informovat o uzavírání elektronických smluv. Tato ustanovení doplňují směrnici z roku 1999 o elektronickém podpisu.

Odpovědnost zprostředkovatelů

Problematika odpovědnosti zprostředkovatelů, a to zejména poskytovatelů hostingu, je velmi citlivá otázka. Jde vlastně o to určit, do jaké míry lze tyto zprostředkovatele technického provozu volat k odpovědnosti za nezákonný a škodlivý obsah publikovaný na jejich síti nebo jejich serveru.

S cílem ukončit stávající právní nejistotu směrnice zbavuje zprostředkovatele veškeré odpovědnosti, vzhledem k tomu, že hrají pasivní roli a zajišťují jen „přepravu“ informací od třetích stran. Směrnice také omezuje odpovědnost poskytovatelů služeb za jiné zprostředkovatelské činnosti, jako je ukládání informací. Jinými slovy, poskytovatelé infrastruktury a poskytovatelé přístupu nemají odpovědnost za přenášené informace, pokud se nenacházejí na počátku přenosu a nevybírají příjemce přenosu či dotyčných informací.

Směrnice však zároveň upřesňuje, že členské státy mohou zavést povinnost pro provozovatele webových stránek co nejdříve informovat příslušné orgány veřejné správy o údajných ilegálních aktivitách uživatelů internetu. Stejně tak mohou členské státy stanovit požadavky pro poskytovatele hostingu, aby sdělovali příslušným orgánům informace, díky nimž bude možné zjistit vlastníky hostovaných stránek.

Provádění směrnice

Členské státy a Komise podpoří vypracování kodexu chování ze strany profesních sdružení nebo organizací na úrovni Společenství pro řádné provádění směrnice. Komise zajistí, aby tyto kodexy byly v souladu se zásadami práva Společenství a transparentnosti na úrovni Společenství. Do procesu přípravy a zavádění kodexů chování by měla být zapojena sdružení spotřebitelů (článek 16).

V případě sporu mezi poskytovatelem a příjemcem služby informační společnosti členské státy zajistí, aby jejich právní předpisy umožnily účinné využití mechanismů mimosoudního řešení sporů, včetně řešení prostřednictvím vhodných elektronických kanálů. Členské státy musí zajistit, aby organizace mimosoudního urovnání sporů uplatňovaly zásady nezávislosti, transparentnosti, možnosti vyjádření obou stran, účinnosti postupu, zákonnosti rozhodnutí, svobody stran a zastoupení (článek 17).

Členské státy zajistí, aby se na služby informační společnosti vztahovaly účinné opravné prostředky. Tyto prostředky musejí umožňovat, aby se přijala opatření k nápravě údajných porušení a předcházení dalšímu poškození dotčených zájmů (článek 18).

Členské státy zajistí, aby jejich příslušné orgány disponovaly pravomocemi pro dohled a vyšetřování, nezbytnými pro účinné provádění této směrnice. Dále zajistí, aby jejich orgány spolupracovaly s vnitrostátními orgány jiných členských států a určí pro tento účel kontaktní osobu, jejíž údaje sdělí ostatním členským státům a Komisi (článek 19).

Výjimky

Směrnice stanoví tři druhy výjimek:

  • některé činnosti jsou vyňaty z oblasti působnosti (příloha 1), jako např. činnost notářů nebo obhajoba před soudem;
  • článek 3 (doložka „země původu“) se nevztahuje na několik konkrétních oblastí (např. autorská práva nebo smluvní závazky ve spotřebitelských smlouvách);
  • členské státy mohou přijímat opatření, která omezí volný pohyb služeb majících svůj původ v jiném členském státu (výjimky případ od případu) např. v souvislosti s ochranou nezletilých, ochranou zdraví nebo spotřebitele.
Klíčové pojmy aktu
  • služby informační společnosti: služby poskytované zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na osobní žádost příjemce těchto služeb;
  • poskytovatel služby: jakákoliv fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje služby informační společnosti;
  • usazený poskytovatel služby: poskytovatel skutečně vykonávající hospodářskou činnost prostřednictvím stálého zařízení po neurčitou dobu. Přítomnost a využívání technických prostředků a technologií potřebných pro poskytování služby sama o sobě nepředstavuje okolnost, že je poskytovatel usazen;
  • příjemce služby: jakákoliv fyzická nebo právnická osoba, která k profesním či jiným účelům využívá služeb informační společnosti, zejména za účelem vyhledávání informací či jejich zpřístupňování;
  • obchodní sdělení: jakákoliv forma sdělení s výjimkou zvláštních případů uvedených ve směrnici, jehož účelem je přímo či nepřímo propagovat zboží, služby nebo pověst podniku, organizace nebo osoby, jež vyvíjejí obchodní, průmyslovou či řemeslnou činnost nebo vykonávají regulované povolání;
  • opt-out: zaslání nevyžádaných obchodních sdělení na e-mailové adresy uživatelů internetu, kteří neudělili svůj výslovný souhlas k přijímání obchodních sdělení, kteří však mají zároveň možnost nechat své jméno ze seznamu odstranit. V tomto systému je souhlas uživatele internetu implicitní.
  • opt-in: povolené zasílání obchodních sdělení na seznam e-mailových adres uživatelů internetu, kteří udělili svůj souhlas s přijímáním reklamy. V tomto případě je souhlas uživatele internetu explicitní.
  • „spamování“: výrazem spam (původ má v americkém žargonu) se označují nevyžádané zprávy. Spamováním se rozumí zaslání jedné zprávy velkému počtu uživatelů internetu. Jedná se též o marketingový postup, zpravidla necílený, kdy se na elektronické adresy odesílají reklamy, které zaplavují schránky elektronické pošty uživatelů internetu.

ODKAZY

Akt Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník
Směrnice 2000/31/ES (přijetí: spolurozhodování COD/1998/0325)

17. 7. 2000

-

Úř. věst. L 178 

ze dne 17. 7. 2000

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Zpráva Komise ze dne 21. listopadu 2003: první zpráva o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“).

Tato zpráva je prvním vyhodnocením provádění, uplatňování a dopadu směrnice o elektronickém obchodu. Ukazuje, že směrnice měla příznivý vliv na elektronický obchod v Evropě, a ten stále narůstá.

Členské státy směrnici provádějí celkově uspokojivě. S výjimkou Nizozemska členské státy rozhodly o provedení směrnice přijetím horizontálního zákona o elektronickém obchodu s cílem vytvořit co nejpřehlednější vnitrostátní rámec. Při provádění se pozornost zaměřovala na ustanovení o vnitřním trhu a ustanovení o odpovědnosti zprostředkujících poskytovatelů služeb. Některé členské státy rozhodly, že do svých vnitrostátních právních předpisů zapracují doplňkové prvky, kterých se směrnice nedotýká, například: odpovědnost poskytovatelů internetových odkazů a vyhledávačů, postupy, jak nahlásit a odstranit nelegální obsah, povinnost registrace poskytovatelů služeb, filtrování, šifrování a uchovávání údajů. Ve zprávě se také zdůrazňuje, že se zdá, že díky směrnici se snížil počet soudních sporů, a tím se i snížila míra právní nejistoty, zejména s ohledem na odpovědnost poskytovatelů internetových služeb. Zdá se tak, že díky směrnici se podařilo vytvořit vhodný právní rámec pro služby informační společnosti.

Komise s ohledem na navazující činnosti hodlá:

  • zaručit řádné uplatňování této směrnice;
  • podporovat administrativní spolupráci a výměnu informací mezi členskými státy;
  • zlepšit dostupnost informací pro podniky a občany a jejich celkové povědomí v této oblasti;
  • sledovat politický vývoj a identifikovat oblasti pro budoucí činnost;
  • posílit mezinárodní spolupráci a legislativní dialog.

Communication from the Commission of 14 May 2003 to the Council, the European Parliament and the European Central Bank - Application to financial services of article 3(4) to (6) of the Electronic Commerce Directive [COM(2003) 259 – Not published in the Official Journal] (Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropské centrální bance ze dne 14. května 2003 – Uplatňování finančních služeb podle čl. 3 odst. 4 až 6 směrnice o elektronickém obchodu (KOM(2003) 259 – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)).


Toto sdělení bylo vydáno s úmyslem zajistit, aby mechanismy stanovené v čl. 3 odst. 4 až 6 směrnice o elektronickém obchodu byly správně a důsledně uplatňovány, přičemž umožňuje členským státům uplatňovat případ od případu omezení týkající se obecného zájmu, pokud jde o služby informační společnosti poskytované v jiném členském státě. Poskytuje pomoc členským státům, které chtějí využít těchto mechanismů, ačkoli se nejedná o dokument interpretativní povahy. Analýza, již akt obsahuje, se zakládá na judikatuře Soudního dvora. Její snahou není systematicky pokrýt všechny aspekty daného článku; týká se pouze těch aspektů, kde Komise zjistila, že je potřeba určitého vyjasnění či pomoci.

Poslední aktualizace: 05.01.2005
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky