RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 23 jazycích
Nové jazyky:  BG - CS - ET - GA - LV - LT - HU - MT - PL - RO - SK - SL

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Proces přistoupení nového členského státu

Proces rozšíření Evropské unie (EU) má v historii svou funkci: učinit z evropského kontinentu mírový prostor stability a prosperity. EU postupně zaváděla proces, který kandidátské země na přistoupení vedl a pomáhal jim připravit se na povinnosti členských států, a to zejména v období přechodu, reforem a zavádění práva a politik EU.

PŘEHLED

Každý evropský stát, který chce přistoupit k Evropské unii (EU), musí zachovávat společné hodnoty EU uvedené v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (Smlouvy o EU): dodržování úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Navíc se zavazuje prosazovat tyto hodnoty v rámci EU a ve vztahu k třetím zemím.

Podmínky přistoupení k EU jsou uvedeny v článku 49 Smlouvy o EU. Stát, který chce přistoupit, nejprve předloží svoji kandidaturu Radě. O této kandidatuře je informován Evropský parlament i národní parlamenty. Rada konzultuje s Komisí a požádá o schválení Evropským parlamentem, který rozhoduje většinou hlasů svých členů. V případě schválení rozhoduje Rada o přistoupení jednomyslně.

Podmínky přistoupení a úpravy smluv a institucí, které souvisí s členstvím, jsou předmětem dohody mezi členskými státy a danou kandidátskou zemí. Tato dohoda nebo smlouva o přistoupení podléhá ratifikaci všech smluvních států.

Proces přistoupení

Ke každé žádosti o přistoupení vypracovává Komise stanovisko a Rada rozhodnutí, kterým je žádajícímu státu přidělen status kandidátské země. Tento status však nemusí nutně znamenat okamžité zahájení jednání o přistoupení. Za tímto účelem musí kandidátská země splňovat určité podmínky.

Země musí splňovat kritéria způsobilosti, která byla stanovena na zasedání Evropské rady v Kodani v roce 1993 a doplněna na zasedání Evropské rady v Madridu v roce 1995. Jsou to:

  • politická kritéria: institucionální stabilita musí zaručovat demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin;
  • ekonomická kritéria: existence funkčního tržního hospodářství, schopnost čelit konkurenčnímu tlaku a tržním silám v rámci Evropské unie;
  • schopnost převzít závazky vyplývající z členství, podle právních předpisů a politik EU (nebo acquis Společenství), včetně dodržování cílů politické, hospodářské i měnové unie.

Kandidátská země musí také vytvořit podmínky pro své začlenění přizpůsobením svých administrativních struktur.

Země západního Balkánu by měly dosáhnout uspokojivých výsledků v procesu stabilizace a přidružení (zejména v oblasti obchodu) dříve, než bude EU moci prozkoumat jejich případné žádosti o přistoupení.

Schopnost splynout s EU (či jinak schopnost integrace) je dalším základním prvkem. EU musí být schopna přijmout nové členy, prohloubit integraci a zajistit řádný chod svých institucí a politik. Noví členové musí být ze své strany dobře připraveni na status členského státu. Rozšíření musí být také podpořeno veřejným míněním jak v členských státech, tak v kandidátských zemích.

Jakmile kandidátská země splní tato kritéria, mohou být zahájena jednání o přistoupení. Evropská rada rozhodne o vhodnosti zahájit tato jednání na základě stanoviska Komise.

Přístupová jednání jsou základem procesu přistoupení. Týkají se přijetí, zavádění a provádění acquis Společenství kandidátskými zeměmi. Jejich cílem je pomoci kandidátským zemím připravit se na povinnosti členských států po přistoupení. Jednání, vycházející ze schopností jednotlivých kandidátských zemí, jsou vedena individuálně, neboť stupeň připravenosti se může v jednotlivých kandidátských zemích lišit.

Průběh jednání o přistoupení vychází z rámce stanoveného Radou na základě návrhu Komise. Dává do souvislosti představu o jednáních, která mají být vedena, s charakteristikou jednotlivých kandidátských zemí. Rámec pro jednání obsahuje:

  • zásady a postupy jednání;
  • body, o kterých může být jednáno, jako například finanční aspekty, dočasné výjimky nebo ochranná opatření ve specifických oblastech acquis (například volný pohyb osob, strukturální politika nebo zemědělství);
  • politické a hospodářské reformy;
  • výsledek jednání, který zůstává otevřený;
  • cíl jednání, kterým je přistoupení.

Jednání se týkají přijetí acquis Společenství. Začínají přípravnou fází nebo screeningem acquis („screening“), vedeným Komisí. Screening má posoudit stupeň připravenosti kandidátské země, seznámit ji s acquis a označit kapitoly, které je třeba otevřít na základě srovnávacích kritérií („benchmarků“). Srovnávací kritéria se týkají přípravných etap podstatných pro budoucí sladění a dodržování smluvních povinností dohod o přidružení souvisejících s acquis. O případných srovnávacích kritériích či o otevření určité kapitoly rozhoduje Rada jednomyslně na základě doporučení Komise.

Jednání se konají v rámci dvoustranných mezivládních konferencí, kterých se účastní členské státy EU a daná kandidátská země.

Jednání se uzavírají, jakmile kandidátská země splní kritéria („benchmarky“) stanovená pro uzavření určité kapitoly (například: legislativní opatření, správní a soudní orgány, části acquis skutečně realizované, funkční tržní hospodářství pro jednotlivé hospodářské kapitoly). Země musí také přijmout návrh společného postoje EU vypracovaný Komisí a jednomyslně přijatý Radou. Již uzavřené kapitoly však mohou být znovu otevřeny v případě, že kandidátské země přestanou požadované podmínky splňovat.

Jednání o přistoupení mohou být pozastavena v případě vážného a trvalého porušování zásad, na nichž je založena Evropská unie. Komise může ze své vlastní iniciativy nebo na žádost některého třetího členského státu doporučit pozastavení jednání a stanovit podmínky opětovného zahájení jednání. Rada přijímá toto doporučení kvalifikovanou většinou poté, co vyslechla příslušnou kandidátskou zemi.

Jakmile jsou uzavřena jednání o všech kapitolách, blíží se proces přistoupení ke konci. Za začátek přistoupení lze považovat uzavření dohody, smlouvy o přistoupení, mezi členskými státy a danou kandidátskou zemí. O uzavření celého procesu však rozhoduje Rada jednomyslně až po obdržení stanoviska Komise a souhlasu Evropského parlamentu. Smlouva o přistoupení obsahuje:

  • výsledek jednání o přistoupení, podmínky přistoupení a ochranná či odkladná opatření v oblastech, které vyžadují další prohlubování;
  • přizpůsobení orgánů a smluv, rozdělení hlasů při hlasování v Radě a Evropském parlamentu, počet poslanců Evropského parlamentu, členů Výboru regionů, atd.;
  • datum přistoupení.

Smlouva o přistoupení musí být ratifikována všemi členskými státy i budoucím členským státem. Od této chvíle je kandidátská země zemí přistupující a pokračuje v procesu přistoupení přizpůsobením oblastí, u kterých musí být dosaženo pokroku pod dohledem Komise.

Nástroje procesu přistoupení

Předvstupní strategie se vytváří pro každý proces přistoupení a pro každou jednotlivou kandidátskou zemi. Tato strategie určí nástroje (vyjmenované níže), které pomohou kandidátské zemi v přípravném procesu.

Dvoustranné dohody uzavřené mezi EU a jednotlivou kandidátskou zemí slouží jako rámec dialogu a jednání. Jedná se například o dohodu o přidružení a dohodu o celní unii uzavřené s Tureckem a dohody o stabilizaci a přidružení zemí západního Balkánu.

Dialogy týkající se politiky a hospodářství probíhají mezi EU a jednotlivou kandidátskou zemí kvůli upevnění celého procesu. Jejich výsledky se zahrnují do jednání o přistoupení.

Přístupová partnerství vytváří individuální rámec pro každou kandidátskou zemi. Podrobně vysvětlují:

  • priority krátkodobých a střednědobých reforem, vycházejících z kodaňských kritérií;
  • priority posilování institucí a infrastruktury;
  • referenční rámec finanční pomoci zajišťované evropskými fondy.

Národní programy pro přijetí acquis (NPAA) jsou stanoveny v přístupových partnerstvích a vytvořeny pro každou jednotlivou kandidátskou zemi. Představují časový plán zavedení priorit stanovených přístupovým partnerstvím a lidské a finanční zdroje, které jim jsou přiděleny.

Účast na programech, v agenturách a výborech EU je otevřena pro všechny kandidátské země. Kandidátská země sem finančně přispívá; tento příspěvek může být částečně hrazen z předvstupní finanční pomoci. Kandidátské země však mají v programech, kterých se účastní, pouze status pozorovatele a účastní se zasedání monitorovacích výborů těchto programů, pouze pokud se jich týkají (vzdělávání, odborná příprava, mládež, životní prostředí, zdraví atd.). Účast v agenturách se liší podle druhu agentury, může být úplná nebo částečná.

Sledování Komisí („monitoring“) začíná v okamžiku předložení žádosti o přistoupení a pokračuje až do doby, kdy kandidátská země skutečně přistoupí k EU.

Toto hodnocení se objevuje ve výročních zprávách, kde Komise posuzuje schopnost kandidátských zemí ujmout se povinností členských států. Ve zprávách jsou podrobně hodnocena kodaňská kritéria, včetně posouzení, jak je přijímáno a realizováno acquis v jednotlivých kapitolách.

Pravidelně a jako doplněk ročního hodnocení zavedla Komise sledování postupu jednání o přistoupení. Sledování vychází z rámce jednání a má za úkol posoudit přizpůsobení se kandidátské země acquis a jeho realizaci. Hodnocení je pravidelně zveřejňováno v monitorovacích zprávách.

Cílem dialogu s občanskou společností je sdružit občanské společnosti EU a kandidátských zemí v procesu přistoupení, aby se posílilo vzájemné porozumění a poznávání.

Předvstupní finanční pomoc podporuje:

  • reformy institucí a zavedení nezbytné infrastruktury, aby došlo ke srovnání s acquis a jeho realizaci;
  • regionální a přeshraniční spolupráci;
  • regionální rozvoj;
  • přípravu na účast ve strukturálních fondech EU.

Předvstupní pomoc a předvstupní proces spolu vzájemně souvisí. Proto musí být tato podpora přizpůsobena pokroku dosaženému kandidátskou zemí a novým prioritám.

Pro období 2007–2013 zahrnuje nástroj předvstupní pomoci (NPP) finanční podporu pro kandidátské země i potenciální kandidátské země západního Balkánu.

Kandidátské země mohou navíc využívat spolufinancování těch mezinárodních finančních institucí, se kterými podepsala Komise dohody. Tyto dohody umožňují nejen posílit spolupráci těchto institucí, ale také lépe usměrňovat půjčky a fondy v předvstupním procesu. Důležitou roli hraje také Evropská investiční banka (EIB) (DE) (EN) (FR), jakožto finanční instituce jmenovaná EU.

Kontext

EU od svého vzniku v roce 1957 postupně provedla pět rozšíření. Původně se skládala ze šesti zakládajících členských států a dnes má členských států dvacet sedm.

Rozšíření v letech 2004 a 2007 byla nebývalá vzhledem k počtu států, které přistoupily, ale také vzhledem k výzvám, které vznikly přistoupením těchto zemí. Ve skutečnosti vyžadovala jak politická, tak hospodářská situace většiny těchto zemí větší přípravu. Navíc se sama EU měla lépe připravit na jejich přijetí. Proto byl proces rozšíření prohlouben.

Poslední aktualizace: 16.03.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky