RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Koordinace systémů sociálního zabezpečení

Cílem koordinace systémů sociálního zabezpečení je usnadnit volný pohyb občanů v Evropské unii (EU). Tato koordinace se zakládá na spolupráci vnitrostátních úřadů sociálního zabezpečení.

AKT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Viz pozměňovací akt(y)).

PŘEHLED

Systémy sociálního zabezpečení zemí Evropské unie (EU) jsou vzájemně koordinovány. Rozhodování o sociálních dávkách a podmínkách jejich přiznání se nicméně děje na vnitrostátní úrovni podle tradic a kultury každé země.

Evropské právo stanovuje pravidla a principy, kterými zaručí právo na volný pohyb osob v EU.

Dotčené osoby

Toto nařízení se uplatňuje na všechny státní příslušníky členského státu EU, na něž se vztahují nebo vztahovaly právní předpisy jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a jejich pozůstalé.

Stejně tak se uplatňuje na státní příslušníky třetí země, kteří legálně pobývají v EU a jejichž situace je váže k více členským státům. Nařízení se uplatňuje také na jejich rodinné příslušníky a jejich pozůstalé.

Podle zásady rovného zacházení jsou si státní příslušníci členského státu EU a osoby, které v tomto státě bydlí, ale nemají jeho státní občanství, rovni v právech a povinnostech stanovených vnitrostátními právními předpisy.

Ustanovení tohoto nařízení se týkají všech tradičních kategorií sociálního zabezpečení, kterými jsou:

  • nemoc;
  • mateřství;
  • pracovní úrazy;
  • nemoci z povolání;
  • dávky v invaliditě;
  • dávky v nezaměstnanosti;
  • rodinné dávky;
  • dávky ve stáří;
  • pohřebné.

Nařízení také uznává zásadu sčítání dob, podle níž jsou doby pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů jednoho členského státu zohledňovány ve všech ostatních členských státech. To znamená, že vznik nároku na dávky v jednom členském státě musí brát v úvahu dobu pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení v jiném členském státě EU.

Stanovení příslušných právních předpisů

Na pojištěnou osobu se uplatňují právní předpisy pouze jednoho členského státu. Dotčeným členským státem je ten, ve kterém osoba vykonává výdělečnou činnost.

Na některé kategorie pracovníků se vztahují zvláštní pravidla. Jedná se zejména o úředníky podléhající právním předpisům členského státu, pod který spadá správní orgán, který je zaměstnává, a pracovníky, kteří jsou zaměstnáni nebo konají samostatnou výdělečnou činnost ve více členských státech.

Věcné dávky (nemoc, mateřství a rovnocenné otcovské dávky)

Příhraniční pracovníci spadají pod orgán státu, v němž pracují, i když mají bydliště v jiném členském státě a mají přístup ke zdravotní péči obou těchto států. Zvláštní ustanovení se dotýká věcných dávek určených jejich rodinným příslušníkům.

Osoby pobývající v jiném členském státě než je stát, kde mají bydliště, zvláště na dovolené, musí mít možnost pobírat potřebné dávky v nemoci i během svého pobytu v tomto státě. Finanční podmínky vyplácení těchto dávek určují právní předpisy státu, ve kterém osoba pobývá, ovšem náklady ponese instituce sociálního zabezpečení v místě bydliště.
Toto právo zaručuje Evropská karta zdravotního pojištění, kterou si každý pojištěnec může vyžádat od svého orgánu sociálního pojištění.

Rodinní příslušníci pracovníka pobírajícího důchod mají nárok na některé věcné dávky. A to i v případě, že bydlí v jiném členském státě než příjemce dávky.

Příhraniční pracovníci v důchodu

Sociální pojištěnci spadající do této kategorie mohou pobírat dávky v členském státě, v němž byli naposledy činní jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné, jde-li o pokračování léčení započatého v uvedeném členském státě.

Tito pracovníci i jejich rodinní příslušníci mohou i nadále přijímat lékařskou péči v členském státě, v němž naposledy pracovali:

  • bez omezení, pokud během pěti let předcházejících vzniku nároku na starobní nebo invalidní důchod byli po dobu alespoň dvou let zaměstnáni nebo samostatně výdělečně činní jako příhraniční pracovníci;
  • pokud se tak dotyčné členské státy rozhodly.

Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání

Osoba, která utrpěla pracovní úraz nebo onemocněla nemocí z povolání a která bydlí nebo pobývá v jiném než příslušném členském státě, má nárok na zvláštní věcné dávky ze systému pojištění pro případ pracovního úrazu a nemoci z povolání. Tyto dávky poskytuje instituce místa bydliště nebo pobytu podle platných právních předpisů.

Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví úhradu nákladů na převoz osoby, která utrpěla pracovní úraz nebo u které je zjištěna nemoc z povolání, uhradí náklady na převoz do místa jejího bydliště. Tato instituce tento převoz předem povolí; povolení se nevyžaduje v případě příhraničních pracovníků.

Pohřebné

Zemře-li pojištěná osoba nebo její rodinný příslušník na území jiného členského státu, než je příslušný stát, má se za to, že k úmrtí došlo na území příslušného státu. Příslušná instituce je tedy povinna přiznat pohřebné splatné podle právních předpisů, které uplatňuje, i když má oprávněná osoba bydliště na území jiného členského státu, než je příslušný stát.

Dávky v invaliditě

Ve věci dávek v invaliditě mohou členské státy rozhodnout o stanovení výše dávek podle délky dob pojištění nebo bydliště (viz příloha VI nařízení).

Starobní důchod

Všechny členské státy, ve kterých byla osoba pojištěna, musí vyplácet starobní důchod, jakmile tato osoba dosáhne důchodového věku. Při výpočtu výše dávek se zohlední všechny doby získané v jiném členském státě.

Nařízení obsahuje ustanovení týkající se způsobu, jakým instituce vypočítají výši dávek a stanoví pravidla předcházení souběhu.

Pokud má pracovník nárok na dávky ve více členských státech, celková výše těchto dávek nesmí být nižší, než je minimální výše dávek stanovená právními předpisy členského státu, ve kterém bydlí, za předpokladu, že tento stát disponuje režimem minimálního důchodu. V opačném případě musí instituce členského státu, kde osoba bydlí, uhradit doplatek.

Dávky v nezaměstnanosti

Pokud jde o dávky v nezaměstnanosti, příslušná instituce členského státu přihlíží k dobám pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by šlo o doby získané podle právních předpisů, které uplatňuje.

Nezaměstnaná osoba může odejít do jiného členského státu hledat zaměstnání, a přitom je jí zachován nárok na dávky v nezaměstnanosti po dobu tří měsíců. Příslušné služby nebo instituce mohou tuto lhůtu prodloužit nejvýše na šest měsíců. Nevrátí-li se nezaměstnaná osoba před uplynutím této lhůty, ztrácí všechny nároky na dávky.

Předdůchodové dávky

Poživatelé nároku na předdůchodové dávky mohou pobírat dávky, mít přístup k zdravotní péči a pobírat rodinné dávky v jiném členském státě. Na základě zásady rovného zacházení mají stejná práva a povinnosti jako ostatní občané tohoto státu.

Protože zákonné systémy předdůchodových dávek existují jen v omezeném počtu členských států, není do tohoto nařízení zahrnuto pravidlo o sčítání dob pro vznik nároku na předdůchodové dávky.

Rodinné dávky

Osoba má nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy příslušného členského státu, včetně dávek pro rodinné příslušníky, kteří bydlí v jiném členském státě, jako by bydleli v příslušném členském státě.

V případě souběhu nároků se rodinné dávky poskytují v souladu s právními předpisy, které mají přednost.

Zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky

Navzdory obecnému pravidlu se tyto dávky nedají vyvážet, pokud jsou uvedeny v příloze X a pokud splňují jistá kritéria. Tato kritéria se uplatňují ve všech členských státech tak, že k podobným dávkám se přistupuje všude stejně.

Nástroje koordinace systémů sociálního zabezpečení

Toto nařízení posiluje zásadu řádné správy. V souladu s touto zásadou instituce odpovídají v přiměřené lhůtě na veškeré dotazy a v této souvislosti poskytují dotčeným osobám veškeré informace potřebné k výkonu práv přiznaných jim tímto nařízením. V případě obtíží při výkladu nebo použití tohoto nařízení se musí dotčené instituce kontaktovat, aby pro dotčenou osobu našly řešení.

Nařízení stanovuje mechanismy, které mají zaručit řádné fungování a spolupráci mezi členskými státy a jejich institucemi ve věci sociálního zabezpečení, mezi něž patří:

  • správní komise, která se zabývá všemi správními otázkami a otázkami výkladu vyplývajícími z tohoto nařízení nebo z jakékoli uzavřené dohody, která s ním souvisí;
  • technická komise, zřízená při správní komisi, pověřená shromažďováním technických dokumentů, zpracováním studií a prováděním další práce potřebné k plnění svých úkolů;
  • účetní komise, která stanovuje průměrné náklady na proplácení zdravotní péče v členských státech;
  • poradní výbor pověřený formulováním stanovisek a předkládáním návrhů správní komisi.

Kontext

Koordinace systémů sociálního zabezpečení byla uskutečněna v roce 1971 přijetím nařízení Rady (EHS) č. 1408/71. Toto nařízení zaručilo všem pracovníkům, kteří jsou státními příslušníky členských států, rovné zacházení a pobírání dávek sociálního zabezpečení bez ohledu na místo zaměstnání nebo bydliště.

ODKAZY

Akt Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník

Nařízení (ES) č. 883/2004

20. 5. 2004

-

Úř. věst. L 314

ze dne 7. 6. 2004

Pozměňovací akt(y) Vstup v platnost Lhůta pro provedení v členských státech Úřední věstník

Nařízení (ES) č. 988/2009

30. 10. 2009

-

Úř. věst. L 284 ze dne 30. 10. 2009

Nařízení (ES) č. 1231/2010

1. 1. 2011

-

Úř. věst. L 344 ze dne 29. 12. 2010

Nařízení (EU) č. 465/2012

28. 6. 2012

-

Úř. věst. L 149 ze dne 8. 6. 2012

Postupné změny a opravy nařízení (ES) č. 883/2004 byly začleněny do základního textu. Toto konsolidované znění má pouze informativní hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 284 ze dne 30.10.2009). Toto nařízení specifikuje změny použití, které musí umožnit zajištění rychlosti a účinnosti dávek, a to navzdory různorodosti vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení.

Poslední aktualizace: 27.02.2013
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky