RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Úprava pracovní doby: základní směrnice

Směrnice stanoví všeobecné minimální bezpečnostní a zdravotní požadavky na úpravu pracovní doby. Mimo jiné se zabývá denní dobou odpočinku, přestávkami v práci, týdenní dobou odpočinku, dovolenou za kalendářní rok a některými aspekty noční práce a práce na směny. Pro silniční dopravu, práci na moři a civilní letectví existují odvětvová opatření.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby

PŘEHLED

Ve snaze zajistit srozumitelnost a přehlednost práva Společenství tato směrnice sjednocuje původní základní směrnici (DA) (DE) (EL) (EN) (ES) (FR) (IT) (NL) (PT) (FI) (SV) Rady 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 i její úpravu směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/34/ES ze dne 22. června 2000. Jejím úkolem je nastolení rovnováhy mezi hlavním cílem bezpečnosti a zdraví pracujících na jedné straně a potřebami moderního evropského hospodářství na straně druhé.

Úprava pracovní doby

Pracovní doba * je doba, během níž pracovník pracuje, je k dispozici zaměstnavateli a vykonává svou činnost nebo povinnosti v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi.

Členské státy přijímají nutná opatření, aby každý pracovník měl nárok na:

  • minimální denní odpočinek * po dobu jedenácti po sobě jdoucích hodin během 24 hodin;
  • nárok na přestávku na odpočinek při pracovní době delší než šest hodin;
  • minimální nepřetržitý odpočinek v délce 24 hodin za každé období sedmi dnů a navíc jedenáctihodinový denní odpočinek;
  • maximální délku týdenní pracovní doby 48 hodin včetně přesčasů;
  • placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů.

Pro výpočet týdenních průměrů mohou členské státy stanovit referenční období:

  • nepřesahující 14 dnů pro dobu odpočinku v týdnu;
  • nepřesahující čtyři měsíce pro maximální týdenní pracovní dobu;
  • vymezené po konzultaci se sociálními partnery nebo kolektivními smlouvami o délce noční práce.

Noční práce * přestavuje zvláštní případ, protože běžná pracovní doba pro noční pracovníky nesmí přesahovat v průměru osm hodin za 24 hodin. Noční práce spojená se zvláštními riziky nebo těžkou fyzickou či duševní námahou je vymezena vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi či kolektivními smlouvami.

Noční pracovníci * musí požívat úrovně ochrany ve věci zdraví a bezpečnosti odpovídající povaze jejich práce. Mají nárok na bezplatné posouzení svého zdravotního stavu před zařazením na noční práci a poté v pravidelných odstupech. Pokud byli posouzeni jako nezpůsobilí pro noční práci, musí být převedeni, pokud je to možné, na práci ve dne. Zaměstnavatel, který organizuje práci podle určitého rozvrhu, musí přihlížet k obecné zásadě, že práce má být přizpůsobena člověku, s cílem zejména omezit monotónní práce a práce s vnuceným pracovním tempem. Zaměstnavatel, který pravidelně používá noční pracovníky, oznamuje tuto skutečnost příslušným orgánům ochrany zdraví a bezpečnosti práce.

Odchylky od výše uvedených zásad mohou být přijaty prostřednictvím kolektivních smluv nebo po dohodě se sociálními partnery. Odchylky mohou být povoleny:

  • tam, kde se při dodržování obecných zásad ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků délka pracovní doby neměří nebo si ji mohou určit sami pracovníci;
  • v případě činností, při nichž jsou pracoviště pracovníka a jeho bydliště od sebe vzdálena, jako jsou práce na moři *;
  • v případě činností souvisejících se zajištěním ostrahy nebo dozoru za účelem ochrany majetku a osob;
  • v případě činností, kde je nutná nepřetržitá služba, jako jsou zdravotnická péče, zemědělství nebo služby tisku a informací;
  • v případě předvídatelného nárůstu činností, zejména v zemědělství, cestovním ruchu, poštovních službách nebo v železniční dopravě;
  • za podmínky, že dotyčným pracovníkům jsou přiznány rovnocenné náhradní doby odpočinku:
    • podle kritérií uvedených v směrnici, například u činností, kde je nutné zajistit kontinuitu služby nebo výroby;
    • prostřednictvím kolektivních smluv nebo dohod uzavřených mezi sociálními partnery.

Odchylky od referenčních období pro výpočet týdenní pracovní doby nesmějí přesáhnout šest měsíců, nebo prostřednictvím kolektivních smluv dvanáct měsíců.

Členský stát má možnost povolit zaměstnavateli odchylku od 48 hodin v období sedmi dnů za podmínky, že pracovník dal souhlas s vykonáváním takové práce. Pokud odmítne, nesmí mu tím vzniknout žádná újma. Zaměstnavatel se zavazuje vést aktualizované záznamy o všech pracovnících, kteří vykonávají práci překračující limity pracovní doby, a tyto záznamy dát v případě potřeby k dispozici příslušným orgánům. Musí být dodržovány obecné zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví.

Na některé sektory se vztahují zvláštní opatření:

  • mobilní pracovníci * a práce na moři: opatření o denním odpočinku, přestávce na odpočinek, týdenním odpočinku a noční práci se nevztahují na mobilní pracovníky, členské státy však zaručí dostatečný odpočinek * v souladu se zásadami směrnice. Referenční období pro výpočet maximální týdenní pracovní doby pracovníků na moři mohou být prodloužena na dvanáct měsíců;
  • pracovníci na palubě námořních rybářských plavidel: ustanovení o denní době odpočinku, maximální délce týdenní pracovní doby a noční práci se nevztahují na pracovníky na palubě námořního rybářského plavidla plujícího pod vlajkou členského státu, ale průměrná týdenní pracovní doba nesmí překročit 48 hodin vypočítaných na základě referenčního období nepřesahujícího dvanáct měsíců. Maximální pracovní doba je 14 hodin v období 24 hodin a 72 hodin v období sedmi dnů. Minimální doba odpočinku nesmí být kratší než deset hodin v období 24 hodin a 77 hodin v období sedmi dnů. Maximální počet pracovních hodin nebo minimální počet hodin odpočinku v těchto dvou oblastech upřesní právní a správní předpisy, kolektivní smlouvy nebo dohody mezi sociálními partnery. Komise nejpozději do roku 2009 přezkoumá ustanovení v této oblasti;
  • lékaři v rámci jejich vzdělávání: pro lékaře v rámci jejich vzdělávání bylo od 1. srpna 2004 zřízeno pětileté přechodné období. Během prvních tří let přechodného období nesmí počet týdenních pracovních hodin přesahovat průměr 58 hodin. Poté během následujících dvou let nesmí přesáhnout průměr 56 hodin. Některé členské státy mohou k pětiletému přechodnému období získat doplňkovou lhůtu jednoho roku. V takovém případě nesmí pracovní doba přesáhnout průměr 52 hodin týdně. Na konci tohoto přechodného období je strop 48 hodin týdně.

Každých pět let předkládají členské státy a Komise zprávu o praktickém provádění této směrnice.

Klíčové pojmy aktu
  • Pracovní doba: jakákoli doba, během níž pracovník pracuje, je k dispozici zaměstnavateli a vykonává svou činnost nebo povinnosti v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi.
  • Doba odpočinku: každá doba, která není pracovní dobou.
  • Noční doba: každá doba v délce nejméně sedmi hodin, vymezená vnitrostátními právními předpisy, která ve všech případech musí zahrnovat dobu mezi půlnocí a pátou hodinou ranní.
  • Noční pracovník: jednak každý pracovník, který během noční doby pracuje nejméně tři hodiny své běžné denní pracovní doby, a jednak každý pracovník, který pravděpodobně odpracuje během noční doby určitou část své roční pracovní doby, vymezené podle volby dotčeného členského státu
    1. buď vnitrostátními předpisy po konzultaci se sociálními partnery, nebo
    2. kolektivními smlouvami či dohodami uzavřenými mezi sociálními partnery na vnitrostátní či regionální úrovni.
  • Mobilní pracovník: každý pracovník zaměstnaný jako člen posádky v podniku, který provozuje služby v osobní dopravě nebo přepravě zboží po pozemních komunikacích, letecky nebo po vnitrozemských vodních cestách.
  • Práce na moři: práce vykonávaná hlavně na zařízení nebo z něj (včetně vrtných zařízení), spojená přímo nebo nepřímo s průzkumem, těžbou nebo dobýváním nerostných zdrojů, včetně uhlovodíků, a potápěním v souvislosti s takovými činnostmi prováděným ze zařízení na moři nebo z plavidla.
  • Dostatečný odpočinek: skutečnost, že pracovníci mají pravidelné doby odpočinku, jejichž trvání je vyjádřeno v jednotkách času, a které jsou dostatečně dlouhé a souvislé, aby zajistily, že v důsledku únavy nebo jiného nepravidelného rozvržení práce nedojde k jejich zranění nebo zranění dalších pracovníků či ostatních osob, ani ke krátkodobému nebo dlouhodobému poškození zdraví.

ODKAZY

AktVstup v platnostProvedení v členských státechÚřední věstník
Směrnice 2003/88/ES (přijetí: spolurozhodování COD/2002/0131)

2. 8. 2004

-

Úř. věst. L 299 

ze dne 18. 11. 2003

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 24. března 2010 o „Přezkumu směrnice o pracovní době“ (první fáze konzultace se sociálními partnery na úrovni EU podle článku 154 SFEU (KOM(2010) 106 v konečném znění - nebylo zveřejněno v Úředním věstníku).
Směrnice o pracovní době musí být přezkoumána, aby odpovídala vývoji pracovních podmínek v Evropské unii. Legislativa totiž musí umožňovat nejvyšší možnou flexibilitu v organizaci práce, zvláště pokud se týká:

  • stanovení pracovní doby. Komise poznamenává, že ačkoliv se délka průměrné týdenní pracovní doby v Evropě snížila, existují velké rozdíly mezi sektory a jednotlivci, kteří si se zaměstnavatelem mohou vyjednat pružnou úpravu pracovní doby. Stanovení pracovní doby by mělo brát v úvahu zájmy pracovníků a konkurenceschopnost podniků;
  • výpočtu doby pracovní pohotovosti, to znamená doby, po kterou pracovníci zůstávají přítomni na pracovišti, ale nepracují. Pracovní pohotovost se využívá zejména v 24hodinových službách zdravotní péče a v pohotovostních službách (policie, hasiči atd.);
  • referenčního období sloužícího k výpočtu maximální délky týdenní pracovní doby. Rozšíření tohoto období by totiž umožnilo zohledňovat sezónní změny výroby v některých podnicích;
  • plánování minimální týdenní a denní doby odpočinku a jejich okamžitého nebo posunutého odkladu.

Komise musí zahájit konzultaci s evropskými sociálními partnery, aby zjistila, jakým způsobem směrnice přezkoumat.

Zpráva Komise o fungování ustanovení směrnice 2003/88/ES (úprava pracovní doby pracovníků v oblasti přepravy cestujících v pravidelné městské dopravě) (KOM(2006) 371 v konečném znění - nebyla zveřejněna v Úředním věstníku).

Zpráva Komise o uplatňování ustanovení směrnice 2003/88/ES na pracovníky na moři (KOM(2006) 853 v konečném znění - nebyla zveřejněna v Úředním věstníku).

Poslední aktualizace: 07.07.2010
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky