RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Volný pohyb sportovců

Právo na volný pohyb je jedním z nejdůležitějších práv, která Evropská unie (EU) zaručuje svým občanům. Toto právo se vztahuje i na sportovce, a to na profesionální i amatérské sportovce. Proto právní předpisy EU zakazují jakoukoli přímou diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo zbytečnou či nepřiměřenou nepřímou diskriminaci a další překážky, které narušují právo na volný pohyb sportovců.

Volný pohyb je jednou ze základních svobod, které Evropská unie (EU) zaručuje svým občanům. Čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) zakazuje diskriminaci na základě státní příslušnosti, která se vztahuje i na situace, kdy občané EU vykonávají své právo na volný pohyb a pobyt na území zemí EU (čl. 21 SFEU). Smlouva dále stanoví volný pohyb pracovníků v EU, který také s sebou nese odstranění diskriminace pracovníků zemí EU na základě státní příslušnosti (čl. 45 SFEU), a svobodu usazování a volný pohyb služeb (čl. 49 a 56 SFEU).

Tato ustanovení se vztahují i na profesionální a poloprofesionální sportovce (jako pracovníky), další pracovníky v oblasti sportu, jako jsou instruktoři, koučové nebo trenéři (jako poskytovatelé služeb) a amatérské sportovce (jako občany EU). Nicméně v rámci provádění právních předpisů EU Komise uznává specifickou povahu sportu, jak to stanoví čl. 165 SFEU. Proto přijímá drobná a přiměřená omezení zásady volného pobytu vzhledem k těmto oblastem:

  • výběr sportovců pro soutěže národního týmu;
  • omezení počtu účastníků určité soutěže;
  • stanovení termínů pro přestupy hráčů v týmových sportech.

Volný pohyb profesionálních sportovců

I když díky tomu, že dne 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, má EU kompetence k podpoře, koordinaci či doplňování v oblasti sportu (čl. 165 SFEU), stále je to v kompetenci jednotlivých států, přičemž pravidla, podle kterých se sport řídí, často vydávají sportovní svazy. Tato pravidla nicméně podléhají právním předpisům EU o volném pohybu pracovníků, pokud činnost profesionálních a poloprofesionálních sportovců zahrnuje placené zaměstnání, jak to již v několika případech rozhodl Soudní dvůr Evropské unie (ECJ).

Nejvýznačnějším výnosem Soudního dvora byl případ Bosman v roce 1995, který se dotýkal mimo přestupových pravidel jako překážek bránících volnému pohybu a kvót podle státní příslušnosti jako formy přímé diskriminace. Pan Bosman, belgický fotbalista, jemuž skončila smlouva v jednom belgickém klubu, se domníval, že přestupový systém organizace Fédération Internationale de Football Association (FIFA) byl zábranou jeho přestupu do francouzského klubu. Zažaloval svůj klub, belgickou fotbalovou asociaci a organizaci Union des Associations Européennes de Football (UEFA) kvůli tomu, že přestupový systém a pravidla řídící státní příslušnost byly diskriminující a neplatná, protože bránily právu na volný pohyb pracovníků v EU. Soudní dvůr dospěl k závěru, že pravidla pro přestupy a státní příslušnost měly skutečně tendenci bránit volnému pohybu hráčů. Soudní dvůr proto prohlásil, že klub nemůže bránit hráči, který je státním příslušníkem země EU, v tom, aby se nechal zaměstnat klubem jiné země EU po vypršení jeho smlouvy, ani nemůže věci komplikovat tím, že by požadoval, aby nový klub zaplatil dřívějšímu klubu poplatek za přestup, trénink nebo rozvoj. Kromě toho podle rozsudku nejsou oprávněná pravidla o státní příslušnosti, kdy klub může postavit pouze omezený počet profesionálních hráčů, kteří jsou z jiné země EU.

Svoboda usazování a volný pohyb služeb profesionálních sportovců

Tréninková pravidla a kvalifikace pro sportovní profese se v jednotlivých zemích velmi liší. Podle okolností mohou tato pravidla spadat do pravomoci orgánů sportovních svazů, školních a univerzitních systémů, veřejných orgánů nebo dokonce profesionálních organizací. Kromě toho se v jednotlivých zemích liší požadavky na provozování sportovních profesí. V některých zemích EU je přístup k pracovním místům v oblasti vzdělávání a tréninku podmíněn vlastnictvím státního diplomu, kdežto v jiných zemích EU není pro pracovníky v oblasti sportu diplom nezbytný. V některých případech mohou tyto rozdíly bránit volnému pohybu pracovníků v oblasti sportu a vést ke sporům: pracovníci v jedné zemi EU mohou dojít k závěru, že na svém domácím území čelí konkurenci instruktorů z jiných zemí EU, kteří obdrželi jinou odbornou přípravu nebo neobdrželi žádnou.

V kontextu svobody usazování a volného pohybu služeb řeší do určité míry tento problém obecný systém pro uznávání odborných kvalifikací. Tento systém se vztahuje na regulovaná povolání, tedy na odborné činnosti vyhrazené pro držitele diplomu nebo jiné kvalifikace, které vydává vnitrostátní vzdělávací systém. V tomto smyslu se vztahuje na určité odborné činnosti v oblasti sportu (například na lyžařské instruktory). To platí ve všech případech, kdy je ze zákona nutné mít diplom pro provozování určité sportovní profese. Tento systém znamená, že hostitelská země EU nemůže státnímu příslušníkovi jiné země EU zamítnout povolení provozovat určitou profesi, pokud je držitelem kvalifikace uznané v jeho zemi pro provozování této profese. Pokud však existují výrazné rozdíly v úrovni kvalifikací nebo v délce přípravy, učiní se výjimky.

Do rámce tohoto systému také spadají sportovní kvalifikace vydávané národními svazy nebo jinými sportovními organizacemi, pokud tyto orgány byly formálně pověřeny vydávat kvalifikace veřejným orgánem.

Poslední aktualizace: 19.04.2011
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky