EUROPA

PŘEHLED

HISTORICKÉ SOUVISLOSTI: OD KÁHIRY K LISABONU

Historicky první summit mezi Evropskou unií (EU) a Afrikou, který proběhl v roce 2000 v Káhiře, zahájil strukturovanější politický dialog mezi EU a Afrikou včetně pravidelných zasedání vysokých úředníků a ministrů. Po vytvoření nového partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD) v roce 2001 a po založení Africké unie (AU) v roce 2002 měl druhý summit proběhnout v roce 2003 v Lisabonu, ze sporných důvodů souvisejících s účastí některých zemí byl však tento summit odložen.

Během společného zasedání s Komisí AU v říjnu roku 2005 Evropská komise přijala sdělení o strategii EU pro Afriku, které bylo Evropskou radou formálně schváleno v prosinci stejného roku. Tato strategie umožnila posílení soudržné politiky v rámci EU a lepší koordinaci politik Komise a členských států týkajících se Afriky.

V prosinci 2005 se účastníci pátého zasedání ministrů EU-Afrika v Bamaku dohodli, že dalším krokem by mělo být vyvinutí společné strategie EU-Afrika. Tento postoj následně potvrdily v prosinci 2006 Evropská rada a v lednu 2007 summit AU.

Tato strategie má posílit politický dialog mezi EU a Afrikou s cílem:

• překročit rámec prosté rozvojové spolupráce zahájením dialogu o společných politických zájmech a otázkách společného zájmu;
• překročit hranice afrického kontinentu posunutím se od strategie zaměřené výlučně na africké záležitosti k evropským a globálním záležitostem a v souvislosti s tím jednat na příslušných fórech;
• opustit podporu roztříštěného afrického úsilí a nalézt regionální a globální řešení nejzávažnějších úkolů;
• zajistit větší zapojení afrických a evropských obyvatel do strategického partnerství a přispět tak k posílení občanské společnosti na obou kontinentech.

Po schválení celkové koncepce společné strategie na zasedání osmé ministerské trojky EU-Afrika byla strategie v konečné podobě přijata na druhém summitu EU-Afrika (viz „Související akty“).

NÁVRHY PRO SPOLEČNOU STRATEGII EU-AFRIKA

Společná strategie bude zaměřena na čtyři hlavní politické cíle:

• posílení partnerství, aby bylo skutečným vztahem mezi rovnými partnery;
• podpora klíčových otázek rozvoje, jako například podpora míru a bezpečnosti, správy věcí veřejných a lidských práv, obchodu a regionální a kontinentální integrace v Africe;
• společné řešení globálních výzev;
• podpora široce pojatého a rozsáhlého partnerství zaměřeného na obyvatele.

Konkrétně Komise navrhuje pět společných iniciativ, které budou začleněny do akčního plánu připojeného ke společné strategii. Jedná se o:

Partnerství v oblasti energetiky

Toto partnerství bude tvořit platformu usilující o:

• posílení stávajícího dialogu o otázkách přístupu k energii a energetické bezpečnosti;
• zvýšení investic do energetické infrastruktury;
• vyšší využívání příjmů z těžby ropy a zemního plynu v zájmu rozvoje;
• začlenění klimatických změn do rozvojové spolupráce.

Partnerství by mělo vyrůst na stávajících nástrojích, např. na:

• celkovém rámci partnerství EU-Afrika pro infrastrukturu a jeho svěřeneckých fondech;
• energetické iniciativě Evropské unie (EUEI) (EN) a její facilitě pro energii AKT-EU;
• národních a regionálních orientačních programech v rámci 10. Evropského rozvojového fondu (ERF);
• tematickém programu pro životní prostředí a udržitelné řízení přírodních zdrojů včetně energie.

Partnerství v oblasti klimatických změn

Partnerství posílí spolupráci mezi EU a AU v následujících oblastech:

• snižování nebezpečí katastrof;
• zastavení odlesňování;
• podpora účasti rozvojových zemí na světovém trhu s uhlíkem;
• podpora a využívání technologií šetrných k životnímu prostředí;
• zlepšení monitorování dopadů klimatických změn na životní prostředí.

V lednu 2007 vrcholní představitelé AU uznali zranitelnost Afriky vůči klimatickým změnám a v prohlášení z Addis Abeby o klimatických změnách se zavázali, že klimatické změny začlení do národních a subregionálních rozvojových politik, programů a aktivit. Tato dohoda je dobrým základem pro partnerství mezi EU a AU v této oblasti.

Partnerství v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti

Co se týče migrace, bude spolupráce EU a Afriky spočívat ve zřízení sítě migračních observatoří na území Afriky, které budou shromažďovat, analyzovat a šířit informace o migračních tocích v rámci afrických zemí a mezi Afrikou a EU. Zvláštní pozornost bude věnována otázce kvalifikované pracovní síly.

Co se týče mobility, bude partnerství usilovat o posílení afrických informačních a řídících kapacit v oblasti migrace. Prostřednictvím uzavření partnerství bude podporován pohyb kvalifikovaných pracovních sil mezi evropskými a africkými institucemi, například vysokými školami a nemocnicemi.

Aby byla Afričanům nabídnuta plnohodnotná alternativa k migraci do Evropy, bude se partnerství zabývat vytvořením početnějších a kvalitnějších pracovních míst v Africe, a to zejména ve formálním hospodářství.

Partnerství v oblasti demokratické správy věcí veřejných

AU a EU musí stimulovat dialog o otázkách společného zájmu týkajících se věcí veřejných, jako jsou např. lidská práva a řízení přírodních zdrojů, a to prostřednictvím fóra o správě věcí veřejných, kterého se budou účastnit také nestátní subjekty, národní parlamenty, místní orgány a regionální organizace. EU bude dále zkoumat nové strategie, jak ze strany Společenství a členských států zvýšit financování podpory panafrické struktury správy.

Institucionální a politická struktura

Komise zdůrazňuje potřebu posílit dialog mezi všemi orgány EU a AU, zejména mezi Evropským parlamentem a Panafrickým parlamentem a mezi Komisemi EU a AU. Kromě toho by EU a AU mohly pořádat společné schůzky ministrů. Tyto snahy budou vycházet ze stávajících pravidelných schůzek ministerské trojky EU-Afrika pořádaných dvakrát ročně a z vrcholných setkání hlav států či vlád, která by se mohla konat každé dva až tři roky, střídavě v Evropě a v Africe.

Na tomto základě budou evropští a afričtí partneři společně spolupracovat na formulaci společné strategie a akčního plánu. Kromě již zmiňovaných iniciativ se uvažuje o vytvoření partnerství v oblastech míru a bezpečnosti, demokratické správy věcí veřejných a lidských práv, vědy, informační společnosti a vesmíru, a věnovat obzvláštní důležitost naplňování rozvojových cílů tisíciletí (MDGs).