RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 15 jazycích
Nové jazyky:  CS - HU - PL - RO

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Prodej spotřebního zboží a záruky na toto zboží

Pravidla upravující prodej spotřebního zboží v Evropské unii (EU) zaručují jednotnou minimální úroveň ochrany spotřebitele. Zajišťují zejména jeho ochranu v případě rozporu zboží se smlouvou.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 99/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží

PŘEHLED

Směrnice se vztahuje na zákonné a obchodní záruky:

Pojem zákonné záruky se týká právní ochrany kupujícího vůči závadám nabytého majetku. Tato právní ochrana je podle zákona povinná a nezávisí na smlouvě. Směrnice stanoví princip shody zboží se smlouvou.

Pojem obchodní záruky se na druhé straně týká vyjádření vůle osoby, ručitele, který je sám odpovědný za některé závady.

Směrnice nepřejímá terminologii právní a obchodní záruky. Je-li použit pojem „záruka“, vztahuje se pouze na obchodní záruky, které jsou definovány následovně: „každý závazný slib vrácení kupní ceny, náhradního dodání spotřebního zboží nebo opravy nebo zjednání jiné nápravy ze strany prodávajícího nebo výrobce v případě, že výrobek neodpovídá údajům uvedeným v záručním listě nebo v příslušné reklamě, které jsou spotřebiteli poskytovány bez zvláštního příplatku“.

Spotřebním zbožím jsou všechny hmotné movité předměty, s výjimkou:

  • zboží, které se prodává na základě výkonu rozhodnutí nebo jiných soudních opatření;
  • vody a plynu, nejsou-li stáčeny v omezeném objemu nebo v určitém množství;
  • elektrické energie.

Členské státy mohou stanovit, že pojem „spotřební zboží“ nezahrnuje použité zboží, které je prodáváno ve veřejné dražbě, při níž mají spotřebitelé možnost se osobně účastnit prodeje. Naproti tomu se směrnice vztahuje na smlouvy o dodání spotřebního zboží, které je nutno sestavit nebo vyrobit.

Kupní smlouvy

Spotřební zboží musí být v souladu s kupní smlouvou.
Předpokládá se, že zboží je v souladu se smlouvou při jeho dodání spotřebiteli, jestliže:

  • souhlasí s popisem prodávajícího a má vlastnosti zboží, které prodávající spotřebiteli předvedl ve formě vzorku nebo modelu;
  • se hodí k účelu, k němuž obvykle slouží zboží stejného typu;
  • se hodí k účelu, který spotřebitel požadoval a o němž prodávajícího informoval v době uzavření smlouvy a s nímž prodávající souhlasil;
  • vykazuje jakost a vlastnosti, které jsou uspokojivé, pokud se týká povahy zboží a veřejných prohlášení o zboží ze strany prodávajícího, výrobce nebo jeho zástupce.

Prodávající odpovídá spotřebiteli za všechny rozpory se smlouvou, které existovaly při dodání zboží a které se projeví do dvou let po tomto dodání. Rozpor se smlouvou nemůže být uznán, pokud v okamžiku uzavření smlouvy spotřebitel věděl o rozporu se smlouvou nebo pokud o něm rozumně nemohl nevědět.

Pokud zboží není v souladu s veřejnými prohlášeními prodávajícího, výrobce nebo jeho zástupce, prodávající není uznán odpovědným, pokud prokáže, že:

  • dotyčné vyjádření neznal a rozumně znát nemohl;
  • dotyčné vyjádření v době prodeje opravil;
  • rozhodnutí o koupi nemohlo být dotyčným prohlášením ovlivněno.

Rozpor se smlouvou plynoucí z nesprávné montáže zboží se považuje za rozpor zboží se smlouvou v případě, že montáž byla součástí kupní smlouvy a byla prováděna prodávajícím nebo na jeho odpovědnost. Totéž platí i v případě, že byl výrobek určený k montáži namontován spotřebitelem a nesprávná montáž nastala v důsledku chyby v návodu k montáži.

Předpokládá se, že rozpory se smlouvou, které se projeví v průběhu šesti měsíců po dodání zboží, existovaly již v okamžiku dodání, leda že by:

  • byl dokázán opak;
  • tato domněnka byla neslučitelná s povahou zboží nebo rozporem se smlouvou.

Jakmile je rozpor se smlouvou oznámen prodávajícímu, má spotřebitel právo požadovat:

  • buď opravu zboží, nebo jeho bezplatné náhradní dodání, a to v přiměřené lhůtě a bez značných obtíží pro spotřebitele;
  • buď přiměřené snížení ceny, nebo odstoupení od smlouvy, jestliže jsou oprava zboží nebo jeho náhrada nemožné či nevyvážené, nebo jestliže prodávající nezjednal nápravu v přiměřené lhůtě nebo bez značných obtíží pro spotřebitele.

Spotřebitel nemá právo odstoupit od smlouvy, jedná-li se o nevýznamný rozpor se smlouvou.

Je-li konečný prodávající odpovědný vůči spotřebiteli za rozpor se smlouvou, který vznikl v důsledku jednání nebo opomenutí výrobce, předcházejícího prodávajícího ve stejném smluvním řetězci nebo jiného prostředníka, konečný prodávající může uplatnit postih proti odpovědnému článku.

Soulad s obchodní zárukou

Prodávající nebo výrobce, který nabízí obchodní záruku, je právně zavázán touto zárukou podle podmínek uvedených v záručním listu a v související reklamě. Záruka musí uvádět, že spotřebitel má mimo jiné zákonná práva, a jasně objasnit, že tato práva nejsou zárukou dotčena. Záruka také musí uvádět v jednoduchých a jasných formulacích, co je jejím obsahem, a podstatné údaje, které jsou nezbytné k jejímu uplatnění, zejména trvání a místní působnost záruky a adresu poskytovatele záruky.

Na přání spotřebitele musí být záruka předána v písemné formě nebo ve formě jiného trvalého nosiče dat. Členský stát, v němž je spotřební zboží uváděno na trh, může v stanovit pro své území, že záruka musí být vypracována v jednom nebo více úředních jazycích Společenství.

Rozpor obchodní záruky s ustanoveními směrnice neovlivňuje platnost záruky a spotřebitel ji může i nadále uplatňovat.

Ostatní ustanovení v oblasti ochrany spotřebitele

Spotřebitel není vázán smluvními podmínkami či dohodami uzavřenými s prodávajícím, na základě nichž pozbývají práva vytvořená touto směrnicí přímo či nepřímo platnost nebo jsou omezena.

Členské státy mohou přijmout přísnější předpisy, které budou v souladu se smlouvou, za účelem zajištění vyšší úrovně ochrany spotřebitele.

Kontext

Tato směrnice je založena na zelené knize (DA) (DE) (EL) (EN) (ES) (FR) (IT) (NL) (PT) (FI) (SV) Komise z roku 1993 o zárukách na spotřební zboží a poprodejních službách.

ODKAZY

AktVstup v platnostProvedení v členských státechÚřední věstník

Směrnice 99/44/ES (přijetí: spolurozhodování COD/1996/0161)

7. 7. 1999

1. 1. 2002

Úř. věst. L 171 ze dne 7. 7. 1999

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů (Text s významem pro EHP) (KOM(2008) 614 v konečném znění - nebyl zveřejněn v Úředním věstníku)
Tento návrh se snaží harmonizovat minimální požadavky na smluvní práva spotřebitelů. Musí vést k revizi a sloučení několika právních předpisů: směrnice 1999/44/ES, směrnice 85/577/EHS o smlouvách sjednávaných mimo obchodní prostory, směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice 97/7/ES o smlouvách uzavřených na dálku.
Komplexnější harmonizace přispěje k rozvoji vnitřního spotřebitelského trhu a současně k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele.

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 24. dubna 2007 o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, zahrnující analýzu případného zavedení přímé odpovědnosti výrobce (KOM(2007) 210 v konečném znění - nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)
Toto sdělení bere v úvahu provádění směrnice téměř všemi členskými státy. Nicméně toto provádění se ukázalo v některých zemích problematické z důvodu mezer v právních předpisech nebo významných legislativních specifik. Ustanovení o minimální harmonizaci umožnilo členským státům přijmout přísnější opatření, což vedlo k přijetí odlišných předpisů.
Tyto odlišnosti představují překážky obchodu a vytvářejí dodatečné náklady pro společnosti s přeshraniční činností. Vytvářejí různé úrovně ochrany, které snižují důvěru spotřebitelů na vnitřním trhu.
Zelená kniha musí sloužit jako základ úvah pro revizi směrnice 99/44/ES.

Zelená kniha ze dne 8. února 2007 o přezkumu spotřebitelského acquis (KOM(2006) 744 v konečném znění - nebyla zveřejněna v Úředním věstníku)

Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. L 210 ze dne 7.8.1985)
Tato směrnice stanoví přímou odpovědnost výrobce v případě vadných výrobků. Spotřebitel má lhůtu 3 let na to, aby mohl jednat, která počíná datem, kdy utrpěl škodu. Odpovědnost výrobce zaniká 10 let poté, kdy byl daný výrobek uveden do oběhu.
Viz konsolidované znění .

Poslední aktualizace: 29.01.2010

Viz také

  • Více informací najdete na stránce Generálního ředitelství Zdraví a spotřebitelé (DE) (EN) (FR)
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky