RSS
Abecední rejstřík
Tato stránka je k dispozici v 23 jazycích
Nové jazyky:  BG - CS - ET - GA - LV - LT - HU - MT - PL - RO - SK - SL

We are migrating the content of this website during the first semester of 2014 into the new EUR-Lex web-portal. We apologise if some content is out of date before the migration. We will publish all updates and corrections in the new version of the portal.

Do you have any questions? Contact us.


Použití článků 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (dříve články 81 a 82 Smlouvy o ES)

Nový režim pro uplatňování antimonopolních postupů, který byl zaveden nařízením Rady (ES) č. 1/2003, má zajistit účinnější prosazování pravidel hospodářské soutěže Evropské unie (EU) v zájmu spotřebitelů a podniků a snížení administrativní zátěže firem, které v Evropě podnikají. Prostřednictvím decentralizovaného provádění pravidel hospodářské soutěže a posilováním aposteriorních kontrol toto nařízení sníží administrativní zatížení Komise a umožní jí soustředit se na potlačení nejvážnějších případů protiprávního jednání. Nařízení také rozšíří úlohu vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a vnitrostátních soudů při provádění právních předpisů EU o hospodářské soutěži, a zároveň zajistí jejich účinné a jednotné provádění.

AKT

Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Viz pozměňovací akt(y)).

PŘEHLED

Toto nařízení přijaté Radou dne 16. prosince 2002 a provádějící pravidla hospodářské soutěže stanovené v článcích 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) (dříve články 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouvy o ES)), nahradilo nařízení (EHS) č. 17/62 (DA) (DE) (EL) (EN) (ES) (FR) (IT) (NL) (PT) (FI) (SV) ode dne 1. května 2004.

Nařízení č. 17/62 zavedlo centralizovaný monitorovací systém, v rámci něhož musí být opatření vedoucí k omezení a dotčení obchodu mezi zeměmi EU oznámena Komisi, aby byla způsobilá pro výjimku. Výlučná pravomoc Komise povolovat dohody, které omezují hospodářskou soutěž, ale které odpovídají podmínkám čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES, vedly k tomu, že firmy oznamovaly velké množství dohod. Došlo tedy k situaci, která podkopávala úsilí prosazovat pečlivé a decentralizované provádění pravidel hospodářské soutěže EU.

S cílem zjednodušit administrativní formality pro firmy a umožnit Komisi, aby mohla účinněji postupovat proti závažným případům protiprávního jednání v oblasti pravidel hospodářské soutěže, Komise zveřejněním své Bílé knihy 1999 (DE) (EN) (ES) (FR) zahájila dlouhý proces reformy, který vedl ke zveřejnění tohoto nařízení.

Tato reforma přináší přechod od systému centralizovaného povolování ze strany Komise na základě předchozího oznámení k systému zákonných výjimek, který je založen na decentralizovaném provádění pravidel hospodářské soutěže EU a posílení aposteriorních kontrol a který snižuje pracovní zatížení Komise a rozšiřuje úlohu vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a vnitrostátních soudů při provádění právních předpisů EU o hospodářské soutěži a zároveň zajišťuje jejich účinné a jednotné uplatňování.

Oblast působnosti

Toto nařízení stanovuje pravidla provádění ustanovení SFEU ohledně dohod, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které mohou omezit hospodářskou soutěž (článek 101 SFEU) a zneužít dominantní postavení (článek 102 SFEU).

Spolupráce mezi Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž a soudy zemí EU

Přímý účinek systému zákonných výjimek zavedený tímto nařízením má zvýšit odpovědnost podniků, protože vzhledem k tomu, že již nepodléhají požadavku na předchozí oznámení, budou muset v dobré víře zajistit, aby se opatření nedotkla volné hospodářské soutěže ani neporušovala pravidla EU v této oblasti. Nicméně pro zamezení jakéhokoli zneužití převezmou orgány pro hospodářskou soutěž v Evropě – včetně Komise – a vnitrostátní soudy větší odpovědnost za zajištění toho, aby se pravidla hospodářské soutěže EU dodržovala, a budou koordinovat své příslušné činnosti. Z toho důvodu je nutné vyvinout úsilí pro posílení výměny informací mezi různými institucemi.

Pro usnadnění výměny informací mezi orgány pro hospodářskou soutěž v Evropě stanovuje nařízení vytvoření Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, která se skládá z vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a Komise. V rámci této sítě se může provádět výměna informací, včetně důvěrných informací, která může přispět k řešení porušení pravidel hospodářské soutěže. Komise musí předat kopie nejdůležitějších dokumentů a na žádost orgánů pro hospodářskou soutěž poskytne jakékoli dokumenty nezbytné pro posouzení případu. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají odpovědnost informovat Komisi o rozhodnutí o zákazu nebo závazku v souvislosti s uplatněním článku 101 a 102 SFEU a rozhodnutí o odejmutí výhody plynoucí z nařízení o blokové výjimce, a to nejpozději třicet dnů před přijetím rozhodnutí.

Pro zamezení překrývání a zajištění jednotného uplatňování evropského práva hospodářské soutěže zachovává nařízení pravidlo, že orgány pro hospodářskou soutěž členských států ztrácejí bez dalšího pravomoc v případě, kdy Komise zahájí vlastní řízení. Před zahájením řízení by však Komise měla konzultovat dotyčný vnitrostátní orgán. Kromě toho, když orgán pro hospodářskou soutěž země EU nebo Komise obdrží stížnost ohledně nějaké dohody, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, kterou řeší nebo řešil jiný orgán pro hospodářskou soutěž, může své řízení pozastavit nebo stížnost zamítnout.

Před provedením rozhodnutí, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, prohlašuje nabídnuté závazky pro podniky za závazné, prohlašuje čl. 101 odst. 1 SFEU za nepoužitelný nebo ukládá podnikům pokutu nebo penále, konzultuje Komise Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení na jednom z jeho zasedání nebo písemným postupem. Výbor složený ze zástupců vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž slouží jako fórum, na kterém se diskutuje o případech projednávaných různými orgány pro hospodářskou soutěž v Evropě.

A nakonec, pokud jde o spolupráci, která musí existovat mezi Komisí a vnitrostátními soudy, nařízení stanovuje, že vnitrostátní soudy mohou požádat Komisi o zaslání informací, které má k dispozici, nebo stanoviska v otázkách týkajících se používání pravidel hospodářské soutěže EU. Země EU také předají Komisi kopie všech písemných rozsudků vnitrostátních soudů týkajících se používání článků 101 nebo 102 SFEU. Toto nařízení také umožňuje, aby Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž předkládaly vnitrostátním soudům písemná nebo ústní vyjádření k otázkám týkajícím se používání článků 101 nebo 102 SFEU.

Pravomoci Evropské komise

Pro to, aby byla uplatňována pravidla hospodářské soutěže ohledně dohod, rozhodnutí sdružení podniků a restriktivních praktik (článek 101) a zneužití dominantního postavení (článek 102), které porušují hospodářskou soutěž, má Komise řadu pravomocí přijímat rozhodnutí, provádět vyšetřování a ukládat pokuty. Komise tyto pravomoci vykonává, když na základě stížnosti nebo z vlastního podnětu zváží, že v daném případě došlo k porušení článku 101 nebo 102 SFEU.

V rámci tohoto nařízení může Komise přijímat následující rozhodnutí:

  • rozhodnutí pro zjištění a ukončení protiprávního jednání: pokud Komise zjistí jednání v rozporu s články 101 nebo 102 SFEU, může svým rozhodnutím nařídit, aby dotyčné podniky a sdružení podniků takové protiprávní jednání ukončily, nebo popsat zjištění, že takové protiprávní jednání bylo ukončeno;
  • rozhodnutí nařizující předběžná opatření: v naléhavých případech může Komise z vlastního podnětu na základě zjištění zjevného protiprávního jednání svým rozhodnutím nařídit předběžná opatření;
  • rozhodnutí prohlašující závazky za závazné: pokud Komise zamýšlí přijmout rozhodnutí, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, a dotyčné podniky nabídnou závazky takové povahy, že reagují na její výhrady, může Komise svým rozhodnutím prohlásit tyto nabídky pro dotyčné podniky za závazné, a to na dobu určitou. Komise může znovu zahájit řízení, pokud došlo ke změně některé skutečnosti, podniky jednají v rozporu se svými závazky nebo bylo rozhodnutí založeno na neúplných, nesprávných nebo zavádějících informacích;
  • rozhodnutí zjišťující, že články 101 a 102 SFEU jsou nepoužitelné: pokud to vyžaduje veřejný zájem EU, může Komise na základě skutečností, které jí jsou známé, zjistit, že článek 101 není použitelný na dohodu, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě buď proto, že podmínky čl. 101 odst. 1 nejsou splněny, nebo proto, že jsou splněny podmínky pro odchylku v čl. 101 odst. 3. Komise může rovněž učinit takové konstatování v případech dominantního postavení podle článku 102.

Pro řádné zajištění práva na obhajobu poskytne Komise před přijetím rozhodnutí příslušným podnikům nebo sdružením podniků příležitost, aby byly slyšeny ve věci, jíž se týká námitka přijatá Komisí. Dotyčné strany také mají právo nahlížet do spisů Komise, pokud to nepovede k prozrazení obchodního tajemství. Nicméně kvůli ochraně profesního tajemství mohou být zjištěné informace použity výhradně k účelu, pro který byly získány. Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž také nesmějí vyzradit žádné informace, které získaly nebo vyměnily.

Komise má následující vyšetřovací pravomoci:

  • provádět šetření určitého hospodářského odvětví: pokud vývoj obchodu mezi zeměmi EU, stabilita cen nebo jiné okolnosti naznačují, že hospodářská soutěž na společném trhu může být omezena nebo narušena, může Komise provést šetření určitého hospodářského odvětví nebo určitého druhu dohod v různých odvětvích;
  • požadovat informace: za účelem plnění povinností svěřených jí tímto nařízením si může Komise prostou žádostí nebo rozhodnutím vyžádat od podniků a sdružení podniků veškeré nezbytné informace; jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která může mít užitečné informace, má povinnost poskytnout vyžádané informace; Komise může také za účelem plnění svých povinností požádat o informace vlády a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž;
  • dotazovat se: Komise se může dotazovat každé fyzické či právnické osoby, která s tím souhlasí;
  • provádět kontroly: Komise může provádět veškeré nezbytné kontroly podniků a sdružení podniků, které jsou povinny se těmto kontrolám podvolit; úředníci jsou v tomto ohledu oprávněni:
    1. vstupovat do všech prostorů, na pozemky a do dopravních prostředků podniků a sdružení podniků;
    2. v jakýchkoli jiných prostorách, na pozemcích a v dopravních prostředcích, včetně bytů ředitelů, vedoucích pracovníků a dalších zaměstnanců dotyčných podniků a sdružení podniků, pokud existuje důvodné podezření, že jsou tam uchovávány účetní knihy nebo jiné obchodní záznamy související s předmětem kontroly;
    3. kontrolovat účetní knihy nebo ostatní obchodní záznamy související s podnikem;
    4. získávat kopie nebo výpisy z těchto knih nebo záznamů;
    5. pečetit kterékoli podnikatelské prostory a účetní knihy nebo záznamy po dobu kontroly;
    6. žádat každého zástupce nebo zaměstnance podniku nebo sdružení podniků o informace a zaznamenávat odpovědi.

Úředníci zmocnění Komisí ke kontrole vykonávají své pravomoci po předložení písemného zmocnění, v němž je uveden předmět a účel kontroly a možné sankce. Komise musí včas před uskutečněním kontroly zaslat oznámení o kontrole orgánu pro hospodářskou soutěž země EU, na jejímž území se má provést. Orgán pro hospodářskou soutěž země EU může na svém území provádět jakékoli kontroly nebo jiná vyšetřovací opatření v souladu s vnitrostátními právními předpisy jménem a na účet orgánu pro hospodářskou soutěž jiného členského státu nebo na žádost Komise za účelem zjištění, zda došlo k jednání v rozporu s články 101 nebo 102 SFEU.

Komise může podnikům a sdružením podniků uložit následující sankce:

  • Pokuty:Komise může uložit podnikům a sdružením podniků pokuty nepřesahující 1 % celkového obratu za předchozí hospodářský rok, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:
    1. v odpověď na žádost poskytly nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace nebo neposkytly informace v požadované lhůtě;
    2. předložily při kontrole požadované účetní knihy nebo jiné obchodní záznamy v neúplné formě nebo se odmítly podřídit nařízené kontrole;
    3. při kontrole odmítly odpovědět na otázku nebo uvedly nesprávnou, neúplnou nebo zavádějící odpověď;
    4. byly porušeny pečeti umístěné úředníky zmocněnými Komisí.

    Komise může také uložit pokuty nepřesahující 10 % celkového obratu za předchozí hospodářský rok takovým podnikům a sdružením podniků, které se podílely na protiprávním jednání, přičemž přestupují článek 101 nebo 102 SFEU, porušují rozhodnutí nařizující předběžná opatření nebo neplní závazek, kterým jsou vázány na základě rozhodnutí Komise.

    Při stanovování výše pokuty Komise musí přihlédnout k závažnosti a k délce trvání protiprávního jednání. Pokud je uložena pokuta sdružení podniků a sdružení není platby schopné, může Komise požadovat uhrazení pokuty přímo od všech podniků, které byly členy sdružení v době protiprávního jednání. Finanční odpovědnost každého podniku nesmí přesáhnout 10 % součtu celkového obratu za předchozí hospodářský rok. Rozhodnutí o uložení pokuty nemají trestněprávní povahu.

  • Penále: Komise může uložit podnikům nebo sdružením podniků penále nepřesahující 5 % průměrného denního obratu za předchozí hospodářský rok za každý den prodlení a vypočítané ode dne stanoveného v rozhodnutí, aby je přinutila:
    1. ukončit protiprávní jednání;
    2. splnit rozhodnutí nařizující předběžná opatření;
    3. splnit závazek, kterým jsou vázány na základě rozhodnutí;
    4. předložit vyžádané úplné a správné informace;
    5. podřídit se nařízené kontrole.

    Pokud podniky splnily povinnost, k jejímuž vymáhání bylo penále určeno, může Komise stanovit definitivní částku penále nižší.

Pravomoc Komise ukládat pokuty nebo penále je omezeno na období tří nebo pěti let podle charakteru protiprávního jednání. Promlčecí lhůta, která začíná běžet dnem, kdy došlo k protiprávnímu jednání, bude přerušena každým úkonem učiněným Komisí nebo vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž za účelem postupu souvisejícího s protiprávním jednáním. Promlčecí lhůta se pozastavuje po dobu, kdy je rozhodnutí Komise předmětem řízení u Soudního dvora. Naproti tomu pravomoc vymáhat sankce se promlčuje po pěti letech.

Soudní dvůr přezkoumává rozhodnutí Komise a může rozhodnout proti rozhodnutí Komise uložit pokutu nebo penále.

Nařízení o blokové výjimce

Různá nařízení zmocňují Komisi v oblastech, které tato nařízení definují, vydávat nařízení, která prohlašují čl. 101 odst. 1 SFEU za nepoužitelný pro určité kategorie dohod, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě (nařízení o blokové výjimce). K těmto nařízením patří:

  • nařízení Rady č. 19/65/EHS ze dne 2. března 1965 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě;

  • nařízení Rady (EHS) č. 2821/71 ze dne 20. prosince 1971 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě;

  • nařízení Rady (ES) č. 487/2009 ze dne 25. května 2009 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na některé kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví letecké dopravy;

  • nařízení Rady (EHS) č. 1534/91 ze dne 31. května 1991 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví;
  • nařízení Rady (ES) č. 246/2009 ze dne 26. února 2009 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě mezi společnostmi liniové dopravy (konsorcii).

Pokud však tyto dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, na něž se vztahuje bloková výjimka, mají negativní dopad, který je neslučitelný se čl. 101 odst. 3 SFEU, Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohou z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti v konkrétním případě odejmout výhodu plynoucí z takového nařízení o výjimce.

Pozměňující ustanovení

Toto nařízení pozměňuje následující nařízení:

  • nařízení Rady (EHS) č. 1017/68 ze dne 19. července 1968 o uplatňování pravidel hospodářské soutěže v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách;
  • nařízení Rady (EHS) č. 2988/74 ze dne 26. listopadu 1974 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti dopravy a hospodářské soutěže;
  • nařízení Rady (EHS) č. 4056/86 ze dne 22. prosince 1986, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 Smlouvy v námořní dopravě;
  • nařízení Rady (EHS) č. 3975/87 ze dne 14. prosince 1987, kterým se stanoví postup pro použití pravidel hospodářské soutěže pro podniky v odvětví letecké dopravy;
  • nařízení Rady č. 19/65/EHS ze dne 2. března 1965 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě; nařízení Rady (EHS) č. 2821/71 ze dne 20. prosince 1971 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě; nařízení Rady (EHS) č. 1534/91 ze dne 31. května 1991 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví;
  • nařízení č. 17 – první nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy

Toto nařízení ruší následující nařízení:

  • Regulation (EEC) No 141 exempting transport from the application of Council Regulation No 17 (Nařízení Rady (EHS) č. 141 o osvobození dopravy z uplatnění nařízení Rady č. 17).

ODKAZY

AktVstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník
Nařízení (ES) č. 1/2003

24. 1. 2003

-

Úř. věst. L 1

 ze dne 4. 1. 2003

Pozměňovací akt(y)Vstup v platnostLhůta pro provedení v členských státechÚřední věstník
Nařízení (ES) č. 411/2004

9. 3. 2004

-

Úř. věst. L 68

ze dne 6. 3. 2004

Nařízení (ES) č. 1419/2006

18. 10. 2006

-

Úř. věst. L 269

ze dne 28. 9. 2006

Postupné změny a opravy nařízení Rady č. (ES) 1/2003 byly začleněny do základního textu. Toto konsolidované znění má pouze informativní hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES.
Toto nařízení stanovuje prováděcí pravidla pro řadu důležitých aspektů řízení Komise, jako jsou slyšení, stížnosti a přístup ke spisu. Nahrazuje nařízení Komise (ES) č. 2842/98 ze dne 22. prosince 1998 o slyšení stran v určitých jednáních podle článků 85 a 86 Smlouvy o ES (nyní článků 101 a 102 SFEU).
Viz konsolidované znění .

Poslední aktualizace: 14.03.2011
Právní upozornění | O těchto stránkách | Hledat | Kontakt | Začátek stránky