Evropská unie vznikla se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy, jež vyvrcholily druhou světovou válkou. V roce 1950 začíná hospodářské a politické sjednocování evropských zemí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli, jehož cílem je zajistit trvalý mír. Zakládajících států je šest: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko. Atmosféru 50. let určuje studená válka mezi Východem a Západem. Maďarský protest proti komunistickému režimu umlčují v roce 1956 sovětské tanky. V následujícím roce vypouští Sovětský svaz první umělou družici Sputnik 1, a dostává se tak do vedení ve vesmírných závodech. V tomtéž roce 1957 je podepsána Římská smlouva, kterou se zakládá Evropské hospodářské společenství (EHS) čili „společný trh“.
Šedesátá léta jsou obdobím „kultury mladých“, kdy skupiny jako Beatles přitahují obrovské davy fanoušků z řad dospívající mládeže, kdekoli se objeví. Jsou jedním z podnětů kulturní revoluce a prohlubování generačních rozdílů. Hospodářství se daří; mimo jiné díky tomu, že země EU neuplatňují ve vzájemném obchodě cla. Zavádějí také společnou kontrolu produkce potravin, aby zajistily dostatek potravin pro všechny – a zemědělská produkce brzy dosáhne dokonce přebytků. Květen 1968 se do historie zapíše studentskými nepokoji v Paříži a takzvaná „generace roku 68“ dosáhne mnoha změn ve společnosti a v chování.
K 1. lednu 1973 vstupují do Evropské unie Dánsko, Irsko a Spojené království, čímž se počet členských států zvyšuje na devět. Krátká, leč brutální arabsko-izraelská válka z října 1973 vede v Evropě k energetické krizi a hospodářským problémům. Svržení Salazarova režimu v Portugalsku v roce 1974 a smrt generála Franka ve Španělsku v roce 1975 znamenají konec posledních pravicových diktatur v Evropě. V rámci regionální politiky EU se začínají převádět značné částky na podporu vytváření pracovních míst a budování infrastruktury v chudších oblastech. V evropských záležitostech se zvyšuje vliv Evropského parlamentu, jehož poslance mohou občané v roce 1979 poprvé volit přímo.
Po stávkách v gdaňských loděnicích v létě roku 1980 jsou jména polského odborového svazu Solidarita a jeho předáka Lecha Wałęsy známá po celé Evropě i světě. V roce 1981 se Řecko stává desátým členským státem a o pět let později do EU vstupují Španělsko a Portugalsko. V roce 1986 je podepsán Jednotný evropský akt. Jedná se o smlouvu, na níž je založen rozsáhlý šestiletý program zaměřený na řešení problémů volného obchodu mezi státy EU a která tedy vytváří „jednotný trh“. 9. listopadu 1989 dochází k zásadnímu politickému zvratu, který představuje pád berlínské zdi a otevření hranice mezi východním a západním Německem poprvé po 28 letech. Brzy dojde ke znovusjednocení země.
Následkem pádu komunismu ve střední a východní Evropě jsou si Evropané jako sousedé blíže. V roce 1993 je dobudován jednotný trh založený na „čtyřech svobodách“: volném pohybu zboží, služeb, osob a peněz. Devadesátá léta jsou též desetiletím dvou smluv, „maastrichtské“ Smlouvy o Evropské unii platné od roku 1993 a Amsterodamské smlouvy platné od roku 1999. Občany zajímá, jak zajistit ochranu životního prostředí a jak společně postupovat v bezpečnostních a obranných otázkách. V roce 1995 získává EU tři nové členy, Finsko, Rakousko a Švédsko. Dohody nesoucí jméno malé lucemburské vesnice Schengen postupně umožňují cestování přes hranice bez pasových kontrol. Miliony mladých lidí studují s podporou EU v zahraničí. Komunikace je jednodušší díky postupnému rozšíření mobilních telefonů a internetu.
Mnoho Evropanů začíná platit novou měnou - eurem. Poté, co 11. září 2001 zasáhnou unesená dopravní letadla budovy v New Yorku a Washingtonu, začíná „válka s terorismem“. Země EU posilují spolupráci v oblasti boje proti trestné činnosti. Smazání politického rozdělení Evropy na Východ a Západ je stvrzeno vstupem plných deseti zemí do EU v roce 2004. Mnozí se domnívají, že nastal čas, aby Evropa měla ústavu, avšak dohodnout se na tom, jakou, není vůbec jednoduché. Bouřlivá diskuze o budoucnosti Evropy proto pokračuje.