Smlouva je právní akt, jehož ustanovení jsou pro členské státy závazná. Smlouvy definují cíle EU a pravidla, jimiž se řídí činnost orgánů Unie. Dále vymezují způsob, jakým jsou přijímána rozhodnutí a také vztah EU vůči členským státům.
Smlouvy je třeba občas novelizovat, aby Unie mohla fungovat efektivně a transparentně a aby mohlo být udělováno členství novým státům a navazována spolupráce v nových oblastech (jako je například společná měna).
Smlouvy také stanoví způsob schvalování nových právních předpisů, které pak členské státy začleňují do svých právních systémů. Úplné znění smluv, právních předpisů, rozsudků a legislativních návrhů lze najít v databázi EUR-Lex.
Toto jsou hlavní evropské smlouvy:
Lisabonská smlouva
Podepsána: 13. prosince 2007
Vstoupila v platnost: 1. prosince 2009
Důvod přijetí: Posílit demokratičnost a efektivitu Unie a vytvořit podmínky ke společnému řešení globálních problémů, jako je například změna klimatu.
Přinesla tyto změny: Smlouva udělila rozsáhlejší pravomoci Evropskému parlamentu, změnila systém hlasování v Radě, zavedla tzv. občanskou iniciativu, funkce stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku a diplomatický sbor EU.
Lisabonská smlouva stanoví:
- pravomoci Evropské unie
- pravomoci členských států
- sdílené pravomoci
Více informací o Lisabonské smlouvě
Smlouva o Ústavě pro Evropu 
(2004) – sledovala podobné cíle jako Lisabonská smlouva. Byla podepsána, ale nebyla nikdy ratifikována.
Niceská smlouva
Podepsána: 26. února 2001
Vstoupila v platnost: 1. února 2003
Důvod přijetí: Reforma evropských institucí zaměřená na jejich zefektivnění poté, co se počet členských států zvýšil na 25.
Přinesla tyto změny: Umožnila nové složení Evropské komise a pozměnila hlasovací systém v Radě.
Amsterodamská smlouva
Podepsána: 2. října 1997
Vstoupila v platnost: 1. května 1999
Důvod přijetí: Reforma evropských institucí související s přípravou na přistoupení nových členských států.
Přinesla tyto změny: Doplnění, přečíslování a konsolidace Smlouvy o EU a Smlouvy o EHS. Transparentnější rozhodovací proces (častěji se začal používat tzv. postup spolurozhodování ).
Úplné znění
Smlouva o Evropské unii – Maastrichtská smlouva
Podepsána: 7. února 1992
Vstoupila v platnost: 1. listopadu 1993
Důvod přijetí: Přípravná opatření na zavedení evropské měnové unie. Zavedla nové prvky politické unie (vymezila občanství, společnou zahraniční politiku a politiku v oblasti vnitřních záležitostech).
Přinesla tyto změny: Vytvoření Evropské unie a zavedení procesu spolurozhodování, díky kterému dostal při rozhodování větší slovo Evropský parlament. Nové formy spolupráce mezi členskými státy, například v oblasti obrany, spravedlnosti a vnitřních záležitostí.
Úplné znění 
Jednotný evropský akt
Podepsána: 17. února 1986 (Lucemburk) / 28. února 1986 (Haag)
Vstoupila v platnost: 1. července 1987
Důvod přijetí: Reforma evropských institucí v rámci příprav na přistoupení Portugalska a Španělska a urychlení rozhodovacího procesu umožňující zavedení jednotného trhu.
Přinesla tyto změny: V Radě bylo na další oblasti rozšířeno hlasování kvalifikovanou většinou, které členským státům ztížilo možnost uplatnit při hlasování právo veta. Zavedení tzv. postupu spolupráce a postupu souhlasu, díky nimž získal větší vliv Evropský parlament.
Smlouva o jednotných orgánech – Bruselská smlouva
Podepsána: 8. dubna 1965
Vstoupila v platnost: 1. července 1967
Důvod přijetí: Sloučení orgánů EU
Přinesla tyto změny: Vytvoření společné Komise a Rady pro všechna tři Evropská společenství (EHS, Euratom a ESUO). Nahrazena Amsterodamskou smlouvou.
Římské smlouvy – Smlouvy o EHS a EURATOMU
Podepsána: 25. března 1957
Vstoupila v platnost: 1. ledna 1958
Důvod přijetí: Založení Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii.
Přinesla tyto změny: Rozšíření hospodářské spolupráce.
Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli
Podepsána: 18. dubna 1951
Vstoupila v platnost: 23. července 1952
Platnost skončila: 23. července 2002
Důvod přijetí: Dosažení provázanosti odvětví uhlí a oceli jednotlivých členských států, což mělo zamezit tomu, aby některá ze zemí začala mobilizovat své ozbrojené složky bez vědomí ostatních. Uvolnění napětí a posílení vzájemné důvěry po druhé světové válce. Platnost Smlouvy o ESUO vypršela v roce 2002.
Zakládající smlouvy byly pozměněny pokaždé, když přistupovaly nové státy:
- 1973 Dánsko, Irsko, Spojené království
- 1981 Řecko
- 1986 Portugalsko, Španělsko
- 1995 Finsko, Rakousko, Švédsko
- 2004 Česká republika, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko
- 2007 Bulharsko, Rumunsko