 |
- Absorpční schopnost:
- Tímto pojmem se zpravidla rozumí schopnost země nebo organizace přijmout pomoc a účinně ji využít. Rozvojovým zemím tato schopnost často chybí. Země například může dostat finanční pomoc v takové výši, jež by umožnila všem dětem chodit do školy, avšak v důsledku nedostatku učitelů a škol nebo z důvodu špatné veřejné správy není v krátkodobém horizontu možné tyto prostředky využít. Nejdříve je třeba zajistit vzdělávání učitelů, postavit školy a zlepšit účinnost systému – a zvýšit tak „absorpční schopnost“ dané země.
- Acquis communautaire (komunitární acquis):
- Tento francouzský výraz lze volně přeložit jako „to, čeho bylo v EU dosaženo“ – jinými slovy jsou to práva a povinnosti sdílené členskými státy EU. Acquis zahrnuje veškeré smlouvy, právní předpisy, prohlášení a usnesení EU, mezinárodní dohody týkající se záležitostí EU a rozsudky Soudního dvora. Dále sem patří společná opatření členských států v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a společné zahraniční a bezpečnostní politiky. „Přijetím acquis“ se tedy rozumí přijetí EU takové, jaká v daném okamžiku je. Kandidátské země musí acquis přijmout před tím, než mohou do EU vstoupit, a musí právo EU začlenit do svého vnitrostátního právního řádu.
Podrobnější vysvětlení viz slovníček pojmů
 
 .
- Agenda:
- Tento termín doslova znamená „to, co je třeba udělat". Obvykle se jím označuje seznam bodů k diskuzi na schůzi či zasedání, ale politici ho v žargonu rovněž používají ve smyslu „to, čeho chceme dosáhnout“. Například tzv. „sociální agenda“ uvádí, čeho chce EU během následujících několika let dosáhnout v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky.
- Antimonopolní opatření:
- EU se snaží zajistit na jednotném trhu korektní a nerušenou hospodářskou soutěž. Předpisy EU proto zakazují dohody omezující hospodářskou soutěž (např. tajné dohody podniků o cenách) a zneužívání dominantního postavení na trhu. Těmto předpisům se říká „antimonopolní právo“. Komise má v této oblasti značné pravomoci, které jí umožňují zakázat činnost narušující hospodářskou soutěž a ukládat pokuty firmám, kterým bylo takové jednání prokázáno.
- Benchmarking:
- Tímto termínem se rozumí posuzování výkonnosti země, podniku, výrobního odvětví atd. v porovnání s jinými zeměmi, podniky, výrobními odvětvími apod. „Benchmark“ je referenční hodnota, podle které se výkonnost posuzuje.
- „Brusel rozhodl…“:
- „Brusel“ ve sdělovacích prostředcích často označuje orgány EU, z nichž většina v Bruselu sídlí. Právní předpisy EU navrhuje Evropská komise, je to však Rada Evropské unie (ministři vlád členských států) a Evropský parlament (volený občany EU), kdo tyto návrhy projednává, pozměňuje a nakonec rozhoduje o jejich přijetí.
- Členský stát:
- Země, které přísluší k mezinárodní organizaci, jsou její členské státy. Tímto výrazem se často konkrétně rozumí vlády těchto zemí.
Od 1. ledna 2007 jsou členskými státy Evropské unie Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko. Rok jejich vstupu do EU najdete níže pod heslem „rozšíření“.
- Čtyři svobody:
- Jedním z největších úspěchů EU je vytvoření prostoru bez hranic, v němž platí volný pohyb (1) osob, (2) zboží, (3) služeb a (4) kapitálu. O těchto čtyřech aspektech volného pohybu se někdy hovoří jako o „čtyřech svobodách“.
- Demokratický deficit:
- Často se mluví o tom, že systém rozhodování v EU je příliš vzdálený obyčejným lidem, kteří nemohou porozumět jeho spletité struktuře a složitým právním textům. EU se snaží tento „demokratický deficit“ překonat zjednodušováním právních předpisů a lepším informováním veřejnosti, jakož i větším zapojením občanské společnosti (viz níže) do tvorby evropské politiky. Občané jsou již v procesu rozhodování EU zastoupeni prostřednictvím Evropského parlamentu.
Podrobnější vysvětlení viz slovníček pojmů
.
- Den Evropy, 9. květen:
- Právě 9. května 1950 pronesl Robert Schuman (tehdejší francouzský ministr zahraničí) proslulou řeč, ve které navrhl evropskou integraci (viz níže) jako způsob, kterým by bylo možné zajistit mír a rostoucí prosperitu v poválečné Evropě. Jeho návrhy položily základ pro dnešní Evropskou unii, a proto se 9. květen každoročně slaví jako den, kdy se zrodila EU.
- DG:
- Viz „GŘ“.
- EHP:
- Evropský hospodářský prostor - tvoří jej společně všechny země EU a ESVO (viz níže) kromě Švýcarska. Dohoda o EHP, která vstoupila v platnost 1. ledna 1994, umožňuje Islandu, Lichtenštejnsku a Norsku využívat výhod jednotného trhu EU bez plných práv a povinností vyplývajících z členství v EU.
- EHS:
- Evropské hospodářské společenství - jedno ze tří Evropských společenství (viz níže), založené v roce 1957 s cílem hospodářské integrace v Evropě. Společenství založilo šest států: Belgie, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko. Po vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost v roce 1993 bylo EHS přejmenováno na Evropské společenství (ES), které tvoří základ dnešní Evropské unie.
- EK:
- Evropská komise – politicky nezávislý orgán, který hájí zájmy Evropské unie jako celku. Komise navrhuje právní předpisy, politiky a akční programy a odpovídá za provádění rozhodnutí Parlamentu a Rady.
- ERASMUS:
- Erasmus je název vzdělávacího programu financovaného EU, který je pojmenován podle velkého renesančního učence Erasma Rotterdamského. Program byl zahájen v roce 1987. V jeho rámci dostalo již více než 1,5 milionu studentů možnost žít a studovat v cizí zemi.
- ES:
- Evropské společenství – současný název původního Evropského hospodářského společenství (EHS,
viz výše).
- ESVO:
- Evropské sdružení volného obchodu – organizace založená v roce 1960 za účelem volného obchodu se zbožím mezi členskými státy. Sdružení mělo původně sedm členských zemí: Rakousko, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království. V roce 1961 přistoupilo Finsko, v roce 1970 Island a v roce 1991 Lichtenštejnsko. V roce 1973 Dánsko a Spojené království vystoupily z ESVO a vstoupily do EHS (viz výše). V roce 1986 je následovalo Portugalsko a v roce 1995 Rakousko, Finsko a Švédsko. Dnes jsou členy ESVO Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.
- Eurobarometr:
- Eurobarometr je útvar Komise zřízený v roce 1973, který měří a analyzuje trendy veřejného mínění ve všech členských státech a v kandidátských zemích. Znalost veřejného mínění Evropské komisi významně pomáhá při přípravě návrhů právních předpisů, přijímání rozhodnutí a vyhodnocování vlastní práce. Eurobarometr využívá jak průzkumy veřejného mínění, tak i tzv. focus groups.
Další informace naleznete zde
.
- Eurokrat:
- „Eurokrat" je slovní hříčka vycházející ze slova „byrokrat“. Obvykle se tímto výrazem míní zaměstnanci evropských institucí (Evropského parlamentu, Rady, Komise atd.).
- Euroland:
- Euroland je neoficiální výraz pro „eurozónu“ neboli
oblast, kde se platí eurem. Euro dosud přijaly tyto země: Belgie, Finsko,
Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko,
Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.
- EUROPA:
- Europa je latinský název Evropy a rovněž název oficiálních internetových stránek Evropské unie. Ty obsahují velké množství užitečných a pravidelně aktualizovaných informací o EU a jsou k dispozici ve všech úředních jazycích
EU.
- Euroskeptik:
- Tento pojem se často používá jako označení pro člověka, který je proti evropské integraci nebo který je „skeptický“ vůči EU a jejím cílům.
- Eurotarif:
- Eurotarifem se rozumí nedávno stanovené maximální ceny, jež si mobilní operátoři mohou účtovat za příchozí a odchozí hovory během pobytu v jiné zemi EU.
- Evropská integrace:
- Evropskou integrací se rozumí proces sjednocování evropských zemí a národů. V rámci Evropské unie to znamená, že členské státy spojují své zdroje a mnoho rozhodnutí činí společně. Toto společné rozhodování se uskutečňuje na základě interakce orgánů EU (Evropského parlamentu, Rady, Komise atd.).
- Evropská společenství.
- V 50. letech se šest evropských států rozhodlo spojit své hospodářské zdroje a vytvořit systém společného rozhodování o hospodářských otázkách. Za tímto účelem založily tři organizace:
- Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO),
- Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom),
- Evropské hospodářské společenství (EHS).
Tato tři společenství – známá společně pod názvem „Evropská společenství“ – vytvořila základ dnešní Evropské unie. EHS se brzy stalo zdaleka nejdůležitějším z nich a nakonec bylo přejmenováno na „Evropské společenství“ (ES).
Rozhodnutí ES jsou přijímána „metodou Společenství“ (viz níže), tedy orgány EU. To se týká veškeré činnosti EU kromě záležitostí, o nichž se rozhoduje čistě na mezivládní úrovni.
- Evropský rok…:
- Každý rok či každé dva roky se Evropská unie nebo
Rada Evropy snaží přivést pozornost veřejnosti ke konkrétní otázce
celoevropského významu prostřednictvím řady tematických akcí. Rok 2008 je „Evropským
rokem mezikulturního dialogu“.
- Federalismus:
- Obecně se tímto výrazem rozumí takové státoprávní uspořádání, kdy několik států tvoří jeden celek, avšak zároveň si zachovají nezávislost ve vnitřních věcech. Příznivci tohoto uspořádání se nazývají federalisté.
Federální uspořádání, v jehož rámci se o některých záležitostech (např. o zahraniční politice) rozhoduje na federální úrovni, zatímco o jiných rozhodují jednotlivé státy, má řada zemí světa – např. Austrálie, Kanada, Německo, Spojené státy americké či Švýcarsko. Modely se však liší podle jednotlivých zemí.
Evropská unie není založena na žádném z těchto modelů. Není federací, nýbrž zcela jedinečnou formou unie, kde si členské státy ponechávají svou nezávislost a svrchovanost, avšak v mnoha oblastech společného zájmu svou svrchovanost sdružují. To jim dává kolektivní sílu a vliv na světové scéně, jakých by žádný z nich sám o sobě nemohl dosáhnout.
Část debaty o budoucnosti Evropy se týká otázky, zda má být Evropa více „federální“.
- Finanční výhled:
- Slovo „výhled“ zde konkrétně znamená „plán“. EU musí svou činnost plánovat s předstihem, aby měla zajištěn dostatek prostředků na realizaci svých záměrů. Proto se její hlavní orgány (Parlament, Rada a Komise) musejí předem dohodnout na prioritách pro příštích několik let a vytvořit plán výdajů, který se nazývá „finanční výhled“. Tento finanční výhled stanoví maximální výši prostředků, které může EU vydat, a uvádí, na co se mohou tyto prostředky použít.
Účelem finančního výhledu je udržet ve světě neustále rostoucích nákladů výdaje EU pod kontrolou.
- Flexicurity:
- Slovo „flexicuirity“ vzniklo spojením anglických slov „flexibility“ a „security“, tedy flexibilita a jistota. Označuje kombinaci pružných podmínek pro nábor a propouštění zaměstnanců (flexibilita pro zaměstnavatele) s vysokou úrovní dávek v nezaměstnanosti (jistota pro zaměstnance). Poprvé byla „flexicurity" zavedena v Dánsku v 90. letech.
- GŘ:
- Pracovníci hlavních orgánů EU (Komise, Rada a Parlament) jsou zařazeni do řady různých oddělení nazývaných "generální ředitelství" (GŘ), z nichž každé je zodpovědné za specifické úkoly nebo oblasti politik. Administrativní ředitel GŘ se nazývá "generální ředitel" (i tento název se někdy vyjadřuje zkratkou "GŘ").
- Harmonizace:
- Harmonizace znamená sladění právních předpisů různých států, a to obvykle za účelem odstranění překážek, které brání volnému pohybu pracovních sil, zboží, služeb a kapitálu. V oblastech v pravomoci EU harmonizace zajišťuje, že předpisy jednotlivých členských států ukládají obdobné povinnosti občanům všech těchto států a že v každé zemi platí určité minimální povinnosti.
Harmonizace také znamená koordinaci technických předpisů jednotlivých zemí, aby bylo možné volně obchodovat s výrobky a službami na celém území EU. Narozdíl od obecně rozšířeného mýtu neznamená harmonizace nesmyslné stanovování norem pro všechno možné, od zakřivení okurek po barvu mrkve. Často jde prostě jen o to, že si členské státy vzájemně uznávají předpisy o bezpečnosti výrobků.
- Hlasování kvalifikovanou většinou
- Rada Evropské unie rozhoduje o většině záležitostí kvalifikovanou většinou. Každé zemi je přidělen určitý počet hlasů, a to zhruba v poměru k počtu obyvatel:
| Francie, Itálie, Německo a Spojené království |
29 |
| Polsko a Španělsko |
27 |
| Rumunsko |
14 |
| Nizozemsko |
13 |
| Belgie, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko a Řecko |
12 |
| Bulharsko, Rakousko a Švédsko |
10 |
| Dánsko, Finsko, Irsko, Litva a Slovensko |
7 |
| Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko |
4 |
| Malta |
3 |
|
345 |
Kvalifikované většiny se dosáhne:
- jestliže vysloví souhlas většina členských států (v některých případech dvoutřetinová většina) a
- jestliže státy, které vysloví souhlas, mají nejméně 255 hlasů, což odpovídá 73,9 % všech hlasů.
Kterýkoli členský stát může navíc požadovat ověření toho, zda tyto státy tvoří alespoň 62 % obyvatel EU. Pokud se zjistí, že tomu tak není, rozhodnutí není přijato.
Více podrobností o hlasování kvalifikovanou většinou viz slovníček pojmů
.
- Hlavní města kultury:
- Každým rokem je jedno nebo několik měst
jmenováno „evropským hlavním městem kultury“. Cílem je propagovat a oslavovat
kulturní dědictví a krásy daného města, a zvyšovat tak povědomí Evropanů o tom,
jak bohaté dědictví sdílejí. V roce 2008 jsou hlavními městy kultury britský
Liverpool a norský Stavanger. Seznam hlavních měst kultury
.
- IGC:
- Viz „mezivládní konference“.
- Jednomyslnost:
- Rada Evropské unie musí při rozhodování o některých otázkách dosáhnout jednomyslné shody. To znamená, že musí souhlasit všechny státy. Nesouhlas byť i jediné země rozhodnutí zablokuje. V EU o 27 členech pravidlo jednomyslnosti hrozí oslabením akceschopnosti unie, a proto se v současnosti používá pouze ve zvláště citlivých oblastech, jako jsou například azylová politika, daně a společná zahraniční a bezpečnostní politika. Ve většině oblastí se nyní rozhodnutí přijímají hlasováním kvalifikovanou většinou (viz výše).
Podrobnější vysvětlení viz slovníček pojmů
.
- Kandidátská země:
- Kandidátské země jsou země, jež podaly žádost o přijetí do EU a byly oficiálně uznány za kandidáty na vstup (viz „přistupující země“). V současnosti jsou kandidátskými zeměmi Chorvatsko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie a Turecko. Aby mohla kandidátská země vstoupit do EU, musí splnit tzv. „kodaňská kritéria“ (viz níže).
- Kodaňská kritéria:
- V červnu 1993 stanovili vedoucí představitelé EU na zasedání v Kodani tři kritéria, která musí každá kandidátská země (viz výše) splnit, aby mohla vstoupit do Evropské unie. Zaprvé musí mít stabilní instituce zaručující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a úctu k menšinám a jejich ochranu. Zadruhé musí mít fungující tržní hospodářství. Zatřetí musí převzít veškeré acquis (viz výše) a podporovat cíle Evropské unie. Navíc musí mít státní správu, která je schopná uplatňovat a prosazovat právo EU. EU si vyhrazuje právo rozhodnout, kdy kandidátská země tato kritéria splnila a kdy je EU připravena nového člena přijmout.
- Komitologie:
- Správněji se označuje jako „postup projednávání ve výborech“. Jde o postup, v jehož rámci musí Komise své kroky při provádění právních předpisů EU konzultovat se zvláštními výbory, v nichž zasedají odborníci z členských států EU.
Podrobnější vysvětlení viz slovníček pojmů
.
- Kompetence:
- Kompetencemi se rozumí pravomoci a tento pojem se často používá v politických diskuzích o tom, jaké pravomoci by měly být přeneseny na evropské instituce a jaké by měly zůstat národním, regionálním a místním orgánům.
- Komunitarizace:
- Komunitarizací se rozumí přenesení oblasti z druhého nebo třetího „pilíře“ EU (viz níže) do pilíře prvního, kde se rozhoduje tzv. „metodou Společenství“ (viz níže).
Podrobnější vysvětlení viz slovníček pojmů
.
- Konvent:
- Tento termín má několik významů, přičemž v kontextu EU se jím rozumí shromáždění zástupců evropských institucí a vlád a parlamentů členských států pověřené vypracováním důležitého dokumentu. V rámci konventů byla vypracována Listina základních práv EU i návrh evropské ústavy.
- Lisabonská strategie:
- Má-li být EU schopna konkurovat ostatním významným světovým hráčům, potřebuje moderní výkonné hospodářství. Vedoucí představitelé EU stanovili na zasedání v Lisabonu v březnu 2000 nový cíl, kterým bylo stát se do deseti let „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, schopnou udržitelného hospodářského růstu, s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností“.
Vedoucí představitelé EU také přijali podrobnou strategii pro dosažení tohoto cíle. Tato tzv. „lisabonská strategie“ se zabývá například oblastí výzkumu, vzdělávání, přístupu k internetu či elektronického obchodu. Věnuje se též reformě evropských sociálních systémů, která musí zajistit jejich udržitelnost, aby jejich výhod mohly využívat i budoucí generace. Evropská rada každým rokem na svém jarním zasedání hodnotí pokrok v plnění lisabonské strategie.
- Maastrichtská kritéria:
- Jedná se o těchto pět kritérií, na jejichž základě se posuzuje připravenost země na přijetí eura:
- Cenová stabilita:
- Inflace nesmí být o více než 1,5 % vyšší než ve třech zemích EU s nejnižší mírou inflace v předcházejícím roce.
- Rozpočtový schodek:
- Rozpočtový schodek (viz níže) musí být nižší než 3 % hrubého domácího produktu (HDP).
- Zadluženost:
- Zadluženost země nesmí přesahovat 60 % HDP. Stát s vyšší mírou zadluženosti nicméně může euro přijmout, pokud se jeho zadluženost trvale snižuje.
- Úrokové míry:
- Dlouhodobá úroková míra nesmí být o více než 2 % vyšší než ve třech zemích EU s nejnižší mírou inflace v předcházejícím roce.
- Stabilita směnného kurzu:
- Směnný kurz měny dané země se musí po dva roky udržet ve stanoveném pásmu.
Tato kritéria se nazývají Maastrichtská, protože byla stanovena Maastrichtskou smlouvou.
- Mainstreaming:
- „Mainstreaming“ znamená zohlednění určité záležitosti ve všech politikách EU. Nyní musí například každé rozhodnutí Evropské unie brát v úvahu dopady na životní prostředí.
- Metoda Společenství:
- Metodou Společenství se rozumí obvyklý rozhodovací postup EU, v jehož rámci Komise předloží návrh Radě a Parlamentu, které jej projednají, navrhnou změny a rozhodnou o jeho přijetí, čímž se z něj stane právní předpis Společenství. Často jsou též konzultovány i další instituce, zejména Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.
- Mezivládní:
- O některých záležitostech, např. o otázkách bezpečnosti a obrany, se v EU rozhoduje výhradně na základě dohody mezi vládami členských států, a nikoli „metodou Společenství“ (viz výše). Tato mezivládní rozhodnutí činí ministři jednotlivých zemí, kteří zasedají v Radě EU, a na nejvyšší úrovni je přijímají předsedové vlád a prezidenti, kteří zasedají v Evropské radě.
- Mezivládní konference:
- Mezivládní konferencí se rozumí zasedání zástupců vlád členských států EU, na nichž se projednávají změny zakládajících smluv EU.
- Nadnárodní:
- Jedná se o opak výrazu „mezivládní“ (viz výše). Velké množství rozhodnutí v EU se přijímá na nadnárodní úrovni – znamená to, že je činí orgány EU, na něž členské státy přenesly některé ze svých rozhodovacích pravomocí.
- Non-paper:
- „Non-paper“ je neoficiální dokument, který neprošel formálním schvalovacím postupem (tento termín se nepoužívá pouze v kontextu EU).
- Občanská společnost:
- Občanská společnost je souhrnný název pro všechny organizace a sdružení, které nejsou státní, nýbrž zastupují různé profesní, zájmové či společenské skupiny. Jsou to například odborové organizace, sdružení zaměstnavatelů, ekologické nátlakové skupiny, organizace zastupující ženy, zemědělce, zdravotně postižené atd. Jelikož tyto organizace disponují odbornými znalostmi v konkrétních oblastech a podílejí se na provádění a monitorování politik Evropské unie, Komise s nimi pravidelně konzultuje své kroky a chce je více zapojit do tvorby politik na evropské úrovni.
- Občanský dialog:
- Tímto pojmem se označuje konzultace s občanskou společností (viz
výše), již Evropská komise provádí při přípravě svých opatření a návrhů právních předpisů. Jedná se o širší význam než v případě tzv. „sociálního dialogu“ (viz níže).
- Osvědčené postupy:
- Jedním ze způsobů, jak mohou vlády zlepšovat svá opatření, je sledovat, co se děje v jiných státech EU a co tam nejlépe funguje. Tyto „osvědčené postupy“ potom mohou přizpůsobit svým podmínkám a samy použít.
- Otevřená metoda koordinace:
- V mnoha oblastech stanovují vlády členských států svou vlastní politiku a nemusí se řídit politikou EU (např. v oblasti vzdělávání, důchodového zabezpečení, zdravotní péče, přistěhovalectví a azylu). Je však prospěšné, pokud si vyměňují informace a osvědčené postupy (viz výše) a svou politiku mezi sebou koordinují. Tomuto způsobu vzájemného učení se říká „otevřená metoda koordinace“.
- Passerelle:
- Jedná se o postup pro přenášení některých záležitostí z třetího „pilíře“ (viz níže) do prvního, aby se o nich mohlo rozhodovat metodou Společenství (viz výše). Rozhodnutí o použití tohoto postupu musí být přijato jednomyslně Radou a poté musí být ratifikováno všemi členskými státy.
- Pevnost Evropa:
- Výraz „Pevnost Evropa“ se obvykle používá v souvislosti s postojem prosazujícím ochranu Evropy před vnějšími vlivy, zejména kulturními. Často se objevuje v diskuzích o přistěhovalecké a azylové politice.
- Pilíře EU:
- Evropská unie přijímá rozhodnutí ve třech samostatných oblastech, které jsou také známé jako tři „pilíře“.
- První pilíř zahrnuje Evropská společenství a spadá sem většina společných politik, kde se rozhodnutí přijímají tzv. metodou Společenství (viz výše) na základě interakce Komise, Parlamentu a Rady.
- Druhý pilíř tvoří společná zahraniční a bezpečnostní politika, v jejímž rámci přijímá rozhodnutí pouze Rada.
- Třetí pilíř představuje policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, kde rozhodnutí přijímá rovněž pouze Rada.
V rámci prvního pilíře přijímá Rada rozhodnutí obvykle tzv. hlasováním kvalifikovanou většinou (viz výše). U ostatních dvou pilířů musí být rozhodnutí Rady jednomyslné, což znamená, že každá země disponuje právem veta.
Rada může rozhodnout o převedení některých záležitostí ze třetího do prvního pilíře metodou tzv. „passerelle“ (viz
výše).
- Politika sousedství:
- Evropská politika sousedství
byla vypracována v souvislosti s rozšířením EU z roku 2004 s cílem zabránit vzniku nových dělicích linií mezi členskými státy EU a sousedními zeměmi a posílit stabilitu, bezpečnost a prosperitu na obou stranách. Založena je na společných hodnotách, jimiž jsou demokracie, lidská práva, právní stát, řádná veřejná správa, tržní hospodářství a udržitelný rozvoj. Míra, do jaké jsou tyto hodnoty skutečně sdíleny, určuje intenzitu vzájemných vztahů. Základem politiky sousedství jsou dvoustranné akční plány
, které EU společně přijme s každou partnerskou zemí. V akčních plánech jsou stanoveny priority politických a hospodářských reforem v krátkodobém až střednědobém výhledu.
- Posílená spolupráce:
- Posílenou spoluprací se rozumí mechanismus, který umožňuje skupině členských států EU spolupracovat v určité oblasti i v případě, že se ostatní členské státy v této fázi nemohou nebo nechtějí přidat. Země, které se nepřipojí, ovšem musí mít možnost tak učinit později.
- Příslušný orgán:
- Obvykle jde o orgán státní správy nebo jiný subjekt, který je za danou záležitost odpovědný. Je „příslušný“, neboť mu přísluší pravomoc v dané oblasti.
- Přistupující země:
- Jedná se o kandidátskou zemi (viz výše), která splnila kodaňská kritéria (viz výše) a dokončila jednání o vstupu do Evropské unie.
- Rada:
- Existují tři různé evropské instituce, které mají ve svém názvu slovo „rada“:
- Evropská rada
- Jedná se o zasedání hlav států a předsedů vlád (tj. prezidentů nebo premiérů) všech zemí EU a předsedy Evropské komise. Evropská rada se v zásadě schází čtyřikrát do roka, aby určila základní směry politiky EU a projednala dosažený pokrok. Je to nejvýše postavený orgán EU, a o jeho zasedáních se proto též hovoří jako o „summitech“ nebo „vrcholných schůzkách“.
- Rada Evropské unie
- Tato instituce, jež byla dříve známa jako Rada ministrů, se skládá z ministrů vlád všech zemí EU. Má pravidelná zasedání, na nichž přijímá konkrétní rozhodnutí a schvaluje právní předpisy EU.
- Rada Evropy
- Rada Evropy není instituce EU. Je to mezivládní organizace se sídlem ve Štrasburku, jejímž cílem je především chránit lidská práva, podporovat evropskou kulturní rozmanitost a bojovat proti sociálním problémům, jako je xenofobie a jiné formy nesnášenlivosti. Rada Evropy byla založena v roce 1949 a jedním z jejích největších úspěchů bylo přijetí Evropské úmluvy o lidských právech. Výkon práv podle této úmluvy občanům zajišťuje Evropský soud pro lidská práva.
- Reforma SZP:
- Společná zemědělská politika (SZP) byla zavedena v roce 1960 s cílem zajistit spolehlivé dodávky potravin za přijatelné ceny. Stala se však obětí vlastního úspěchu, neboť vedla k nechtěným přebytkům hovězího masa, ječmene, mléka, vína a dalších produktů. Dotace vyplácené evropským zemědělcům navíc narušovaly světový obchod. Evropská komise proto v roce 1999 zahájila reformu SZP. V roce 2003 přijala EU další reformy zaměřené na kvalitu zemědělských výrobků a podporu zemědělských postupů, které zaručují dobré životní podmínky zvířat, nepoškozují životní prostředí a udržují krajinu. Plánuje se snížení přímých dotací zemědělcům, aby se obnovila rovnováha mezi zemědělskými trhy EU a trhy rozvojových zemí.
- Rendez-vous clause (ustanovení „rendez-vous“):
- Při projednávání důležitých právních dokumentů někdy vedoucí představitelé EU nemohou dosáhnout dohody v určité otázce. V takovém případě se mohou rozhodnout, že se k této záležitosti vrátí později. Toto rozhodnutí se pak začlení do projednávaného textu jako tzv. ustanovení „rendez-vous“.
- Rozpočtový schodek:
- Rozpočtový schodek či deficit označuje záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji vlády.
- Rozšíření:
- Evropská společenství založilo v 50. letech pouhých 6 států. Dnešní EU má 27 členů. Počet členských států se zvýšil v několika vlnách, kterým se říká „rozšíření“:
- 50. léta – Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko
- 1973 – Dánsko, Irsko, Spojené království
- 1981 – Řecko
- 1986 – Portugalsko, Španělsko
- 1995 – Finsko, Rakousko, Švédsko
- 2004 – Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
- 2007 – Bulharsko, Rumunsko
- Schengenland (též schengenský prostor, země Schengenu):
- V roce 1985 podepsalo pět zemí EU (Francie, Německo, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko) dohodu o zrušení veškerých kontrol osob na společných hranicích. Vznikla tak oblast bez vnitřních hranic, pro niž se vžil název schengenský prostor (Schengen je město v Lucembursku, kde byla dohoda podepsána).
Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Na vnitřních hranicích lze po omezenou dobu provádět kontroly z důvodu ochrany veřejného pořádku či bezpečnosti.
Schengenský prostor se postupně rozšiřoval a v současné době zahrnuje téměř všechny členské státy EU plus Island a Norsko. Schengenská dohoda se zároveň stala nedílnou součástí smluv EU. Irsko a Spojené království se však společného režimu v oblasti hraničních kontrol a víz neúčastní. Více
.
Jste-li občanem jedné ze zemí Schengenu, nepotřebujete pro cestování v rámci schengenského prostoru vízum. Máte-li vízum opravňující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu, automaticky můžete svobodně cestovat v rámci celého schengenského prostoru (nikoliv v Irsku a Spojeném království).
- Sociální dialog:
- Tímto pojmem se rozumí diskuze, vyjednávání a společná opatření evropských sociálních partnerů (viz níže) a diskuze sociálních partnerů s orgány EU.
Více podrobností viz slovníček pojmů
.
- Sociální partneři:
- Tento výraz označuje dvě strany pracovněprávních vztahů – zaměstnavatele a zaměstnance. Na úrovni EU jsou zastoupeni třemi hlavními organizacemi:
- Evropská konfederace odborových svazů (EKOS), která zastupuje zaměstnance;
- Evropská unie konfederací průmyslu a zaměstnavatelů (UNICE), která zastupuje zaměstnavatele v soukromém sektoru;
- Evropské středisko podniků s veřejnou účastí a podniků obecného hospodářského zájmu (CEEP), které zastupuje zaměstnavatele ve veřejném sektoru.
Evropská komise s nimi konzultuje návrhy právních předpisů v oblasti sociálních věcí a zaměstnanosti.
Více podrobností viz slovníček pojmů
.
- Soudržnost:
- „Podporou sociální soudržnosti“ se obvykle míní úsilí EU o to, aby každý měl ve společnosti své místo. Toto úsilí zahrnuje například boj proti chudobě, nezaměstnanosti a diskriminaci. Část prostředků z evropského rozpočtu jde do tzv. „Fondu soudržnosti“, z něhož se financují projekty, které by měly pomáhat odstraňovat rozdíly mezi různými částmi EU. Jedná se například o výstavbu nových silnic a železnic, které umožní chudším regionům plně se zapojit do evropského hospodářství.
- Společenství:
- Viz „Evropská společenství“.
- Společný trh:
- Společný trh byl ústředním prvkem EHS (viz výše) založeného v roce 1957. Jeho podstatou je volný pohyb osob, zboží a služeb mezi členskými státy, jako by se jednalo o jednu zemi, bez kontrol na hranicích a cel. Toho však nebylo možné dosáhnout přes noc. Cla mezi zeměmi EHS byla úplně zrušena až 1. července 1968 a odstranění dalších překážek obchodu také trvalo mnoho let. Tzv. „jednotný trh“ existuje až od konce roku 1992.
- Subsidiarita:
- Zásada subsidiarity znamená, že rozhodnutí se v EU musí přijímat na úrovni co nejbližší občanům. Jinými slovy, s výjimkou záležitostí spadajících výhradně do její působnosti podniká EU kroky, pouze pokud jsou opatření na evropské úrovni účinnější než opatření na národní, regionální či místní úrovni.
- Summit:
- Zasedání Evropské rady (viz výše) se někdy označují jako evropské summity či vrcholné schůzky, protože se na nich setkávají hlavy států a předsedové vlád zemí EU. Jednotlivé země jsou v závislosti na svém ústavním pořádku zastoupeny premiérem, nebo prezidentem, případně též oběma.
- Štrasburk:
- Štrasburk je francouzské město ležící na hranici s Německem. Každý měsíc se tam konají plenární zasedání Evropského parlamentu, která trvají týden. Sídlí zde také Evropský soud pro lidská práva a Rada Evropy, což ovšem nejsou orgány EU. Slovo „Štrasburk“ se občas ve sdělovacích prostředcích používá ve smyslu těchto dvou institucí.
- Transparentnost:
- Transparentností se obvykle rozumí otevřenost jakožto zásada fungování evropských institucí. Orgány EU kladou velký důraz na zajišťování otevřenosti. Podnikají kroky s cílem zlepšit přístup veřejnosti k informacím a snaží se vytvářet srozumitelnější dokumenty. Usilují o lepší tvorbu právních předpisů a o jednodušší a
kratší smlouvy EU, pokud možno ve formě jediného dokumentu.
- Třetí země:
- Třetí zemí se rozumí země, která není členem EU. K lepšímu pochopení termínu si lze představit vztahy mezi dvěma členskými státy EU a jinou zemí – doslovně třetí zemí – která je mimo Evropskou unii.
- Úřední jazyky:
- Od 1. ledna 2007 má Evropská unie 23 úředních jazyků. Jsou to: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština.
Právní předpisy EU jsou zveřejňovány ve všech úředních jazycích a při korespondenci s orgány EU můžete používat kterýkoliv z nich. Kromě toho se v Evropě samozřejmě mluví mnoha jinými jazyky a tato různorodost národních a regionálních jazyků je něco, čeho si Evropané cení, neboť je součástí jejich bohatého kulturního dědictví. Evropská komise pořádá programy na podporu studia jazyků a jazykové různorodosti.
- Ústava EU:
- V současné době je EU založena na čtyřech základních smlouvách, v nichž jsou stanovena pravidla jejího fungování. Tyto smlouvy jsou velmi dlouhé a složité a vedoucí představitelé EU by je chtěli nahradit jedním kratším a jednodušším dokumentem. Proto byla v roce 2004 schválena a podepsána ústavní smlouva, která však nikdy nevstoupila v platnost, neboť byla zamítnuta v referendech ve Francii a v Nizozemsku v roce 2005.
- Zóna volného obchodu:
- Zónou volného obchodu se rozumí skupina zemí, které odstranily překážky vzájemného obchodu, zejména cla a kvóty. Ve světě existuje několik zón volného obchodu, například jihoamerický Mercosur, severoamerická NAFTA a evropské ESVO. Evropská unie je také zónou volného obchodu, je však mnohem víc než jen to, protože je postavena na procesu hospodářské a politické integrace a společném rozhodování v mnoha oblastech.
- Zúčastněný subjekt (stakeholder):
- Zúčastněnými subjekty se rozumí osoby a organizace zainteresované na právních předpisech a politice EU nebo jimi dotčené. Evropská komise klade důraz na to, aby před předložením návrhu nového právního předpisu nebo iniciativy vedla konzultace s co nejširším okruhem zúčastněných subjektů.
|
